Česká socioložka Dana Hamplová ve své knize „Proč potřebujeme rodinu, práci a přátele“ zkoumala štěstí jako pocit spokojenosti ze sociologické perspektivy. Ačkoliv kniha, jak už to v sociologii bývá, nedělá žádné jednoznačné závěry, tak minimálně z ní víme to, že rodina hraje významnou roli v chápání štěstí i životní spokojenosti z různých úhlů a perspektiv.
Hodnota rodiny očekávaná
Přání „žít ve spokojené rodině“ je v hodnotovém výzkumu postojů české společnosti vždy na prvním místě ze všech dalších sledovaných hodnot. Tento výzkum hodnot české společnosti se stále stejnými kategoriemi dělá agentura CVVM v nepravidelných intervalech už od roku 1990. Poslední známá data jsou z roku loňského (2023) a mezi ním a předposledním výzkumem je celkem dlouhý časový odstup devíti let. Tehdy v roce 2014 byla zároveň hodnota „žít ve spokojené rodině“ na nejnižších číslech za celou historii svého sledování, na 93 %, ale v loňském roce vystoupala na 96 %, což je přesně průměrná hodnota všech sledovaných let. Můžeme proto tvrdit, že to ukazuje, jak hluboce zakořeněná je touha po stabilní a šťastné rodině a po celé dekády je v podstatě neměnná, i když její naplňování v praxi není vždy jednoduché.
Rodina je to nejmenší lidské společenství, které ale osekává náš individualismus, protože pokud má rodina dobře fungovat, je třeba upřednostnit dobro celku před svými individuálními potřebami. To samozřejmě neznamená, že potřeby jednotlivců nebudou vůbec naplňovány, ale nebudou individualistickou prioritou. A pokud si tohoto jsou vědomi a dělají to všichni členové rodiny, pak mohou sdílet vzájemnou radost, že celek dohromady funguje.
Hodnota rodiny skutečná
Upozaďování individuality ve prospěch celku ale není to, co je dnešní společností hodnocené a co je jí vlastní. Naopak. A proto tolik lidí v rodinném životě selhává. Selhává bohužel i výchova dětí, množství protichůdných rad znejisťuje nové rodiče, kteří chtějí všechno dělat správně, ale už dávno nemají oporu v prarodičích, protože už ani oni často nejsou těmi vzory, které jsou hodné následování. A tak ve slepých uličkách bloudí mnoho lidí, kteří si neumí poradit ani ve vlastní rodině, a někdy ji pak raději zavrhnou a s vaničkou vylijí i dítě, protože rodina je podle nich přece to největší zlo.
A přitom někdy stačí tak málo. Uvědomit si, že dítě je nadějí, že není nic hezčího než jiskřičky v dětských očích, když čeká na příběh o vánočním tajemství. A nic horšího než rozmazlené dítě rozkopávající svůj drahý vánoční dar, protože tenhle přece nechtělo.
Obojí my dospělí máme sílu ovlivnit a rozhodnout, kterou cestou půjdeme. Nakonec to hlavní je obsaženo v jedné krásné už legendární vánoční reklamě: tatínek – nedokonalý kradoucí právě vánoční strom – vysvětluje své malé dcerce, jak musí počkat, jestli chce vidět zlaté prasátko. Jenže to, které dcerka zrovna vidí, zlaté není, což ona sice nechápe, ale tatínek na bezprostřední nebezpečí zareaguje správně, chrání své dítě. A zlaté prasátko pořád ještě může přijít. Všichni se tomu smějeme, ale zároveň právě v tomto okamžiku víme, o čem je rodina a o čem jsou Vánoce.
Čtěte také:
Vraťme se k osnovám!
Dejme manželství jako svazek muže a ženy do Ústavy
Ústavní soude, co přes tebe ještě projde?
zdravý celek vytvoří jen zdraví jednotlivci. ti potom vytvoří rodinu, obec, město, stát,kontinent. eurosvazáci, stejně jako komouši a náckové chtějí nejdříve říši, beztřídní společnost, falešní proroci církev atd. dnešní globalizace je další level. jenže, z žebráků a psychopatů, deprivantů, vznikne zase nezdravá společnost. nejde to opačně, nejdříve vyhlásit celek a pak převychovávat jednotlivce. takto to nefunguje a nefungovalo. a dopadne to jako vždycky…..
společně proti zlu nemůžete , protože zlo je v každém z nás v podobě chtíče, vzteku, nenasytnosti, závislosti, chamtivosti, lstivosti, materialismu, žárlivosti, závisti, pýchy a marnosti (smrtelné hříchy). zdravý celek vytvoří jen zdraví jednotlivci. opačně to nejde, jak již zjistili komouši, atd. každý musí nejdříve začít u sebe. takže zase nic…marnost nad marnost.