Konference v Senátu nabídla pohled na eutanazii mnoha odborníků, lékařů, právníků i legislativců. Hlavním mottem bylo přesvědčení, že o „dobré“ smrti si může umírající rozhodnout sám. Hned v úvodu vystoupila Hana Frištenská, jež mluvila o zkušenosti pacientky, své kamarádky, která v zahraničí požádala o eutanazii. Řečnice byla aktu přítomna a účastníkům konference sdělila: „Tomu říkám dobrá smrt.“
Opatrnost je namístě
Není pochyb o tom, že senátorka Procházková konferenci o eutanazii v jednacím sále Senátu připravila opravdu pečlivě. Ostatně pečlivě připravila i návrh zákona, na kterém pracovala dva roky. Jednání bylo rozděleno do tří panelů – vytvoření registru dříve vysloveného přání, proces schválení žádosti o asistovanou smrt a podmínky jejího provedení, poslední má být zákon o paliativní péči. Všechny panely byly obsazeny skutečnými kapacitami.
První panel, dříve vyslovené přání a jeho registr, počítá s tím, že by občan – jednoduše řečeno – mohl předem rozhodnout, zda si přeje resuscitaci, či zda nechce prodlužovat svůj život. Zdravotník by měl povinnost vzít přání z registru na vědomí. Vystupující v tomto panelu se shodli na tom, že zkušenost ze zahraničí mluví ve prospěch registru. Přednosta 1. LF UK, doc. Jaromír Matějek, například uvedl, že je nadšený, protože jde „o první krok na cestě k dobrému rozhodování o konci života“.
V diskusi k tomuto panelu přispěl mimo jiné ing. Jiří Pavel Pešek, biochemik, který se vyjádřil, že by byl (co se týče eutanazie) velmi opatrný: „Jako křesťan vnímám, že jde o porušení pátého přikázání: Nezabiješ.“ Poukázal na skutečnost, že dnešní doba nevnímá smysl utrpení, proto by se orientoval na paliativní péči. Věra Procházková v závěru diskuse zdůraznila přání řady pacientů: „Já jsem ten, kdo rozhoduje o svém životě!“
Druhý panel a lucemburský zákon
Druhý panel, o eutanazii, začala opět senátorka Procházková s tím, že svůj návrh zákona považuje za vyvážený a podkladem její práce byl lucemburský zákon. JUDr. Adam Doležal z Ústavu státu a práva Akademie věd ČR upozornil, že asistovaná smrt je v souladu s evropskou úpravou o lidských právech. No, o tom asi nikdo v sále nepochyboval, jak jinak. Zmínil také základní podmínky asistované sebevraždy, a to zletilost a svéprávnost žadatele, dobrovolnost, nevyléčitelná nemoc s neodvratnou smrtí, nesnesitelné tělesné a duševní utrpení. Nad rámec ohlášených panelistů vystoupil prof. Pavel Pafko, který poděkoval senátorce Procházkové za uspořádání konference a věnoval se odpůrcům zákona ze strany katolíků a zpochybněním duchovních potřeb pacienta: „Co to je duchovní?“
Doc. Kateřina Rusínová, přednostka kliniky paliativní medicíny VFN v Praze, uvedla, že důvody pro eutanazii jsou především ztráta důstojnosti pacienta v okamžiku, kdy není možné zlepšení jeho stavu, a zároveň pocit trvalé závislosti na druhých. Etik a filozof, dr. David Černý z Ústavu státu a práva, připomněl, že dnes je už eutanazie – navzdory názoru katolíků, kteří jsou v menšině – morálně přípustná. Smrt je vysvobození z utrpení, a proto je dobrá. Připojil také data z Nizozemska, kde v roce 2022 prošlo eutanazií osm tisíc lidí a jen v deseti případech šlo o sporný zásah.
V diskusi vystoupila poslankyně KDU-ČSL Romana Bělohlávková, která chtěla přečíst dopis prof. Petra Piťhy. To se jí podařilo jen částečně, protože moderátorka ji kvůli časovému limitu slovo odebrala.
Zákon o zabíjení?
Třetí panel pak pojednával o spojení zákona o paliativní péči s eutanazií. Tak trochu chytráctví je skryto v návrhu spojit paliativní péči s eutanazií. Spojit tedy dva odlišné přístupy ke smrti. Paliativní péče, která se snaží zlepšit kvalitu života pacienta se závažným onemocněním a jeho blízkých, a eutanazie, která poskytuje rychlou smrt. V panelu vystoupil například MUDr. Ondřej Kopecký z České společnosti paliativní medicíny, jenž mluvil o tom, že o důstojnosti na konci života rozhoduje každý sám. Pacient by měl být proto dobře informovaný o možnostech, protože paliativní péče nabízí podporu a péči, eutanazie ukončuje život.
Také MUDr. Adam Houska z Centra paliativní péče potvrdil, že pacienti v ČR nejsou o adekvátní péči dobře informováni. Eutanazii považuje za radikální nástroj a obává se možných rizik. JUDr. Helena Van Beersel Krejčíková z katedry zdravotnického práva PF UK potvrdila, že společný zákon o paliativní péči a eutanazii je ochranou proti negativnímu přijetí eutanazie. Prof. Pavel Ševčík, přednosta kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny FN Ostrava, není přesvědčený o tom, že by paliativní péče a rozhodování na konci života muselo být nutně upraveno zákonem. Eutanazii by proto v legislativě nechal zvlášť.
