Úbytě české svobody slova

Shora uvedená data pocházejí od Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM), které je výzkumným oddělením Sociologického ústavu AV. Začátkem tohoto týdne CVVM zveřejnilo svůj průzkum, který provedlo letos od poloviny března do začátku června. Kromě jiného zjišťovalo, jak lidé u nás hodnotí úroveň svobody slova a zda otevřeností svého projevu se mohou dostat do potíží. Z výsledků šetření kromě již zmíněných údajů vyplynulo, že míru svobody slova nepovažuje za dobrou ani špatnou přibližně jedna třetina (33 %) lidí a za špatnou ji vnímá asi jedna pětina (22 %). Pokud jde o vývoj svobody slova v poslední dekádě, více než třetina (38 %) se domnívá, že svoboda slova je u nás stejná jako byla v roce 2014 a pouze asi pětině (22 %) se zdá, že se za tu dobu zlepšila.

Skepse, která podle sociologické sondy CVVM vládne mezi občany ohledně svobody slova, má pravděpodobně dvě příčiny: Tou první je snaha elit dostat po globálním rozšíření internetu informace opět pod kontrolu. Druhou je ideologizace všech oblastí života. Finančním sektorem počínaje a školstvím či kulturou konče. Jak nás učí historie, ideologie se opírají o dogmata a pronásledování všech kacířů i berzvěrců, kteří je bezvýhradně nepřijímají. Součástí tohoto moralistního zápasu dobra se zlem je i cenzura.

Kladivo na svobodný internet

Obě tendence jsou dobře patrné v návrhu zákona o digitální ekonomice, který koncem tohoto týdne schválila vláda Petra Fialy. Údajným cílem této normy má být ochrana uživatelů internetu i jejich dat a zároveň prý mají být nastaveny rovné podmínky mezi firmami, které na internetu působí. Určit podmínky ovšem také znamená kontrolovat stanovený řád a sankcionovat jeho porušování.

Uvedený legislativní návrh upravuje pravidla pro fungování on-line zprostředkovatelských služeb, jako jsou poskytovatelé připojení k internetu, internetová tržiště, sociální sítě, cloudové služby, on-line platformy, webový hosting či internetové vyhledávače. Z daného výčtu subjektů, jejichž aktivity by měly být sledovány a řízeny, je zřejmé, že by se zákon měl vztahovat i na sféru informací. I jen v hrubém přiblížení z něj čouhá evidentní riziko, že jde hlavně o to, ochromit a podvázat dosud poměrně svobodné prostředí internetu legislativními překážkami a pak je postupně ovládnout.

Vývoj směřující k zavedení cenzury je očividný v té části navrhované právní úpravy, která zavádí pravidlo, že co je nelegální v běžném prostředí, je nelegální i on-line. Udání je v navrhované normě eufemisticky popsáno jako postup, kdy uživatelé budou mít možnost prostřednictvím řádně odůvodněného oznámení upozornit na nelegální obsah. „Toto upozornění bude muset zahrnovat vysvětlení, proč je obsah nezákonný. Oznámení poté posoudí platforma podle právních předpisů a pouze pokud je zřejmé, že je obsah opravdu nezákonný, tento obsah smaže,“ konstatuje se v návrhu.

Zákon, který ještě musí posoudit Parlament, navazuje – jak jinak – na evropská opatření pro fungování digitálního prostoru.

Pokrytectví opět v kurzu

V českém prostředí se prosadila liberálně demokratická ideologie. Opírá se o dogmata, která nazývá hodnotami. Patří k nim například lidská práva a z nich odvozená inkluze, rovnost pohlaví, práva sexuálních menšin a podobně. Velká dogmata současnosti představují boj proti klimatické změně nebo dosažení spravedlivého míru v konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem.

Elity v České republice ideologizaci veřejného života podlehly a aktuální dogmata respektují. Stala se z nich legitimace příslušnosti do klubu „lepších“ lidí (liberálních demokratů). Neustále se také více či méně skrytě pátrá po případných kacířích nebo vetřelcích, kteří do VIP společnosti nepatří. Po jejich odhalení následuje společenský tlak, jehož cílem je exkomunikovat heretika z exkluzivního klubu, viz. Petr Drulák, Jarek Nohavica a další. Ztráta zaměstnání, existenční potíže, případně ignorování ze strany médií i institucí, tedy cancel culture, je součástí tohoto inkvizičního procesu.

Veřejnost si tento politický vývoj uvědomuje a ti, kdo chtějí být počítáni k elitě nebo jen nechtějí mít potíže, si začali dávat pozor na pusu. To je oněch 44 %, jež hodnotí úroveň svobody slova jako dobrou. Kněžky i kněží liberální demokracie a jejich oddaní stoupenci, těch 22 % dotázaných, kteří v průzkumu CVVM odpověděli, že svoboda se za posledních deset let zlepšila, ti si s otevřeností svého projevu starosti dělat nemusejí. Kromě ideologických floskulí a frází obyčejně nic jiného v hlavě nemají. Obě skupiny tvoří podle provedené studie CVVM převážně lidé relativně vzdělaní, se slušnou životní úrovní, dostatečným příjmem, údajně spokojení se svým životem i s politickou situací a s důvěrou k institucím. CVVM je na základě průzkumu zařadilo většinou mezi voliče vládních stran sdružených v koalicích SPOLU a Pirátů a STAN.

Čtěte také:
Od svobody k propagandě
Mlčeti zlato, nebo spíš „drž hubu a krok“?
Pokud přijde nová totalita, neplačte. Dovolili jste jí přijít