Menu
Přihlásit se

Dnes jedná ve sněmovně Stálá komise pro rodinu a rovné příležitosti o manželství pro homosexuální páry a zároveň o úpravě Listiny základních práv a svobod, kde by mělo být zakotveno manželství muže a ženy. Možná by měli zákonodárci vědět, že podle výzkumu si většina Čechů tuto definici manželství přeje.

Jana Jochová Jana Jochová
Publikováno 06/12/2023
Doba čtení 2 min.
Rodina na procházce. Ilustrační foto. Zdroj: Shutterstock.com

Výzkumná agentura NMS přinesla minulý týden zajímavý výzkum. Uvedla ho ovšem obligátním titulkem „Polovina Čechů a Češek souhlasí s úplným narovnáním práv stejnopohlavních svazků“, který žádnou senzaci nenaznačoval.

Prostě na první pohled další z řady výzkumů, které někdo objednává, aby podpořil LGBT+ lobbistické zájmy a nároky na manželství a rodičovská práva, tedy takzvané narovnání práv, o kterém teď rozhoduje Poslanecká sněmovna.

Na pohled druhý ale výzkum obsahuje i graf, kde téměř 60 % lidí souhlasí s ústavní definicí manželství jako svazku muže a ženy. To je otázka, na kterou se lidí tak často nikdo neptá, i proto je tento výsledek pro mnohé překvapující, ale jen potvrzuje, co si já a lidé v Alianci pro rodinu myslíme už dlouho.

Češi a Češky mají rádi svobodu, kterou rádi dopřávají všem kolem sebe, ale také mají rádi své jistoty a mezi ně prostě patří, že pojmy nejsou dojmy a mají své ustálené významy. Jako třeba, že manželství je svazek muže a ženy. Že účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí a že rodiče dítěte jsou zkrátka táta a máma. Nic světoborného, naopak základ našeho lidství.

A v něm je i to, že ano, ani my nemáme nic proti, aby se usnadnil život stejnopohlavním párům a ano udělejme kompromis, ať všechny páry mají stejná majetková práva a další závazky či výhody obdobně jako v manželství. Ale nepopírejme biologickou realitu! A aby ji nepopírali aktivisté proti vůli většiny, pojďme napřed chránit manželství ústavní definicí tak, jak si to přeje většina Čechů a Češek!

Čtěte také: Většina české společnosti je pro zachování klasického manželství

Komentáře (11)

  1. Podle toho průzkumu je většina Čechů pro přidělení stejných práv homosexuálním párům při uzavíráním sňatků, jaká mají páry heterosexuální. Dokonce včetně práva adoptovat děti. To by byla významná změna proti dnešnímu stavu a dá se předpokládat, že Janu Jochovou by vůbec nepotěšila. Proto se o tomto výsledku průzkumu veřejného mínění vůbec nezmiňuje. Podtrhuje jen to, že Češi si většinově přejí zachovat název „manželství“ pro svazek muže a ženy, což by byla při narovnání práv u uzavření všech sňatků víceméně slovní formalita. Přejme jí to. I Jana Jochová může mít důvod pro radost.

    1. Vážená paní. Průzkumy veřejného mínění dopadají často tak, jak je objednáno, aby dopadly, jak naznačuje paní Jochová. Veškerá tato nová práva a změny protlačuje hrstka aktivistů, kteří nemají nic lepšího na práci. Doporučuji pozorně si poslechnout tři rozhovory s Antonínem Vavruškou na Svobodném Universu (je to homosexuál) a dozvědět se jak jednají s lidmi z vlastní komunity, kteří mají jiný názor. Osobně bych jim nebránil v záležitostech jako dědictví, či právo dostávat informace o zdravotním stavu v nemocnici. Manželství je však svazek muže a ženy a jediná instituce, která má předpoklady a právo vychovávat další generace. A pokud na to nechtějí LGBT aktivisté slyšet zvolil bych postoj, berte co nabízíme, nebo vám všechna práva, která jste si za posledních 20-30 let vymohly anulujeme.

