V Česku je eutanazie nelegální, nicméně debatu o umožnění asistované sebevraždy nyní na půdě horní komory parlamentu otevřela senátorka Věra Procházková (ANO), která se bude na schůzi pléna Senátu 21. ledna snažit návrh prosadit do prvního čtení. Eutanazie je mediálně často prezentována jako poslední možnost pro pacienty s nesnesitelnou bolestí, kterou nelze jinak zmírnit. Není to ovšem zcela ploché téma, má řadu nebezpečných úskalí, kterým je třeba věnovat pozornost.
Je to samozřejmě v prvé řadě církev, která důsledně odmítá pokusy o uzákonění možnosti ukončit vlastním rozhodnutím život. Stejně jako v případě potratů, i zde se argumentuje posvátností života darovaného Bohem, který nesmí být uměle zkrácen, a to ani z milosti. Církev tím definovala pojetí a přístup k životu v rámci naší civilizace. Určila tak smysl života jako cestu spirituálního poznání, která musí být prožita v dobrých i zlých časech.
Křesťanství tak odmítá sebedestruktivní nihilismus a nastavuje (ačkoliv často i velmi složitou a bolestnou) cestu „vpřed“. Stanovuje tím hodnotu lidského života a chrání autonomii jedince proti vnějším silám (viz příklady jiných civilizací, které z různých rituálních anebo náboženských důvodů jsou schopny životy jednotlivcům brát).
Lékaři a eutanazie
Hlavní argumenty proti eutanazii proto zahrnují morální námitky. Kromě posvátnosti života to je také neslučitelnost eutanazie s posláním lékaře. Medicínské kodexy nabádají k pomoci, ne k ukončování života. Pokud by se lékaři stali vykonavateli smrti, hrozí dehumanizace medicíny. Lékařská věda by měla naproti tomu dbát na rozvoj kvalitní paliativní péče, která dokáže fyzické a psychické utrpení zmírnit. Medicína je s eutanazií, jež může být i útěkem člověka před životem, neslučitelná.
Sporný je i onen učiněný souhlas s vlastní smrtí. Ten je sice dobrovolný, nedají se ale vyloučit špatně vykonaná rozhodnutí v nedobrém psychickém stavu ani vnější vlivy působící na rozhodnutí jedince. Existuje také vážná obava, že by eutanazie mohla být zneužita k tlaku na starší část populace, např. v nedobře fungujících rodinách může takto potomstvo usilovat o rychlejší cestu k dědictví nebo se zbavit odpovědnosti za péči o nemohoucího rodiče, který je mu na obtíž. To stejné platí také v případě „neproduktivních“, intelektuálně méně kompetentních, postižených či jinak znevýhodněných lidí.
Příklady z historie bohužel známe. V roce 1939 zmocnil Hitler lékaře k usmrcování z „milosrdenství“, tedy k možnosti zkrátit život pacientům, jejichž zdravotní stav byl vnímán za nevyléčitelný. Ve skutečnosti nešlo o žádné blahosklonné záměry, ale o masové vraždění všech mentálně a fyzicky postižených v rámci zrůdného politického programu hájení kvality árijské rasy. Považoval je totiž za geneticky závadné a za finanční zátěž pro společnost. Přitom stejně jako dnes, i tehdy se tento zločin veřejně argumentoval blahosklonnými záměry někomu pomoci.
Dejme si proto na tuto debatu ohledně legalizace eutanazie velký pozor, je vážným ohrožením fungování lidské společnosti.
Čtěte také:
Ruce pryč od svobody jedince
Rokování o smrti aneb reportáž psaná pod oprátkou liberalismu
Ať teda žije eutanazie
Možná ty medicínské kodexy nabádaji lékaře k pomoci, Hippokratovu přísahu už dost osekali, ale ta pomoc v ČEZku moc nefunguje. Hodně lékařů, neříkám že všichni, jaksi na tu pomoc zapomělo. Stěžovat si nemá význam, nikdo neodpoví nestojíte jim ani za to aby vás poslali do zádele, takže nezbývá nic jiného než ty felčary hnát k soudu. A to je taky problém, protoze úroveň soudců je rovněž tristní. Vítejte v ČEZku.
Jojo, medicínu jako cestu k obohacení několika na úkor všech tady systematicky budovaly prakticky všechny vlády dosti cílevědomě. Proto je v pohodě, když kam Prymula šlápnul tam zůstaly otazníky za miliony. Proto je v pohodě, že onokologové jsou schopni seřvat pacienty za jakoukoliv doprovodnou léčbu s tím, že se jedná o placebo a tím ty pacienty efektivně pár větami zabít. Proto je v pohodě, že bylo lékařům zakázáno jakkoliv léčit kovid, je v pohodě, že ani jeden praktik doteď nebyl ani předvolán k podání vysvětlení kvůli vraždě nepéčí – přitom by to bylo plně v souladu s odpovědností soukromých subjektů za vládou „doporučenou“ cenzuru.
Proto tu o celém systému v praxi rozhoduje maličká skupinka na ministerstvu, kterou si lze snadno koupit a občan, coby zákazník pojišťovny si nemůže sjednat pojištění, které by mu dávalo smysl.
Ale drtivá většina občanů to tak chce – kdyby ne, dopadly by volby diametrálně jinak.
Jediným dnes potřebným argumentem proti euthanasii jsou statistiky ze zemí, kde už funguje – pokud většina úmrtí v některých z nich je nikoliv přirozená, ale odsouhlasená, je to jasný důkaz. že legalizace postupu je čiré zlo.
Souhlasím, senát si eutanázii opravdu zaslouží …
Zrovna církev bych nezmíňoval. Především kvůli jejich perverzím a dalším humusárnám.
Ne je jen likvidovat ve prospěch depopulace planety ale se budou moct i zbavovat nepohodlných a ne je složitě házet do Macochy jako Šimůnkovou apod. dokonce to můžou být i násilné únosy pro odběr orgánů. Možností zneužití je moc.
Pamatujte, že tu vládne Praha plná, která je prolezlá mafií všeho druhů. Od obyčejných zlodějů a pasáků až po pedofily a kanibaly.