Čtěte online Deník TO bez reklam >>

Rokování o smrti aneb reportáž psaná pod oprátkou liberalismu

Eutanazie - ilustrační foto
Eutanazie - ilustrační foto. Zdroj: Shutterstock.com
Dana Jaklová
Dana Jaklová Redaktorka

Pod patronací lékařky a senátorky za ANO Věry Procházkové se před nedávnem v Senátu rokovalo o eutanazii. Asistovaná sebevražda je jedním z důležitých témat progresivistické ideologie. Té ideologie, která nás vede k přesvědčení, že člověk má vše v moci a na vše má právo. Včetně rozhodování o vlastní smrti. Před letošními volbami tuto kartu zvedli i politici STAN a postavili se na stranu smrti.

Konference v Senátu nabídla pohled na eutanazii mnoha odborníků, lékařů, právníků i legislativců. Hlavním mottem bylo přesvědčení, že o „dobré“ smrti si může umírající rozhodnout sám. Hned v úvodu vystoupila Hana Frištenská, jež mluvila o zkušenosti pacientky, své kamarádky, která v zahraničí požádala o eutanazii. Řečnice byla aktu přítomna a účastníkům konference sdělila: „Tomu říkám dobrá smrt.“

Opatrnost je namístě

Není pochyb o tom, že senátorka Procházková konferenci o eutanazii v jednacím sále Senátu připravila opravdu pečlivě. Ostatně pečlivě připravila i návrh zákona, na kterém pracovala dva roky. Jednání bylo rozděleno do tří panelů – vytvoření registru dříve vysloveného přání, proces schválení žádosti o asistovanou smrt a podmínky jejího provedení, poslední má být zákon o paliativní péči. Všechny panely byly obsazeny skutečnými kapacitami.

První panel, dříve vyslovené přání a jeho registr, počítá s tím, že by občan – jednoduše řečeno – mohl předem rozhodnout, zda si přeje resuscitaci, či zda nechce prodlužovat svůj život. Zdravotník by měl povinnost vzít přání z registru na vědomí. Vystupující v tomto panelu se shodli na tom, že zkušenost ze zahraničí mluví ve prospěch registru. Přednosta 1. LF UK, doc. Jaromír Matějek, například uvedl, že je nadšený, protože jde „o první krok na cestě k dobrému rozhodování o konci života“.

V diskusi k tomuto panelu přispěl mimo jiné ing. Jiří Pavel Pešek, biochemik, který se vyjádřil, že by byl (co se týče eutanazie) velmi opatrný: „Jako křesťan vnímám, že jde o porušení pátého přikázání: Nezabiješ.“ Poukázal na skutečnost, že dnešní doba nevnímá smysl utrpení, proto by se orientoval na paliativní péči. Věra Procházková v závěru diskuse zdůraznila přání řady pacientů: „Já jsem ten, kdo rozhoduje o svém životě!“

Druhý panel a lucemburský zákon

Druhý panel, o eutanazii, začala opět senátorka Procházková s tím, že svůj návrh zákona považuje za vyvážený a podkladem její práce byl lucemburský zákon. JUDr. Adam Doležal z Ústavu státu a práva Akademie věd ČR upozornil, že asistovaná smrt je v souladu s evropskou úpravou o lidských právech. No, o tom asi nikdo v sále nepochyboval, jak jinak. Zmínil také základní podmínky asistované sebevraždy, a to zletilost a svéprávnost žadatele, dobrovolnost, nevyléčitelná nemoc s neodvratnou smrtí, nesnesitelné tělesné a duševní utrpení. Nad rámec ohlášených panelistů vystoupil prof. Pavel Pafko, který poděkoval senátorce Procházkové za uspořádání konference a věnoval se odpůrcům zákona ze strany katolíků a zpochybněním duchovních potřeb pacienta: „Co to je duchovní?“

Doc. Kateřina Rusínová, přednostka kliniky paliativní medicíny VFN v Praze, uvedla, že důvody pro eutanazii jsou především ztráta důstojnosti pacienta v okamžiku, kdy není možné zlepšení jeho stavu, a zároveň pocit trvalé závislosti na druhých. Etik a filozof, dr. David Černý z Ústavu státu a práva, připomněl, že dnes je už eutanazie – navzdory názoru katolíků, kteří jsou v menšině – morálně přípustná. Smrt je vysvobození z utrpení, a proto je dobrá. Připojil také data z Nizozemska, kde v roce 2022 prošlo eutanazií osm tisíc lidí a jen v deseti případech šlo o sporný zásah.

