Na přednášce dezinformátora

U mikrofonu Milan Urban z publika. Foto: Pavel Cimbál

Šlo o přednášku Františka Kubáska z portálu Incorrect.cz, věnovanou dezinformacím v mainstreamu. Byla poslední ze série seminářů, pořádaných postupně v Praze, Brně, Ostravě, Ústí nad Labem a opět v Praze. Zatímco první pražská akce měla adresu konání do poslední chvíle utajenou, byly v tomto případě čas i místo známy několik týdnů předem. Pronajímatel prostor, Český svaz vědeckotechnických společností, je zřejmě vůči hlasům, nárokujícím rušení podobných přednášek, zatím imunní. Z kulturního domu v Ústí nad Labem ale Kubáskovi už v březnu odepsali, že spolupracují na akcích v oblasti ověřování faktů a odhalování dezinformací a tak se na té jeho podílet nechtějí, protože šíří nepravdy. Zvláštní.

Měl jsem za to, že správce podobných prostor musí postupovat s péčí řádného hospodáře a využívání sálu podporovat, nikoliv hatit, a už vůbec ne na základě osobních politických preferencí. Ale taková je doba, ve které žijeme. Ještě výmluvnější pak byla série sprostých reakcí, kterými Kubáskovu přednášku už předem začali komentovat jeho názoroví odpůrci všude, kde se na ni objevilo pozvání. Většinu z nich zde ani nemohu reprodukovat, ale naštěstí ani nemusím. Jedna taková na mne čekala přímo na židli, jakmile jsem vešel do sálu.

Bylo přesně pět a uvnitř už sedělo okolo pětadvaceti lidí, takže místenka dávala smysl. V publiku vidím několik známých tváří, namátkou Jindřicha Rajchla z PRO, Libora Vondráčka od Svobodných, Josefa Nerušila a Milana Urbana z SPD, ale také účastníky od Pirátů. Zatímco si prohlížím místenku Tomáše Resslera i s jeho výlevem, jsem upozorněn, že kdyby se daný provokatér přeci jenom objevil, má zde své místo rezervováno. Prý psal, že přijde a udělá tu vítr, tak jsem zvědavý.

Jenže vichr z hor nepřišel. Tihle internetoví bojovníci na reálné akce zpravidla nechodí. Dokonce ani na ty vlastní ne. Na debatu experta na dezinformace Romana Máci, pořádanou v Kině Kavalírka v rámci pásma ŠMELO, nepřišel vůbec nikdo. A to se zde měly řešit chemtrails na nebi, nanočipy ve vakcínách a smrtící paprsky 5G s veřejnoprávně preferovaným odborníkem. Nakonec i ten boj proti dezinformacím zůstane na dezinformátorech samotných. Bojovníci proti dezinformacím nehodlají zjevně zkoumat ani to, co vydávají za předmět své činosti.

Pohoštění pro oponenty

Zálibně koukám na stůl podél zdi. Je plný chlebíčků, ovocných muffinů a balených vod, připravených pro účastníky semináře, a tak jen přemýšlím, kolik to asi celé stálo. Pronájem sálu, pohoštění účastníků, propagace, a přitom vstupné dobrovolné. Další výběrčí peněz, psaly už předem žlučovité anonymy na Twitteru, ale zatím to vypadá spíš na pravý opak. Tak kdo tady dezinformuje? Sponzorovaný servis zdarma i pro názorové oponenty.

Začíná ale přednáška, takže kdo zaváhal, zažene hlad až o přestávce. Je postavena na jednoduchém principu. Pokud vezmeme boj proti dezinformacím vážně, a jeho teze doslova, zjistíme, že nejvíce dezinformují právě mainstreamová média. Jako osnova slouží šestice indicií, předkládaných factcheckery jako vodítko pro rozpoznání dezinformací. Nálepkování, absence reakce protistrany, neuvedení autora článku, chybějící zdroj, působení na emoce a vytržení z kontextu. Kubásek se postupně jednotlivým příznakům dopodrobna věnuje a ukazuje na množství příkladů, kde mainstreamová žurnalistika tato pravidla sama porušila. Přednášku má hezky systematicky strukturovanou a jede energicky v rychlém tempu. Mluví spatra a prakticky bez jediného zadrhnutí nebo přeřeknutí celou hodinu a půl. Jako přednášející s dvaceti lety praxe hodnotím takový výkon jako dobře připravený.

