Pocházím z Turnova, malého města v srdci Českého ráje. Jsem ročník 1977, takže jsem zde zažil normalizaci, Perestrojku i Sametovou revoluci. A sledoval, jak se vše postupně proměnilo. Jak z prvorepublikového kina u malé Jizery zmizel nápis nad plátnem, hlásající verzálkami „LENIN: ZE VŠECH UMĚNÍ NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE PRO NÁS FILM“. A pan Machinka, komunista, který zde promítal Vetřelce i Ghostbusters a přicházejícím divákům zpívala Desireless své „Voyage, voyage“, zmizel spolu s ním.
Pak přišla revoluce, a kino se přestěhovalo do ruských kasáren. Ta vůbec nebyla ruská, jen je okupovala 185. raketová brigáda. V noci kolem nás jezdily těžké kamazy, naložené vojáky, na jejich základnu v lese na Vesecku, kde se nacházelo raketové silo. Prý jaderné, ale to nám nebránilo chodit sem na houby. Vojáci byli přátelští a nápisy v azbuce tu najdete vyryté do kůry stromů ještě dnes. Až později jsem se dozvěděl, že pokud v ČSSR vůbec nějaké hlavice byly, byly by v objektu JAVOR v Bělé-Jezové, a až odsud dopravovány dále. Cíle se nacházely v Západním Německu.
Panelák na odstřel
Ale zpátky ke kasárnám. Prakticky hned vedle nich bydlel pan Šídlo, dlouholetý ředitel místní II. základní školy, zvané dívčí. Také komunista, ale zřejmě se to nedědí. Jeho pražský vnuk, který u něj pobýval, je dnes známým liberálním redaktorem. Když se doma předčítalo z Rudého práva, mizel radši do Dolánek k vodě. Tam měli Rusové na lukách cvičiště, víceméně sdílené s místními, a nad jezem improvizovanou plovárnu. Jejich dvanáctipodlažní panelák, tyčící se nad městem, zaujal na první pohled vnějším nouzovým schodištěm. Všichni ale mysleli, že je to to hlavní.
Po revoluci byl nakonec odstřelen, protože nevyhovoval žádným normám. Místnímu bojovníkovi, panu Kunetkovi, se i díky iniciativě Michaela Kocába podařilo poslat Rusy domů už v květnu 1990. Odchod proběhl v klidu, ale celá brigáda následně putovala do Turkmenistánu, kde následně zažila horké chvíle rozpadu Sovětského svazu. Autobus, kterým chtěli vojáci jezdit ve chvílích volna po památkách Českého ráje, zůstal pak v lese opuštěný po několik let. Rozvaliny domečku důstojnických parních lázní, připomínajících, nevím proč, Pripjať, najdete pod průmyslovou zónou Vesecko dodnes.
Když sem vojáky poslali, většina z nich myslela, že je podvedli a jsou zpátky v Sovětském svazu. Všude viděli břízky a smrčky jako z Mrazíka a zimy bývaly bílé. V lese to ale vonělo spíš jako na poli. Od objektu posádkového vepřína vytékala takzvaná Smrdlavka, dnes Odolenovický potok. Led na ní byl žlutý, ale jako dítě jsem to coby ekologický problém nevnímal. Prostě to tak bylo, stejně jako fakt, že když se někde v lese někde povalovaly noviny, většinou byly v azbuce.
Návod, co si máme myslet
Ale o tom jsem vůbec psát nechtěl. Je devátého května, den osvobození. Turnov se nacházel na samé hranici osekaných Sudet, a když se stavěly v září v roce 1938 barikády, byly hned nad naším domem. Kameny z ní jsme měli donedávna na zahradě. Jeden starý pán mi kdysi v autobusu vyprávěl, jak majitel továrny na Barborce nad Frýdštejnem vyváděl, aby říšská hranice vedla už před jeho firmou, a nikoliv za, a nemusel tak s nenáviděnými Čechy nadále sdílet stejnou zemi. Zámek Hrubý Rohozec, kde jsem byl coby malý vyrůstal se sestrou místo na dvorku, by byl už německý. Rodina Des Fours Walderode tehdy v nacismu problém neviděla, ale zato jej vidí v Benešových dekretech dnes. Zkrátka, tehdejší eurointegrace příliš nefungovala, a to jsme přitom byli v rámci Rakouska-Uherska integrováni celých 300 let.
A o tom jsem chtěl vlastně napsat původně. Na náměstí v Turnově se totiž objevily cedule k 20. výročí vstupu do Evropské unie. Uvědomělé, okázalé, vysvětlující a návodné, že by se za ně nemuseli stydět ani normalizační soudruzi. Trochu mi tak připomněly nástěnku zasloužilých pracovníků, která stála hned při cestě do kina, vedle malé Jizery, a funguje, narozdíl od biografu, víceméně dodnes. Jen ty černobílé soudruhy nahradila běžná inzerce, kterou nikdo nečte. Dnes, stejně jako tehdy.
