Eurovize je dosti specifická záležitost. Svým způsobem už je tradiční. Prakticky se ale bavíme o sršním hnízdě západoevropské Nové levice, a tak trochu o panoptiku, v němž se může vyřádit kdejaká fousatá ženština, transvestita, nudista, satanistka a další bizarrní entity. Současný vývoj projektu působí značně úpadkově, přesto, nebo možná proto, ale velmi dobře odráží stav, ve kterém se nachází dnešní Evropa.
Kontinent Mozarta, Bacha, Vivaldiho, Édith Piaf, Beatles či skupiny ABBA se přetransformoval do něčeho, co nemá s velikostí a nádherou vlastní minulosti nic moc společného. Kolébka těchto velikánů ztrouchnivěla, převrhla se, a zatímco její tíha rdousí to málo, co zbylo z bývalého impéria evropské kultury, produkuje bizár a kýč. Ale nedá se jen generalizovat. I dnešní ročník skýtal jisté výjimky. Jedna z mála takto vyčnívajících byla izraelská soutěžící Eden Golanová. Zcela paradoxně vyčnívající tím, jak moc byla normální. Možná proto jí nebylo souzeno vítězství…
Nenávistná lůza
Eden Golanová není ani transgender, neváží 300 kilo, ani nemá zdeformovaný obličej. Prostě normální mladá žena. Sympatická, reprezentativní, krásná. S příběhem, který se nabízí. Duch poukazující na zvěrstva hnutí Hamás z října minulého roku musel být ve vystoupení potlačen. Přesto se celý příběh zpolitizoval. Navzdory deklarované apolitičnosti soutěže Edenini soupeři, kteří ji nemohli vystát, spustili odporné divadlo, jehož závěrečnou scénou měla být diskvalifikace izraelské soutěžící. Pro její státní občanství. Protože je Židovka. To už tady bylo.
Už tady byly uřvané hloučky vykřikující antisemitská hesla. Už tady byla i nenávistná vyhrožující lůza. To jsou scény, které opět spatřily světlo světa. Už nejsou hluboko v šuplíku historie. Jsou zpátky. Třeba před hotelem, kde Golanová pobývala. Probíhaly zde demonstrace islamistů a evropských ultralevičáků v čele s tragickou postavou Gretou Thunbergovou, která nesmí chybět u žádné špinavosti. Jde stále o tu stejnou partu. Lidé, kterým se nelíbí vůle lidu – projevená ve volbách, teď i ve formě SMSkového hlasování hudební soutěže. Tito lidé nefandí demokracii. Zpěvačka Golanová byla mimo jiné při každém opuštění hotelu doprovázena eskortou desítek policistů, aby jí fanatičtí demonstranti nezlynčovali. Takto vypadá aktuální bezpečnostní situace v kdysi poklidném a bezpečném Malmö..
U diváků ale Golanová obstála. S drobným náskokem ji přeskočil pouze chorvatský soutěžící. Získala neuvěřitelných 323 bodů. Pro srovnání, řádově známější britský zpěvák a herec Olly Alexander získal od publika čistou nulu. Zcela ji však potopilo hlasování porot složených z jednotlivých v systému řádně etablovaných umělců.
Rozevřené nůžky
Není vlastně důležité, kdo měl kolik bodů v hudební soutěži. Zásadní jsou trendy a rysy současné Evropy, které tato hojně sledovaná soutěž perfektně odkrývá. Vedle úpadkovosti, agresivity, afektovanosti a absolutně nesportovního chování jsou to výrazně rozevřené nůžky mezi pohledem normálních lidí a světem dobově uvědomělých elit. Tento rozpor je dnes vidět prakticky ve všem.
Pak ta příšerná ustavičná politizace a všudypřítomná ideologizace. Proč sborově bučí publikum na dvacetiletou holku, která zpívá tesknou písničku o katastrofě a teroristickém útoku? Proč na ni bučí na základě toho, kde se narodila a co má napsáno v pase? Nebo bučí, protože Golanová nastavuje Evropě zrcadlo tím, jak se její země vypořádává s teroristy? Copak se ti lidé zbláznili?
Další věcí je jakýsi západní novodobý kult divnosti. Čím větší ulítlost, tím lepší. U umělců částečně pochopitelné a přirozené. Ale je to ku škodě věci. Malý příklad: půl planety čte titulky o nebinárním chlapci, který v soutěži zvítězil. Snad pod každým titulkem je dotyčný Švýcar, který si říká Nemo, v růžové sukýnce. Je jedno, jestli je to nějaký defekt, provokace, trolling, čistý kalkul – šlo by jen o chytrou adaptaci novým evropským podmínkám. Jen je to škoda, protože jeho vystoupení mělo své nesporné kvality a místo obsahu všichni řeší, jak se dotyčný identifikuje a co si obléká. Řešíme nesmysly a ztrácíme dech. To je přece na hlavu.
A tak je to v Evropě roku 2024 se vším.
Čtěte také:
Festival europolitické písně
Francouzská Nová Kaledonie protestuje kvůli volebnímu zákonu, hoří auta i domy. První střety s policií začaly v pondělí, když demonstranti zablokovali některé silnice. Podle vrchního zástupce Francie v Nové Kaledonii Loiuse Le Franka pachatelé při nepokojích ničili obchody i obytné domy a v některých případech vyhnali lidi z jejich obydlí, načež domy zapálili. Doplnil dále, že na tamní policisty střílel někdo z pušek, to se obešlo bez ztrát na životech. Nová Kaledonie potřetí odmítla nezávislost, její stoupenci referendum bojkotovali. lůza zacítila pastviny…