Mainstream k smíchu

Některé mainstreamové řešerše byly natolik povedené, že vyvolávaly v sále spontánní smích už u jednotlivých bodů. Třeba u seznamu alarmistických titulků, varujících před zrychlováním tempa globálního oteplování. Předkládaná fakta jsou natolik rozporuplná a absurdní sama o sobě, až dávají vystoupení parametry povedeného standupu, ale bohužel jde o smutnou mediální realitu současnosti. Celou přednášku snímá několik kamer a naživo se přenáší na Internet, kde má v tuto chvíli tisíce shlédnutí, a tak doporučuji pustit si ji celou, namísto opisování, co zde všechno zaznělo.

Na konci se několikrát tleskalo, ale všímám si, že paní přede mnou netleská. Uvědomuji si, že její tvář odněkud znám. Až další z účastníků mi potvrdí, že jde o Bc. Ingrid Romancovou z Evropského rozhledu, mladou vědkyni, kandidující svého času za Českou pirátskou stranu do parlamentu za Jihočeský kraj. Nelíbí se jí kritika mainstreamových článků o Putinovi, který v Praze prohrál s Davankovem a opravuje čísla, která zde v debatě zazněla. Rád bych si je tedy ověřil, ale přístup na oficiální ruské zdroje CIK RF je kýmsi blokovaný. Aha. V hlavě mi zní závěrečné Kubáskovy věty. Ten, kdo chce, abychom čerpali z omezeného množství doporučených zdrojů, ve skutečnosti chce jen to, abychom věděli méně. Omezené informace ani jiný smysl mít nemohou.

Po přestávce následují vystoupení zájemců z publika. Předsedy Svobodných Libora Vondráčka, který připomíná Krylův citát, že politikům se nevěří, ale naopak se kontrolují, a Jinřicha Rajchla z PRO. Ten zmiňuje zajímavé detaily z kauzy zablokování webů, kde budou, pokud se nezmění vláda, nakonec zřejmě potrestáni operátoři, protože vládní doporučení chápali jako nařízení. Dále pak rozebírá případ Tomáše Elnera, stíhaného za šíření poplašné zprávy ve facebookové skupině Můj Zábřeh, kde zaměnil útočníka z Polska za Ukrajince, ačkoli takto o něm informovala sama napadená. Odsud ale pochází i reportérka České televize Zuzana Černá, která zmíněnou kauzu pomohla rozvířit. Končí případem Jordanky Jiráskové a Tomáše Etzlera, kde uvádí soudní argumentaci, kterou opravňuje veřejné označení občanů za proruské kolaboranty. Posledním tématem je koronavirová epidemie a dezinformace médií a na závěr cena benzínu.

Pokračují další z účastníků. Ingrid přede mnou celou dobu nervózně vrtí nohama, zjevně se jí některé informace příliš nelíbí. A proto si je raději pusťte sami, ze záznamu a z první ruky. Tyto přednášky rozhodně nejsou ztrátou času. Díky prostoru pro publikum mají i hezky oddělenou teoretickou část s rešerší od názorové a praktické debaty na závěr. A to všechno, prosím, zdarma. Vstupné bylo dobrovolné. U vchodu stála kasička na agentovné, jak portál Incorrect přezdívá příspěvkům od podporovatelů, ale i tak si myslím, že náklady převýšily výdělek.

Celá akce tak dostává punc heroického obětování jednotlivců, kteří dnes už do svobody projevu a její obrany musí investovat ze svého, ať už času, nebo peněz, zatímco značná část populace dosud ani nepochopila, že je už zase něco špatně. Ale napadá mne jedno jadrné, leč zcela výstižné lidové rčení. Bav se s volem o sobotě, když jde v pátek na porážku. Odcházím proto s pocitem, že to bylo dobré, ale zároveň přemýšlím, jak nejlépe pomoci, aby se dané informace šířily lépe. A právě proto vznikla tato reportáž.

Otázka je, zda to bude stačit…