Polsko je velké a letošní povodně se týkaly naštěstí jen měst na jihu Polska a v dosahu povodí Odry či řek sousedících s českými hranicemi. Poláci poučeni povodní z roku 1997 vybudovali kolem Odry několik suchých retenčních nádrží, z nichž největší Dolní Ratiboř naplněná z 80 % kapacity dokázala zadržet povodňovou vlnu a ochránila polskou Vratislav. Potažmo také kariéru polského premiéra, který svůj krizový štáb do Vratislavi riskantně umístil.
Povedení ministři
Tusk má svou vládní většinu složenou velmi široce a do úzkých jej dostala jeho ministryně klimatu Paulina Hennig-Kloska, která se v počátku povodní nechala unést a „pohovořila“ o bezúročných půjčkách pro postižené povodněmi. Postižení chtěli evidentně slyšet něco jiného a koaliční ministryně si vysloužila „bobříka mlčení“ a její tiskový mluvčí rezignoval. Náměstkyní ministryně je Urszula Zielińska, spolupředsedkyně polské strany Zelených, která se zas proslavila jako odpůrce proti stavbě protipovodňových retenčních nádrží v Kladské kotlině. Své texty na toto téma na polských sítích sice vymazala, ale polská opozice na ní nenechala nit suchou a evidentně se do povodněmi zničeného Kladska nechystá.
Tusk proto kromě ministra obrany vyloučil z rozhodovacího procesu koaliční ministry, a kromě ministra vnitra a infrastruktury, sestavil svůj krizový štáb z odborníků a místně příslušných výkonných úředníků. Protože se voda ve Vratislavi zastavila 7 centimetrů pod krizovou výškou, občané Polska přímo nepostižení povodněmi věnovali pár či více zlotých na sbírky a vrátili se ke svým běžným starostem. Tusk pak ukecal Ursulu von der Leyenovou, aby mu „přivezla“ protipovodňovou pomoc. Polsku, Slovensku, České republice a Rakousku. Pro Polsko 5 miliard Euro. Že to byly peníze Polsku v evropském rozpočtu již schválené a že se tedy z jedné rozpočtové kapitoly jen přesunuly do jiné, se moc nezdůrazňovalo. Důležité bylo vyznění a Tusk sice byl políben duchem Igora Němce, ale nakonec nezkameněl. Naopak. Pro polské televizní kamery se stal hlavní tváří vítězného boje s velkou vodou.
Fénix Tusk
Ano, objevili se ministři Tuskovy vlády – místopředseda vlády Władysław Kosiniak-Kamysz, šéf ministerstva vnitra Tomasz Siemoniak a ministr infrastruktury Dariusz Klimczak, ale ani jeden z nich nedokázal vyjít ze stínu Tuska. Byli to spíše jeho vojáci než hrdinové příběhu. Dnes ještě nikdo neumí chladně a věcně posoudit, kolik Tusk udělal chyb, zda reagoval příliš pozdě nebo nedostatečně rozhodně. V tuto chvíli jsou důležité emoce a dojmy. V Polsku to vypadá, že v těžkých dobách se předseda vlády neschovával v kanceláři, před objektivy kamer velel rozhodně krizovému štábu a měl na svých bedrech tíhu řešení přírodní katastrofy. Nepochybně pak zvládl mediální prostor prostřednictvím „kartáčování“ členů krizového štábu. Co je na východě dobře známo, na západ od nás se moc neděje. Podle průzkumů provládních médií je ale v Polsku tento způsob vládnutí úspěšný.
U nás jsme měli to štěstí, že nepotřebujeme průzkumy, ale měli jsme po povodních podstatný průzkum. Volby. Náš premiér nebyl sice duchem políben, ale také evidentně nebyl žádným vůdcem, který by se mohl stát alespoň pro někoho symbolem boje s velkou vodou. Ty krajské vůdce, kteří ovládli nejen mediální prostor, ale byli i u oněch zásadních rozhodnutí, které nakonec lidem nejvíce pomohly, známe. Byli zvoleni. Vládní snaha by tu byla, ale dopadlo to jako vždy.
Čtěte také:
Možná budeme porušovat zákony
připustil Tusk v boji o polské soudnictví
Divadlo Tuskovy vlády o 100 miliardách zlotých
Hon na bývalé vládní politiky se v Polsku nedaří. Prokuratura chybuje
Nutella než dojde k nějakému rozhodnutí, je dávno po sezóně.