Senátorka Procházková zdůraznila, že ne všichni paliativci jsou proti eutanazii. V diskusi se však zcela opačně vyjádřil dr. Robert Huneš, prezident Asociace hospiců. Podle něho Česká republika nepotřebuje zákon o eutanazii, ale potřebuje zlepšení paliativní péče. Spojení obou přístupů v jeden zákon společně s řadou lidí pracujících v hospicech odmítá. Vede ho k tomu více než třicetiletá praxe. Eutanazie je podle něj zákon o zabíjení, je to rezignace na naději. Senátorka ANO Věra Procházková konferenci uzavřela tím, že patříme na Západ, proto bychom měli ctít právo jedince a jeho vůli.
Pýcha proti pokoře
Ano, společnost se proměnila. Řadu desetiletí je euroatlantická civilizace pod vlivem levicového progresivismu. Spojené státy americké – kolébka progresivismu – hodily pod vedením prezidenta Trumpa zpátečku. Evropa však přidává na plynu. Eutanazie je jedním z projevů levicové ideologie. Zpupné a pyšné ideologie, která staví nad vším vůli člověka. Na konferenci mnohokrát zaznělo, že je to jedinec, který o sobě rozhoduje i v okamžiku smrti. A protože levicový progresivismus glorifikuje práva jedince, tak ospravedlněním eutanazie – asistované sebevraždy (či jak říkají kritici – vraždy) – je právo na důstojnost.
Závažným problémem je, že se v diskusi nezvažují různá rizika s eutanazií spojená. A že jich není málo. Jde o pýchu, s jakou se k životu (a nejen v případě eutanazie) naše pokrokářská doba staví. Pýcha, se kterou by pravděpodobně střední a východní část Evropy byla nepřežila svou bezmála čtyřicetiletou nadvládu SSSR. Západ Evropy takovou zkušenost neměl, k oprátce liberalismu je tedy nebezpečně nepozorný.
Čtěte také:
Eutanazie či asistované sebevraždy? Nucené žití až do konce s nevyléčitelnou nemocí je nehumánní…
Ať teda žije eutanazie
Eutanazie – další pokrokářský nápad
hodit bohu pod nohy svůj život, je velké špatné. jako vše, co progressivisti vymyslí. fialový eurohnus…
Kresťanom by mohli nepovoliť, ostatným áno. Bolo by to spravodlivé. Prečo by sme sa my neveriaci mali zaoberať argumentmi, v ktorých vystupuje boh?
kdo chce mluvit o identitě, musí si především uvědomit, že žijeme v relativním kvantovém světě, který vnímáme jako částicový. jelikož v tomto světě nelze nic přesně ohraničit, a i naše tělesné buňky se obměňují, tak co jsme si dříve mysleli, že je naše já, tak tam už není. je to forma sebeklamu. který kdo ho prolomí, se dostane na další úroveň evoluce člověka. nejsme lidské bytosti prožívající duchovní zkušenosti, jsme duchovní bytosti prožívající lidskou zkušenost. všechna náboženství zdegenerovala a nevedou ke skutečnému poznání sebe sama…..👍
Dřív se mladí o své nemohoucí rodiče starali až do konce. Dnes se na ně nechtějí dívat a hlavně je živit. Toto je jen začátek pro cílenou likvidaci, starých, již práce neschopných otroků. Nikdo nemá právo na zničení života, pokud ho nedokáže stvořit či vrátit.
Zajímavý popis konference. Respektuji právo autorky být na straně přirozeného utrpení až do konce. Mluví o pýše, ale ta je na straně paliativní lobby. Naopak Pokora před možnostmi medicíny a Respekt k přání umírajících je na straně těch, kteří chtějí doplnit současné možnosti, včetně paliativy, o možnost jiné cesty. Spolek pro uzákonění eutanázie je na straně trpících už 20 let. Děkujeme za podporu a zájem http://www.ProEutanazii.cz
Zákon o eutanazii netřeba:
1) Eutanazie se v ČR celkem běžně provádí v případech, kdy je opravdu konsenzus – tam nikdo nic neriskuje a zákon potřeba není, nikdo po nikom nepůjde. Většina opravdu trpících netrpí déle než je nutné.
2) Legální eutanazie by jen otevřela stavidla ke zneužití jako každý jiný libovolný podústavní předpis. A tady jde o víc než nějaké biliony v rozpočtu, tady jde o životy – byť chápu, že po kovidové masové vraždě, kterou vláda doporučila provést praktickým lékařům už je to argument dosti obroušený.
Mnohem víc bych ocenil registr odmítnutí vypnutí psychofarmaky. Pár trpících jsem umírat viděl a jádrem jejich utrpení není bolest, ale otupělost daná medikací z níž se občas probírali – prostě jsou zavření ve své hlavě a nemohou ven. To je za mne jednoznačné mučení pacientů. Ale medicína má svou výmluvu: nikoho nenecháme trpět, teda viditelně – vypnutý pacient si nestěžuje, nemá jak. Osobně mi vadí jakékoliv lékařské oblbováky a pokud to jen trochu jde, tak je odmítám – ano i u trhání zubu jsem to odmítl.