(P)rezident fialové kocoviny

Za předchozí, dekadentní vlády Petra Fialy se začaly vracet metody, které bohužel notně připomínaly „dohlížení a trestání“ za starého režimu. Ztělesňoval je armádní plukovník jako vystřižený z druhořadé gangsterky nebo dokumentu o afghánských mudžáhidech. Po odchodu téhle militarizované zájmové skupiny zůstal v popředí veřejného zájmu její „pohrobek“ – dočasný obyvatel Pražského hradu. Generál ve výslužbě, jenž si už stihl projít celým „nezbytným“ spektrem výroků o své další politické kariéře.

Od tvrzení, že jedno funkční období tak nějak stačí, až po nejnověji artikulovaný názor, že nevylučuje svou další kandidaturu. Moc, zejména v hradních výšinách, je tvrdá syntetická droga. Což z polistopadové doby známe už od Václava Havla, když se chtěl nejprve jaksi „obětovat“ dovedením státu do prvních svobodných voleb, aby nakonec prezidentoval hned třikrát.

Rovněž předtím žádné politické funkce nezastávající Petr Pavel se tudíž snaží, seč může. Usiluje být líbivou útěchou všech, kdo se po jasném výsledku sněmovních voleb cítí poraženi. Se svým „protoKolářem“, oficiálně neregistrovaným poradcem, cílí k tomu, aby na sebe strhli co nejvíce pozornosti voličů. Občanů, kteří je buď podpořili před třemi lety, nebo aspoň odmítali Babišův návrat do Strakovky.

Jednou z jejich manipulačních metod je protiústavní nejmenování Turka na to či ono ministerstvo. To samozřejmě zostřuje boj mezi Hradem a nedalekým, vysloveně pragmaticky zformovaným vládním podhradím. Jedním z projevů tak mohou být útoky na ministra kultury Klempíře pro minulost, jakou si v horší podobě hradní pán sám dávno „odpracoval“. Až k „Havlovi-Pavlovi“!

Morální maják a odpudivé lidské bytosti

Česká politická scéna se v této situaci vrací ke zcela otevřenému uplatňování „politické kultury“, jež má do solidního jednání pořádně daleko. A svým způsobem není bez zajímavosti, je-li jejím čelním protagonistou právě „morální maják“. Tolik kritizující nevybíravé metody – zahrnují i zveřejňování soukromých zpráv jiných politiků – svého zámořského kolegy Trumpa. Dle něj „odpudivé lidské bytosti“.

Vidíme tak na jedné straně prezidenta, jemuž ego a minulost přispěly ke specifické „práci se soukromým materiálem“. Na straně druhé zaminira, který mu na to svou nediplomatičností nahrál. Skutečně není moudré (mimochodem zvlášť v časech, kdy se pod různými záminkami agituje za zostření kyberkontroly) posílat vlastní diskutabilní „nóty“ smskou. Navíc při zkušenosti z nejmenované internetové televize, kde Macinka právě s Turkem svého času ukázali, že alkohol se zlobou nejsou v nočních hodinách těmi nejlepšími přáteli po boku…

Petr Pavel touží hnát ministra zahraničí – zejména po nedávném faux pas ohledně medializace podezřelé zbrojní nabídky Ukrajincům, nevyslání řady plánovaných diplomatů či Turkově slibu dát ho k soudu – k trestní zodpovědnosti. Záměr (pro)hradní kliky se zdá, ironicky řečeno, jasně patrným: usiluje nejspíš o to, aby měla všechny tři předsedy vládní trojkoalice pod trestním stíháním.

Otázkou ale je, jestli se tím dost nesourodé osobnosti partajních funkcionářů nesemknou proti Petru Pavlovi s celou (pro)hradní kamarilou. Rozhodně by měly. Čas neúprosně kvapí a je potřeba urychleně napravovat následky pokleslosti „fialových“ let. Bylo by smutné, kdyby i pro stávající kabinet platilo mírně upravené přísloví, že každý lid má takovou vládu (anebo (p)rezidenta), jakou si zaslouží.

Čtěte také:
Generál troubí do boje
Posílat důvěrné SMS úhlavnímu nepříteli byla od Macinky chyba. Válka hysterického prezidenta s vládou teď může vypuknout naplno…
Polepšený komunistický rozvědčík pojistkou demokracie