Dalo se čekat, kdy přeskočí jiskra a doutnající spory mezi prezidentem Petrem Pavlem a vládou Andreje Babiše se rozhoří naplno. Stalo se. Prezidentovi, který se rozhodl po volbách sám sebe nominovat do role vůdce protivládní opozice (opozice sněmovní je marginální a směšná) a jejich výsledky de facto přepsat, k tomu teď ideálně posloužily SMS zprávy předsedy Motoristů sobě a ministra zahraničí Petra Macinky, které včera poslal prezidentovu příteli po boku Petru Kolářovi.
Jejich obsahem, když je čteme bez emocí, je standardní politický obchod – vláda prostřednictvím Petra Macinky nabízí prezidentovi „klid na zahraniční práci“, pokud jmenuje ministrem životního prostředí Filipa Turka. „Stačí jeden podpis,“ vyzval Petra Koláře Macinka. Ten se ovšem prostřednictvím prezidenta Pavla rozhodl nabídku odmítnout, a to spektakulárním způsobem, který je jednoznačným vystřelením z hradní Aurory na nedaleký Černínský palác, respektive Strakovu akademii.
Pálení mostů
Nutno přiznat, že styl esemesek šéfa diplomacie Macinky vrchnímu hradnímu poradci Kolářovi asi nelze označit za vzor diplomacie („spálím mosty způsobem, který vejde do dějin“), ale jednak je nepsal s vědomím, že budou zveřejněny, ale i kdyby, rozhodně se ani tak nedají označit zkratkovitě a hystericky za vydírání, jak to na mimořádné tiskové konferenci učinil prezident Pavel.
Vláda (a premiér Babiš byl o krocích Petra Macinky jistě informován) prostě nabídla prezidentovi klasický politický obchod, jakých je vysoká česká politika plná, a on jej odmítl, protože se zhlédl v roli opozičního protivládního lídra, a myslí si, že mu tato „okopávaná kotníků“ přinese body v očekávané obhajobě prezidentského mandátu. Možná ano, možná ne. Koneckonců, může si na to vsadit celé měsíční ošatné své manželky Evy…
Prezidentovy útoky
Těžko předvídat, jak otevřený boj Hradu s vládou nakonec dopadne, ale co je jisté už dnes: zákopová válka mezi prezidentem Pavlem a vládou Andreje Babiše, vzešlou z vítězných sněmovních voleb, přešla ze zákopové války do otevřeného boje a nemůže skončit jen tak omluvou jedné strany druhé, vykouřením symbolické dýmky míru a podáním ruky, ale zásadním střetem a drtivou porážkou jedné strany.
Mediálně to tak sice nevypadá (mainstream je na straně Petra Pavla), ale přesto tahá vláda za delší konec provazu, a svědčí o tom fakt, že vládne i přesto, jak se jí to snažil od voleb prezident znepříjemnit – a pokud možno rozklížit spolupráci ANO, Motoristů a SPD. Připomeňme, co se dělo od voleb:
- Prezident obsesivně trvá na tom, aby Andrej Babiš zveřejnil způsob řešení svého konfliktu zájmů ještě dříve, než mu to ukládal zákon. (Splněno.)
- Snaží se, aby vládní strany přepsaly vládní prohlášení v oblastí mediálních zákonů (koncesionářské poplatky), zahraniční politiky nebo ekologie. (Nestalo se.)
- Prezident ve svém novoročním projevu slibuje divákům a posluchačům, že bude pečlivě kontrolovat jednotlivé kroky vlády, což mu z Ústavy nepřísluší.
- Útočí prostřednictvím spřátelených médií (především Deník N a ČT) na vybrané politiky vlády – viz pondělní krystalicky účelová reportáž ČT o spolupráci ministra kultury Oty Klempíře s StB.
- Rozhoduje se na základě absurdních obvinění a mediálních drbů v rozporu s Ústavou nejmenovat kandidáta Motoristů na post ministra životního prostředí Filipa Turka.
- Nevídaným způsobem zasahuje do kompetencí vlády, když na Ukrajině nabízel bez jejího vědomí k prodeji čtyři české stíhací letouny L-159. Po návratu pokračuje dětskou výmluvou: „Ale náčelník generálního štábu Řehka říkal…“
- Podává „podnět bezpečnostním složkám“ kvůli SMS ministra zahraničí svému poradci Petru Kolářovi. To jako armádě? Tajným službám? Policii?
Klasický příval pravdy, lásky a nenávisti Hradu vůči vládě…
…jenž dobře pamatujeme z doby, kdy prezidentem byl vzor Petra Pavla Václav Havel a ve Strakově akademii seděl Václav Klaus.
Vláda se až dosud vůči prezidentovi chovala distingovaně, ale jak vyplývá ze zveřejněných SMS Petra Macinky, nemusí věčně. Legálních a legitimních nástrojů, jak znepříjemnit prezidentovi a jeho dvoru sladký život, má celou řadu: prezidentské kanceláři bobtnal za vlády Petra Fialy rozpočet o desítky milionů korun ročně, a ten je v rukou vlády, respektive Poslanecké sněmovny. Vláda schvaluje prezidentovi zahraniční cesty. Koordinuje s ním zahraniční politiku. Ministr zahraničí navrhuje velvyslance vládě, která jej předkládá k podpisu prezidentovi (viz současný nesouhlas Babišovy vlády s neobvyklým krokem Fialova kabinetu, který od roku 2026 navrhl výměnu několika desítek velvyslanců najednou).
A jaké možnosti má vůči vládě prezident? Kromě vracení zákonů, které budou pravidelně přehlasovány sněmovní většinou, pomlouvání a moralizování české vlády na sociální sítích, v projevech a v zahraničí, mu nic dalšího nezbývá. Navenek může vypadat spor vláda versus prezident dramaticky a nepřekonatelně, ale kabinet si de facto nemusí prezidenta příliš všímat, a místo toho se věnovat tomu, co je pro Českou republiku důležité – ekonomice, rozpočtu, cenám energií, cenám základních životních potřeb, kvalitě školství, bytové výstavbě, migraci, byrokratické zvůli, která se na nás valí z Bruselu, svobodě slova, včetně omezení škodlivého vlivu politických neziskových organizací financovaných z peněz daňových poplatníků.
A pro jistotu nepsat esemesky prezidentovu zbrojaři Petru Kolářovi a nedávat mu do rukou muniční iniciativu…
Čtěte také:
Polepšený komunistický rozvědčík pojistkou demokracie
Kauza letouny L-159: Pavel v Kyjevě předvedl, že chce suplovat bezzubou opozici
Prezident Pavel závidí poslanci Rajchlovi lajky na Facebooku, a tak si vymýšlí a lže