    2. Fakt? Tak proč pro tu slovní formalitu, jak říkáte, tak strašně horujete? Vždyť to vypadá, a já jsme si tím jistý, že je to právě ta hlavní meta v tomto boji!

      Sňatek pro stejnopohlavní páry pod oficiálním názvem Registrované partnerství už dávno existuje. Takže souhlasím, pojďme se bavit o jeho praktickém rozšíření a přestaňme ohýbat podstatu a pravý význam slov našeho jazyka, navíc s tak nezvratnou a jasnou definicí, jejíž ukotvenost je neustále torpedována.

  2. Je smutné, že se národ zabývá slovíčkařením, ale nezabývá se aktuálním stavem českých manželství a rodiny.

    1. Dobrý den. Naprosto s vámi souhlasím. Místo podpory a výchovy mladých lidí, aby byli schopní uzavírat funkční manželství a budovat soudržné rodiny, alespoň se dvěma dětmi a legislativy, která by finančně zvýhodňovala tyto rodiny, aby se nedostávaly do finančních potíží, se ustupuje bandě uřvaných aktivistů, kteří toho chtějí stále víc. Pokaždé, když si něco vymůžou tvrdí, že už je to všechno, a za rok za dva se vytasí s dalšími požadavky. Je načase říct: A dost!

  3. Milé děti. Ta paní, co stojí vedle druhé paní, to je tatínek. A ten pán, co stojí vedle druhého pána, to je maminka…

    1. Já? Děláte si legraci? Dávám pouze hypotetický návrh, jak by naši politici mohli zastavit ten nehorázný příval požadavků od LGBT atd. aktivistů. Demokracie znamená diskusi, ale pokud je mi známo tato ukřičená (až drzá) menšina nechce diskutovat, prostě předloží požadavky a trvá na jejich splnění. Kolik procent populace zastupují? Ta pověstná 4 nebo o něco víc – ani to ne, protože část homosexuálů s nimi nechce mít nic společného (doporučuji poslech Antonína Vavrušky na Svobodném Universu). Představte si, že by se našla skupina odborových aktivistů, kteří by po politicích začali požadovat zrušení výběru daní, jako přežitku feudalismu, protože stát nemá žádné zásluhy na penězích, které si občan vydělal, takže příspěvek do státní kasy má být dobrovolný. Kolik procent obyvatelstva by v tu chvíli zastupovali? 75, 90, 95? Kdo by se s nimi o tom vůbec začal bavit? Myslím, že nikdo. Takže kupříkladu manželství znamená svazek muže a ženy, je to jako již existující internetová doména, obsazeno, nic jiného nemá nárok toto pojmenování nést. Stejně tak jsou jen muž a žena schopní plodit děti a tak mají mýt jedinečné právo je vychovávat. A pokud toto nechtějí tito aktivisté pochopit pak je třeba jim dát najevo, že je čas se zamyslet. Protože stále platí: „Kdo chce moc, nemá nic.“ A ano naprosto vážně anulovat. Toho co mají bylo dosaženo za posledních 20-30 let. Ještě před nějakými 7-8 lety si každý, kdo chtěl, mohl v hospodě u piva zapálit cigaretu a bylo čistě na majiteli podniku, zda ho chce mít kuřácký či nekuřácký, prostě nepsané demokratické právo. A prásk a je pryč, něco co tu bylo snad odnepaměti. (to píšu jako nekuřák, který rozhodně nebyl nadšený s oblečení smrdícíhou kouřem, ale šel jsem tam dobrovolně ze své vůle). O kovidové totalitě ani nemluvím. Tak proč nesrovnat obtěžující věčně nespokojenou menšinu tím, že jim bude sebráno, co jim bylo darováno? Čas na laskavost vypršel.

Napsat komentář