Eutanazie versus přirozená smrt - ilustrační foto
Eutanazie versus přirozená smrt – ilustrační foto. Zdroj: Shutterstock.com

V diskusi vystoupila poslankyně KDU-ČSL Romana Bělohlávková, která chtěla přečíst dopis prof. Petra Piťhy. To se jí podařilo jen částečně, protože moderátorka ji kvůli časovému limitu slovo odebrala.

Zákon o zabíjení?

Třetí panel pak pojednával o spojení zákona o paliativní péči s eutanazií. Tak trochu chytráctví je skryto v návrhu spojit paliativní péči s eutanazií. Spojit tedy dva odlišné přístupy ke smrti. Paliativní péče, která se snaží zlepšit kvalitu života pacienta se závažným onemocněním a jeho blízkých, a eutanazie, která poskytuje rychlou smrt. V panelu vystoupil například MUDr. Ondřej Kopecký z České společnosti paliativní medicíny, jenž mluvil o tom, že o důstojnosti na konci života rozhoduje každý sám. Pacient by měl být proto dobře informovaný o možnostech, protože paliativní péče nabízí podporu a péči, eutanazie ukončuje život.

Také MUDr. Adam Houska z Centra paliativní péče potvrdil, že pacienti v ČR nejsou o adekvátní péči dobře informováni. Eutanazii považuje za radikální nástroj a obává se možných rizik. JUDr. Helena Van Beersel Krejčíková z katedry zdravotnického práva PF UK potvrdila, že společný zákon o paliativní péči a eutanazii je ochranou proti negativnímu přijetí eutanazie. Prof. Pavel Ševčík, přednosta kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny FN Ostrava, není přesvědčený o tom, že by paliativní péče a rozhodování na konci života muselo být nutně upraveno zákonem. Eutanazii by proto v legislativě nechal zvlášť.

Senátorka Procházková zdůraznila, že ne všichni paliativci jsou proti eutanazii. V diskusi se však zcela opačně vyjádřil dr. Robert Huneš, prezident Asociace hospiců. Podle něho Česká republika nepotřebuje zákon o eutanazii, ale potřebuje zlepšení paliativní péče. Spojení obou přístupů v jeden zákon společně s řadou lidí pracujících v hospicech odmítá. Vede ho k tomu více než třicetiletá praxe. Eutanazie je podle něj zákon o zabíjení, je to rezignace na naději. Senátorka ANO Věra Procházková konferenci uzavřela tím, že patříme na Západ, proto bychom měli ctít právo jedince a jeho vůli.

Pýcha proti pokoře

Ano, společnost se proměnila. Řadu desetiletí je euroatlantická civilizace pod vlivem levicového progresivismu. Spojené státy americké – kolébka progresivismu – hodily pod vedením prezidenta Trumpa zpátečku. Evropa však přidává na plynu. Eutanazie je jedním z projevů levicové ideologie. Zpupné a pyšné ideologie, která staví nad vším vůli člověka. Na konferenci mnohokrát zaznělo, že je to jedinec, který o sobě rozhoduje i v okamžiku smrti. A protože levicový progresivismus glorifikuje práva jedince, tak ospravedlněním eutanazie – asistované sebevraždy (či jak říkají kritici – vraždy) – je právo na důstojnost.

Závažným problémem je, že se v diskusi nezvažují různá rizika s eutanazií spojená. A že jich není málo. Jde o pýchu, s jakou se k životu (a nejen v případě eutanazie) naše pokrokářská doba staví. Pýcha, se kterou by pravděpodobně střední a východní část Evropy byla nepřežila svou bezmála čtyřicetiletou nadvládu SSSR. Západ Evropy takovou zkušenost neměl, k oprátce liberalismu je tedy nebezpečně nepozorný.

Čtěte také:
Eutanazie či asistované sebevraždy? Nucené žití až do konce s nevyléčitelnou nemocí je nehumánní…
Ať teda žije eutanazie
Eutanazie – další pokrokářský nápad

Líbí se vám článek?

Redaktorka

Můj košík Close (×)

Váš košík je prázdný
Prozkoumat e-shop
Deník TO členství
Pořiďte si členství a získejte řadu skvělých výhod!
Zde se můžete zaregistrovat >