Menu
Přihlásit se

Asi vás nenapadne moc šílenějších cest novorozence na svět než najmutím dělohy nějaké ženy (často v existenční krizi, z okraje společnosti), do které se následně vloží sperma-koktejl dvou mužů, kteří to celé zaplatí, a vajíčko anonymní dárkyně z druhé části planety. To jste asi nezaznamenali případ – odkud odjinud než ze Spojených států - kde se ideologie domnělého „práva na dítě“ zkombinovala ještě s ideologií genderismu, nebo patrně spíše s nějakým fetišismem či mentální poruchou. Těžko říct, co těm dětem můžeme jako lidstvo ještě všechno provést… Samozřejmě pod praporem „pokroku“.

Antonín Vavruška
Publikováno 14/05/2024
Doba čtení 3 min.
Zdroj: Koláž Copilot/Designer

Sociálními sítěmi lomcuje v posledních dnech příběh jakéhosi amerického influencera, Josepha Hughese, který se stylizuje do ženského pohlaví. Nosí copánky, obléká se do šatů, dělá si make-up. Asi to stále nestačilo, a tak se tento influencer vystupující na čínské sociální síti TikTok rozhodl stát i „matkou“. Údajně zaúkoloval svou vlastní sestru, aby mu dítě odnosila.

Jde v podstatě o klasickou metodu surogátního mateřství, která je sama o sobě těžko přijatelná, jelikož popírá práva dítěte na to znát své biologické rodiče a být jimi vychováváno. K tomu splňuje všechny znaky starého obyčejného obchodu s bílým masem a obnáší i některá zdravotní rizika. Negativní dopad na vývoj dítěte nevyjímaje. Ale zpět do Ameriky.

Miminko nečekalo nic přirozeného

Uběhlo devět měsíců a narodilo se dítě. Drobné, uplakané, nevidící, nemyslící. Absolutně bezbranné. Prostě normální mimino. Jehož jediným instinktem – v každé době, v každé zemi, napříč etniky – je se přivinout ke své matce a napít se mateřského mléka. Toto mimino se ale narodilo do Spojených států roku 2024 a nečekala ho ani matka, ani mléko. Nečekalo ho vůbec nic přirozeného.

Na videích, které kolují po sociálních sítích, můžete sledovat zdravotní sestru přinášející zmíněné děťátko do náruče druhé postavy našeho příběhu – odporného fousatého muže s copánky, namalovanými řasami a obočím, v nějaké pestrobarevné teplákovce. Muž na dítě mluví ušišlaným afektovaným hlasem, svírá ho rukama s dlouhými nalepenými umělými nehty. Jako svírá sobecké dítě cizí hračku. Dítě má položenou hlavičku v houští černých hrubých chlupů a srdce drásajícím způsobem pláče a třese sebou. Jeho výraz mluví za vše.

Na následujícím videu muž žvaní něco do kamery, zatímco si od miminka nechává žužlat bradavku.

Na celé té scéně není špetka čehokoli přirozeného, špetka takové té krásy, která se běžně pojí s příchodem nového člověka na svět. A je to strašně vidět, na obou aktérech. Celé tohle divadlo, kdy si vyšinutý jedinec hraje na „ženskou“ a vzápětí na „matku“, je absolutně cynická hra, neštěstí a chyba zkorumpovaného zvráceného sytému, který tuhle celou nepochopitelnou záležitost zpropaguje, zrealizuje a zinkasuje obrovské sumy.

Stát je na straně zkorumpovaného kolosu zvrhlosti

Systém je podpírán progresivistickými politiky, aktivisty, nevládními organizacemi, „woke“ korporacemi, médii a celebritami. Stojí proti sobě kolos, koncentrace neuvěřitelné moci a malinké dítě, kterého se nikdo z mainstreamu nezastane. Nejbližším jeho člověkem na následujících patnáct dvacet let je vyšinutec, produkt právě toho systému, jenž jsme si popsali. Vyšinutec, který si nechá od dítěte ožužlat bradavku, za pár dnů ho sbalí a odnese domů, kde je skryto a mimo kontrolu státu. Státu, který také hraje svou roli – na straně zkorumpovaného kolosu zvrhlosti a rádoby pokroku.

Ale jakýpak pokrok? Ve skutečně pokrokové společnosti se žije dobře všem, nebo se o takový stav alespoň usiluje. Každý má svá práva, důstojnost, svobodu a je s ním zacházeno lidsky. Nehledě na to, jak je bohatý, jak je starý, jak vypadá, jestli je dítě… Pakliže někdo zasáhne do práv, důstojnosti nebo svobody někoho jiného, je s ním zacházeno odlišným způsobem než s většinou, která tyto hodnoty respektuje.

Kamínek v mozaice

Zde jsou dva momenty, dvě palčivé otázky. Je tedy západní společnost opravdu tak pokroková? Nebo se vrací do dob temna a bezpráví, kdy jedna zfanatizovaná kasta šlape po důstojnosti a právech někoho jiného? Shodou náhod někoho mnohem slabšího? Shodou náhod někoho bezbranného a reakce logicky neschopného? Otázka druhá; jsou lidé respektující hodnoty svobody, důstojnosti, lidskosti apod. na Západě ještě ve většině? Nebo nejsou, a právě od toho jsou odvozeny všechny ty společensko-kulturně-politické problémy a rozklad? Jak to vlastně je? Složité otázky, a ještě složitější odpovědi, na něž si musí každý odpovědět sám.

Jisti si můžeme být jen tím, že je tento příběh „matky“ pro progresivní století, která není matkou, ani ženou, pouze kamínkem v mozaice. Pouze jedním dílkem obří skládačky. Zkrátka není jediný. Ani není poslední. Pravděpodobně ani nebude ten nejhorší, který uslyšíme, protože jde stále o trend nemocné doby, respektive doby nemocné společnosti, respektive nemocné části společnosti. Ta je však stále rozhodující a pokud ta neprocitne, pokud si neuvědomí, jak protilidsky a zvráceně se chová, co podporuje, věci se lepšit samy od sebe nebudou.

Čtěte také: 
U ohně kulturní války se přihřál i Ústavní soud
Láska je láska, ale na děti nesahejme
ODS a Piráti proti právům dětí a nikdy jinak
Pokrokáři všech zemí, táhněte do háje!

Komentáře (6)

  1. Stále víc se přibližujeme k starému dobrému,,dlouhý bič a malý dvůr „všechno se dá léčit 🫡

  2. Z druhé strany by se dalo říct, že pokud se homosexuální páry snaží získat potomka tímto způsobem, možná se pouze chtějí vyhnout vyšším daním, které tradiční zastánci tradiční rodiny chystají pro bezdětné. Ono totiž nic nepřesvědčí člověka k založení milující a fungující rodiny lépe, než daně.

    1. Kdybych si myslel, ze svou poznamku myslite vazne, zeptal bych se, zda se fakt v USA neco takoveho chysta? Ale jasne, rozumime si, my, diskusni prudici.

      1. Rozhodně se něco takového chystá u nás. A „půjčování děloh“ funguje v Evropě stejně dobře jako v USA, jen se o tom prostě tolik nemluví. V tom vidím jasnou spojitost. Ale jasně, rozumíme si, běda tomu, kdo hájí homosexuály a jejich normální lidské touhy.

  3. A bude hůře.Viz například „největší žijící“(progresivistický) filosof Peter Singer a jeho odůvodnění infanticidy do určitého dne po narození.
    Nutno podotknout,že i přes jeho velmi problematická východiska a (podle mne) evidentní zrůdnost jeho filosofie,je v západním „pokrokovém“ světě dosti populární.

Napsat komentář