Celý rozhovor najdete v prosincovém časopise TO, který vyjde ve čtvrtek 14. prosince. Tady je malá ochutnávka:
Vím, že máš velkou bolest, nepřebolenou. Možná nikdy už nepřebolí. Letos jsi přišla nejen o manžela, ale i o pracovního partnera. Jak Váš příběh začal?
No tak…, hm…
Co se děje, nechce se ti o tom mluvit?
To je už tak strašně dávno.
Je to 40 let.
Byla jsem mladá herečka. Už během školy jsem hrála ve slovenském Národním divadle. Filmoví a televizní režiséři chodili do divadel a na vysokou školu se dívat na absolventská představení a zajímali se o mladou generaci. Juraj o mě věděl. Já si pamatuji, že někdy ve třetím ročníku školy jsem se s ním setkala. Ale tehdy jsme spolu ani nemluvili. Jedna fotografka, když jsem se jí zeptala, kdo to je, mi řekla, že to je Jakubisko. Mně to nic neříkalo. Já jsem byla úplně jinde a vůbec mě to nezajímalo. Navíc Juraj byl režisér, který tehdy netočil. Potom jsme se potkali, když už jsem skončila školu a byla jsem v Bratislavě v Národním divadle a Juraj mě pozval na herecké zkoušky na Tisícročnou včelu. Dal mi v kůži vázaný scénář, jako že budu v tom filmu hrát. Potom jsem tam samozřejmě nehrála.
Proč samozřejmě?
Život přináší takové věci. Pak jsem jednou v noci šla z divadelního klubu a pospíchala jsem, protože jsem ráno měla nějaké povinnosti. Proti mně šel Juraj s partou z nějaké premiéry z filmového klubu. Já jsem se na něho tak povídala a pomyslela jsem si: „Tak počkej, chlapče, já si tě teď podám.“ On na mě: „Slečno Horváthová!“ Já jsem řekla: „Tak, pane režisére, já mám chuť vás unést.“ On se zarazil a já povídám: „Vy se bojíte?“ A on odpověděl: „Ne, s vámi půjdu i do pekla!“ A já na to: „Tak pojďme!“ No a od té doby jsme byli spolu.
Kdy jsi zažila největší uznání?
Poprvé to bylo v Benátkách s filmem Sedím na konári a je mi dobre. Po promítání filmu byly tiskové konference. Byla jsem nominovaná na cenu za herecký výkon. Spousta filmových novinářů. Mně bylo 28 let. To byla skutečná sláva. Sice to bylo jen na 24 hodin, protože další den festivalu už se věnovali jinému filmu. Ale těch 24 hodin bylo úžasných. Když se takových věcí dotkneš, a to i toho momentu, že to máš na těch 24 hodin, tak si uvědomíš spoustu souvislostí. Juraj to zažil mockrát. Zažil vzestup i pád. Umlčení v 70. letech, které pro něho muselo být strašné. Ale nikdy si na to nestěžoval.
Juraj Jakubisko zemřel 24. února 2023. Jeho poslední film Perinbaba a dva světy měl pražskou premiéru 6. prosince 2023.
Komentáře (0)