Napadá mne, že je to asi zpátky. Už zase se někdo stará o to, co si máme myslet, a věnuje v tomto občanům za jejich peníze svoji nevyžádanou péči. V porovnání s loňským rokem, kdy zde byly vystavovány ohořelé vraky osobních aut z ukrajinské fronty, jde ale o péči daleko jemnější, připravenější a cílenější. Tak si ty cedule přečtěte. A já se jdu v myšlenkách vrátit zpátky do minulosti a vzpomenout si, jak jsme to tehdy dělali, abychom se z toho nezbláznili.
Možná to bylo jednodušší v tom, že nebyl Internet ani sociální sítě a angažovaní dunilové neměli kde dunět…
Další články autora:
Na přednášce dezinformátora
I strach je produkt. Dá se prodávat stejně jako třeba dětský olejíček
Jak skončíte na policii, aniž byste cokoliv provedli
Akorát s tím silem na Vesecku bych nesouhlasil, tam byly Scudy a ty se odpalovaly z mobilní rampy na MAZu. Szejné měla i naše tehdejší armáda.
Ano,
nicméně po celé osmdesátky se říkalo, že tam silo je, a po odchodu 185. brigády bylo i dost usilovně hledáno, leč neúspěšně. Existují i vzpomínky vojáků z Vesecka, třeba zde https://www.ff.unipo.sk/jak/9_2012/smirnova.pdf a spousta fotografií, třeba tady https://stredniskupinavojsk.cz/archiv-cgv/samostatne-utvary-mimo-beznou-strukturu-cgv nebo tu https://www.facebook.com/stredniskupinavojsk/photos, ale existenci sila nezmiňoval nikdo.
Z mé strany šlo o zkratku, také si nemyslím, že by tam něco podobného bylo vybudováno, museli by přemístit značnbý objem zeminy, a takové místo tam nikde není…
Souhlas s autorem. Až příliš elementů nápadně připomíná komunistický režim: prorežimní masírka ve státní televizi jako za Zelenky, nejtrapnější vládní kampaň Jak naletět, informační totalita – mazání fb profilů a zpomalování protirežimních příspěvků, trapné bilbórdy s hesly a la rektor docent TULEJA a prof. Flegr+Micík, úchylácká Eurovize, vyhazovy z práce kvůli názoru, cenzura, vypínání webů, pomalé soudy, narušování předvolebních mítingů, vypovídání najatých sálů pro oponenty, nekompetentní ministři a evidentní vlastizrádci, normalizační slovník rozvědčíka PePy a jeho politručky, bezprověrkový agent CIA jako faktický prezident, notičky z jedné malostranské adresy a Aspenu, novodobí svazáci Feri a Kolařík bojující za práva žen čili Istanbul, placený cirkus Rakušan, cizí armáda s velmi preferenčním zacházením a za velké naše peníze, absurdní zdanění a regulace všeho.
Dobrá je ta fotka s ukrajinskou vlajkou na obecní budově a velký nápis PROTIOFENZÍVA.
Jak dopadla ta slavná protiofenzíva? Kolik úkáček a russáků (také lidé, pro někoho překvapivě) se podařilo zabít, kolik zmrzačit, kolik rodin zničit, kolik území zaminovat a rozbombardovat? A Výsledek po roce????
Stálo to za to? Nebo měl pravdu papež, Fico, Orbán? Situace nemá vojenské řešení, každým dnem se pozice Ukrajiny zhoršuje. Zlepšuje se jen konto zbrojařů, obchodníků a na ně napojených vlastizrádců.
Slabomyslný PePa poslouží jako fíkový list pro americké zbrojaře, kteří nemohou dodávat napřímo. Provizi zkasíruje režisér Kolář CIA. Stejně jako Černochová a nesmyslná cena za útočné F-35 s jadernými bombami a ovládáním u Bidena.
Podnikatelská družstevní záložna nebude vyšetřena nikdy. Ale provize už tam raději neukládejte.
Proč náhle, bez pozornosti médií, zmizela ukrajinská vlajka z fasády Národního muzea?
2 roky tam byla JEN ukrajinská vlajka, na zmatení turistů a jako symbol dobytého města.
Nikde v Polsku, Maďarsku, na Slovensku, v západní Evropě už vůbec, nebyly ukrajinské vlajky na všech obecních a státních budovách. Jsme mistři světa v rektálním alpinismu v kategorii EU, US a ukrajinský režim Zelenského.
Ale vážně, kam ten ukrajinský banner z Muzea zmizel? Horší bude, jak budou kolem mizet ukrajinští pracovníci v jatečném věku bez platného pasu.
Kdo z vás bude hrdina a schová u sebe doma ukrajinského muže před jistou smrtí někde v bezvýznamné p*deli Bachmut, Avdijivka nebo kam se posune fronta? Schovávat Ukrajince pár let jako Židy za druhé světové?