Senátní inventura

Na úvod dovolte samozřejmé, ale podstatné konstatování: senátní volby jsou v mnoha ohledech jiné než ty do Poslanecké sněmovny. Tím, že se jedná o dvoukolový systém přímé volby, predikují menší pestrost konečného výsledku. Tak byl ale Senát kdysi konstruován a nemá smysl se u toho pozastavovat. Druhým faktem je, že v přímé volbě velmi často působí samo jméno nebo veřejná pověst kandidáta, které mohou často „přetlouci“ stranickou příslušnost či nominující subjekt. Dotyčný byl prostě zvolen „sám za sebe“, i když za ním nějaká strana téměř vždy stojí.

A speciální kategorií jsou senátoři zvolení už 1. kole, kde získali nadpoloviční počet hlasů. Těch bylo letos neobvykle mnoho. Celkem nepřekvapující byl bohumínský starosta Petr Vícha, jediný kandidát Socdem, jenž doběhl vítězně do cíle. Vícha je dlouholetý komunální a krajský politik, a zřejmě úspěšný. Na něm je vidět, jak by Senát ideálně mohl vypadat: jsou v něm lidé, kteří za sebou mají velký kus práce, a z toho plynoucí přízeň voličů, kteří mu vidí zblízka do karet.

Do podobné sorty patří nepochybně Jana Mračková Vildumetzová (ANO), nová senátorka za Sokolov. Její působení v karlovarském kraji jí bezpochyby pomohlo k tomu, že uspěla už v 1. kole.

Zajímavý je příběh Roberta Šlachty. Ten je znám jako dlouholetý policista, který se podílel mj. na vyšetřování okolností působení Jany Nagyové, posléze Nečasové, a – což mu zejména v ODS asi nikdy neodpustí – tak trochu přispěl k pádu Nečasovy vlády. Není všechno černobílé, Nečas vládl toporně a s neschopnými partnery (Věci veřejné, posléze LIDEM), do toho mu neustále mentorsky mluvila jeho manželka usazená v Hrzánském paláci, výbuch byl za dveřmi. Podobně jako pár let předtím neslavný konec nebohého Stanislava Grosse, který se příliš zapletl do různých pavučin zákulisních zájmů. Šlachtu jsme mohli vidět i kolem olomoucké kauzy Vidkun, kdy se dostal do sporu i se soudkyní Markétou Langerovou, takto manželkou Ivana Langera, kdysi místopředsedy ODS a dosud důležité postavy toho města a kraje. Dlouho se říká, že bez Ivana L., zvaného kdysi Íčko, se v Olomouci nepohne ani list na stromě. Nu, a tento Šlachta se nakrátko sblížil s Andrejem Babišem, ale velice rychle se zase vzdálil a postavil svoji Přísahu, s níž se prokousal i do Evropského parlamentu. Je vidět, že s ním v naší politice budeme muset počítat i v úvaze o parlamentních volbách, které budou zhruba za rok.

A zase ten Drahoš

Vcelku podle očekávání v prvním kole uspěli i bývalí  prezidentští kandidáti Pavel Fischer (Praha 12 za TOP 09) a Jiří Drahoš (Praha 4 za STAN). Neumím si představit, čím tito politici oslnili tolik příznivců (i když – ruku na srdce, volební účast podle ČSÚ byla jen 17,54 %, čili ten mandát není zas až tak světodějný). Pochopit se to dá u Fischera, to je relativně soudný a věcně vystupující muž s kvalifikací někdejšího spolupracovníka Václava Havla, čili jej volili všichni „pravdoláskaři“, ale budiž, je to aspoň zkušený diplomat. Drahoš ale nemá za sebou nic podobného, nosí brýle bez dioptrií, aby vypadal důstojně a vzdělanecky, ale jak kdosi poznamenal v médiích, vidět byl vždy, jen když někam kandidoval. Pak zmizel z očí. Nejinak to asi bude i tentokrát.

A konečně ve Vsetíně zabodoval hned v prvním kole Jiří Čunek, někdejší, a jak tvrdí mnohé hlasy, tak i budoucí předseda lidovců. Čunek je typický konzervativní politik, neměnící své názory jak košile, mající rázné postoje k „populárním“ tématům, jako jsou LGBT nebo nepřizpůsobiví spoluobčané. Pro pravici v Senátu, dá-li se ještě vůbec o nějaké mluvit, bude nesporným přínosem.

Teď k několika otazníkům. Ve druhém kole se stal senátorem proslulý vědec, egyptolog prof. Miroslav Bárta. To by bylo sympatické, už proto, že odstřelil ambiciózního Marka Hilšera. Udivuje jen to, že kandidoval za TOP 09 a STAN. Lze předpokládat, že to bylo účelové spojenectví. Bárta se dlouhodobě veřejně projevuje jako rozumný člověk, a tak doufejme, že to mu zůstane i v Senátu.

Dalším profesorem přibyvším do této instituce, je Stanislav Balík. Kandidoval jako NK (nezávislý kandidát), avšak když pohlédnete do jeho životopisu, táhne se jím jako červená nit dlouholetá spolupráce s Petrem Fialou. Takže je k zamyšlení, jak ta „nezávislost“ bude vypadat.

Docela jiný je příběh Zdeňka Hraby, který už senátorem byl, a to za STAN, pak se ale začal jevit jako politik konzervativní, nikoli progresivistický, a v těchto volbách už kandidoval jako nestraník, ale bezpochyby s podporou ODS, do jejíhož senátorského klubu přeběhl už před dvěma lety, kdy složil členství u STANu. Hraba má pověst relativně rozumného člověka, odmítl ratifikaci Istanbulské úmluvy a stejně tak je odpůrce zavedení trestní legislativy za „šíření dezinformací“. Možná, že i pro ODS bude jakousi blechou v kožiše. Docela bych téhle prapodivně se hroutící, kdysi právem dominantní partaji přál.

A na závěr jsem si nechal Břetislava Rychlíka (Brno – město). Tento bývalý herec a dnes televizní dokumentarista má, aspoň podle Wikipedie, za sebou nedokončená studia na Fakultě stavební Vysokého učení technického v Brně (1977-1978). To mu však nezabránilo získat titul docenta na JAMU. Je to dosti neobvyklé. Vzpomínám na zesnulého Jana Sokola, Havlova přítele a zetě Jana Patočky, který se stal rovněž profesorem bez absolutoria předchozího regulérního VŠ studia. Inu, jako za starých časů – prostě „za zásluhy“. Nyní tedy Rychlík usedne v Senátu za TOP 09. Jistě si porozumí s profesním kolegou Davidem Smoljakem (STAN). Umělecká fronta tak přijde o augusta, ale bude mít dalšího zákonodárce. Volejme Bravo!

Suma sumárum, volby ukázaly (opět při zmíněné nízké voličské účasti) zhruba rovnou sílu na jedné straně ANO a na druhé straně zástupců dnešní vládní koalice. Dá se tedy říci, že se vlastně nic moc nemění. Ale něco přece jen – Piráti nemají v cíli ani jednoho kandidáta. To potvrzuje jejich setrvalou propadající se situaci. Uvidíme, kam jejich loď popluje dál, ale dlouhou cestu jí nepředvídám.

Čtěte také:
Fiala se pokládá za „zajímavého trenéra“, odpovědnost za debakl ale hází na hráče
Ve volbách do Senátu zvítězil zdravý rozum
Voliči koalici zasadili další direkt. ODS ztrácí polovinu obhajovaných křesel, Fiala jako vždy spokojen