Skryté sítě moci: Jediná neziskovka kontroluje reklamní trh celého světa

GDI je jedním z vlivných zákulisních hráčů světa reklamy, který hodnotí pravdivost či nepravdivost ostatních médií a následně rozhoduje o tom, kdo kde může či nemůže inzerovat, čímž zásadně zasahuje do tržeb z reklamy. A momentálně sám čelí vyšetřování. Jejím partnerem v České republice je spolek NELEŽ.

Od Trumpa k Cemperovi

V roce 2017 Mark Zuckerberg, zakladatel Facebooku, píše manifest, kterým toho času reaguje mimo jiné na zvolení prezidenta Donalda Trumpa. Nově zavádí pojmy jako inkluzivní společnost, tělesná a duševní pohoda lidí či nenávistný projev. Tady se položily pevné základy potírání nepohodlných názorů na digitálních platformách a na Facebooku se začalo blokovat vše, co by mohlo potenciálně urazit menšiny – kritika LGBT komunity, MeToo nebo hnutí Black Lives Matter. Paralelně s tím Zuckerberg nechává z platformy odstraňovat miliony příspěvků, které síť označuje za dezinformační, a z FB tak vytváří „lídra“ v boji s fake news. Někdy v této době jsme se dopracovali k počátkům potírání a zostuzování jakýchkoli jiných než mainstreamem prosazovaných názorových linek.

Evropská komise v roce 2018 přichází s konstatováním, že občané Evropské unie jsou vystavováni rozsáhlým dezinformacím, včetně zavádějících nebo vyloženě lživých informací, a přináší řešení v podobě Evropského kodexu zásad boje proti šíření dezinformací, jehož přílohou byly příklady „Best Practices“, týkající se již existujících postupů a metod sociálních sítí Facebook, Google, Twitter, YouTube apod. Tento samoregulační kodex okamžitě po vydání podepisují zástupci digitálních platforem, největších sociálních sítí, inzerentů a reklamního průmyslu. Přičemž pojem „dezinformace“ v něm byl nadefinován natolik vágně – a řekněme si, že doposud nikdo, ani česká vláda, to nedokázal nadefinovat lépe –, že společně s dezinformacemi bylo podle kodexu možné potlačovat nejen prokazatelně nepravdivé, ale i nechtěné názory. Vznikla tedy potřeba vytvořit subjekty, o které by se mohli všichni zúčastnění při cenzurování opřít, pod jejichž křídla by se mohli pohodlně schovat, které by nadiktovaly, kdo je dostatečně pravdivý, a koho lze naopak z diskuse o vážných tématech pro nedostatečnou pravdivost vynechat. To vše vedlo k tomu, že se mezi lety 2016 až 2018 zrodilo velké množství projektů, start-upů a neziskovek zaměřujících se na dezinformace, které za hojného financování dotacemi nejen z EU vzaly roli arbitrů pravdy na sebe.

Zde leží počátek neziskovek, které dnes rozdmýchávají dezinformánii do absurdních rozměrů. Mezi nimi se zrodila i britská GDI. U nás se v této době objevují Čeští elfové Boba Kartouse (jenž zanechal hospodářskou spoušť v Pražském inovačním institutu, který několik let vedl). V roce 2016 se začíná věnovat dezinformacím firma Františka Vrabela (proslulého exekucí ve výši tří milionů korun) Semantic Visions. V roce 2017 Jan Cemper vstupuje do (k dnešnímu dni několikrát usvědčených ze lží) Manipulátorů. Zkrátka vzniklo mnoho štědře dotovaných firem, neziskovek a projektů bez jakéhokoli mandátu, zato s velkým vlivem, zaměřených na legální, ale dle nich „škodlivý“ obsah. Krátce nato tento velkoryse financovaný boj s mýdlovými bublinami začal plodit své ovoce.

Dezinformace a boj o moc

Práce těchto neziskových organizací a projektů se odrazila v zavádění nejrůznějších korporátních zásad typu „misinformation policies“ a vytváření nařízení jako DSA v EU (které operuje s takovými perlami, jako je „tělesná a duševní pohoda osob“, pokud jde o boj s nenávistnými projevy) nebo „Online Safety Bill“ ve Velké Británii (který obsahuje kontroverzní paragrafy, jež by fakticky znamenaly nucené prolomení šifrovací ochrany zpráv), ale i dalších směrnic, kterým jde navenek o totéž – vymýtit „dezinformace“ a nenávist z veřejného prostoru. Potírají ale skutečně dezinformace a dokážou skutečně vymazat nenávist z našich životů?

Když se kácí les, létají třísky, tady se ale pro pár párátek kácí rovnou celý prales. A tak se postupně začalo potírat a napadat vše, co nebylo v souladu s verzí mainstreamu. Část společnosti čím dál složitěji nacházela v mainstreamu prostor pro své názory, a tak začala hledat oporu v alternativních zdrojích. Tam měli pocit, že jsou „doma“, tam zaznívalo otevřeně to, co si mnozí lidé skutečně mysleli a co by v mainstreamu tehdy zaznít nemohlo. Například, že migranti zvyšují statistiky trestné činnosti nebo že nosit dvě roušky přes sebe je holý nesmysl, což jsou typické příklady, u nichž prostor pro debatu mainstream nenabídl, a byla to chyba. Alternativní média ano. Důvěra ve veřejnoprávní a mainstreamová média v Evropě tak postupně nabrala sestupnou tendenci a tento směr se doposud nepovedlo zvrátit. Česká republika tento trend jen potvrzuje. Podle výsledků průzkumu o svobodě projevu v České republice z roku 2023 vyplynulo, že více než polovina dotázaných nevěří veřejnoprávním ani mainstreamovým médiím. Nutno bohužel konstatovat, že není divu.

Alternativní zdroje ze všech těchto důvodů nabírají na síle a z EU přichází potřeba dostat věc pod kontrolu. To je důvod, proč od roku 2020 čelíme masové kampani na podporu „nezávislých, objektivních a pravdomluvných médií“. Od roku 2020 tak část neziskových organizací najíždí na tuto komunikační linku. Už vědí, že Věra Jourová bude nadělovat miliony eur z evropských grantů. Protože bez peněz se dezinformacím neubráníme, říká. U nás tuto úlohu vzal na sebe Nadační fond nezávislé žurnalistiky (NFNŽ). Je třeba upozornit, že název je zavádějící, o podporu nezávislých médií se nejedná. Tento fond podporuje pouze média „liberální“. 

Do roku 2016 jsme si tedy ještě mohli bez problémů číst, co jsme chtěli, a sami rozhodovat o tom, čemu chceme věřit. Nyní nám namlouvají, že tu záplavu nefiltrovaných informací už nedokážeme samostatně zpracovat. Výsledkem všech těchto kroků, které nás měly přivést k závěru, že bez cenzurního filtru se v tomto zmateném světě plném nenávisti, dezinformací, škodlivých narativů a konspirací nedokážeme zorientovat, jsou samozvaní hlídači pravdy. Ti bedlivě sledují odklony od oficiálních linek a jsou ve dne v noci připraveni označit za „proruského dezoláta“ kohokoli, jehož názory mohou mít nepříznivý dopad na občanský diskurz. Jedním z těch největších a nejvlivnějších je britská organizace GDI. Co má britská organizace společného s námi a proč bychom o ní měli vědět?

Celý text najdete v zářijovém čísle měsíčníku TO, které je právě v prodeji.