Tento proces je od samého začátku zcela absurdní. Učitelka měla v dubnu 2022 nedlouho po zahájení ruské invaze na Ukrajinu například při komentáři k záběrům hořícího Kyjeva s odkazem na údajnou zaujatost médií tvrdit, že se tam nic neděje. Jeden z žáků resp. žákyň si její výstup nahrál a odstartoval celou umělou kauzu.
Je asi dobré vědět, kdo byl ten vzorný studentík v jedné z hlavních rolí příběhu? Inu přece vnuk Daniela Kroupy, jenž bývá nazýván „Broukem Pytlíkem české politiky“. Tento nekonečně ambiciózní muž absolvoval angažmá v dlouhé řadě funkcí, jejichž samotné vyjmenování by zabralo celý tento článek. Zajímavé je jejich často nedlouhé trvání (poslanec Sněmovny 2 roky, poslanec EP pár měsíců, předseda senátního klubu US-ODA 2 roky atd.). Jeden by řekl, že je to přelétavec, ale to jistě není pravda. To se jen vždycky proti němu spikly dějiny, že…
Zato jeho potomci se mají čile k duhu. Novinář Janek Kroupa čelil vážnému obvinění z korupce při výkonu novinářské profese a měl s tím oplétačky u vedení Českého rozhlasu, tedy dokud toto vedení ještě mělo všech pět pohromadě a neodezíralo jen ze rtů momentálně mocných. Další synek Mikuláš Kroupa zase vesele funkcionáří ve spolcích typu Post Bellum, štědře financovaných z veřejných zdrojů. Jedna ze žaček, jak řečeno výše, vyndala telefon a milou učitelku natočila, jak dělá nezdobu, tzn. říká své názory v průběhu rozpravy se žáky. Nahrávku poté další z mladých Kroupů Jonáš, otec spolužáka oné slečny s telefonem, odnesl po udavačsku paní ředitelce školy a kauza byla na světě. Pikantní je, že Bednářová dokonce ani neučí dějepis či občanku, nýbrž češtinu. Čili zjevně šlo o neformální debatu předcházející slohovým pracím, nikoli přímou faktickou součást výuky. Kdo se s tím ale bude rozlišovat, že…
Jak už výše uvedeno, v květnu vynesl pravomocný osvobozující rozsudek Městský soud v Praze. Někdejšímu členu KSČ, vyšetřovateli a vojenskému prokurátorovi, dnes nejvyššímu státnímu zástupci Igoru Střížovi to však nejde pod fousy. Případ Bednářová prostě nesmí usnout. Tak podal dovolání k Nejvyššímu soudu, které sice nemá odkladný účinek, ale může znovu zamíchat ostudnými justičními kartami.
„Dovolání je založeno na závěru, že byť některá stíhaná vyjádření obviněné ve výsledku nelze považovat za popírání zločinů proti míru a válečných zločinů, lze v celkovém kontextu dovodit, že obviněná se v postavení učitelky pokoušela nepravdivými výroky takové zločiny ospravedlňovat,“ uvedl mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství Petr Malý. Zní to trochu jako známá věta: „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno“.
Podle soudu však nedosáhlo jednání Bednářové takové úrovně, aby ho šlo potrestat prostředky trestního práva a šlo spíše o problém etický. Bednářové původně v případě odsouzení hrozily až tři roky vězení, státní zástupce pro ni navrhoval podmíněný trest a pětiletý zákaz učit. Bednářová vinu odmítala a tvrdila, že je stíhána za názor. Nechť to každý posoudí zvenčí.
Ocitli jsme se, plíživě, jak se kdysi pěkně a výstižně říkalo, v zemi, kde nesmíte vyslovit svůj názor, aniž riskujete žaloby, soudy, dokonce kriminál. Každopádně veřejné ostouzení a nactiutrhání, provázené ztrátou profese. A nejbizarnější na tom je, že v tom celém dnes hraje hlavní roli prominentní představitel totalitního režimu. Jeden můj známý jej už pracovně nazývá Igor Mříž. Jen aby si tu mříž sám nevysloužil…
Čtěte také:
Soud definitivně zprostil viny učitelku, která měla pykat za diskuzi o Ukrajině
Brankář Hudáček skončil. Z cancel kultury se stala norma
Pokud se nepletu, poukazovala paní učitelka na rozpory, které byly v různých mediích s tím, že pokud se chce člověk dobrat pravdy, musí studovat veskeré prameny a ne slepě papouškovat co dnešní média udávají za jedinou pravdu. Dodnes se třeba nesmí mluvit o událostech z roku 2014 v Domě odborů, ani o aleji andělů, která vznikla na památku zavražděných dětí na Donbase rukou ukrajinských fašistů.