Ukrajinci vyhrožují EU: Zahajte přístupové rozhovory, nebo přijde katastrofa. To sotva

V pátek se v Bruselu uskuteční summit evropské sedmadvacítky. Jak pravil před jeho zahájením ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba, pokud lídři evropské unie tento týden na summitu nerozhodnou o zahájení přístupových rozhovorů s Ukrajinou, bude to mít zničující důsledky jak pro Ukrajinu, tak pro EU. Tak horké to ale – troufáme si tvrdit – nebude.

„Neumím si to představit a nechci mluvit o ničivých důsledcích, které nastanou, pokud by Evropská rada rozhodnutí o zahájení přístupových rozhovorů neučinila,“ řekl šéf ukrajinské diplomacie.

Někoho by snad v této souvislosti mohlo napadnout, že jde o nátlak až vydírání…

Netuším, jak moc je přesný překlad slov vrcholného ukrajinského představitele, protože pokud si něco nelze představit, nelze o tom samozřejmě dost dobře mluvit. Každopádně to, že ukrajinský ministr zahraničí nechce mluvit, není ku prospěchu věci, protože se díky tomu nedozvím, jaké bude mít případné nezahájení přístupových rozhovorů „zničující důsledky pro EU.“ Musím se s tím se s tím ale smířit, přesto si dovoluji alespoň fabulovat, do jaké míry může rozhodnutí o zahájení přístupových rozhovorů vyřešit největší problémy, kterým Ukrajina čelí. Řekl bych, že přístupové rozhovory týkající se EU patří mezi aktuálně marginální.    

Bezzubá protiofenzíva

Situace na bojišti představuje určitě největší problém invazi se bránícího Kyjeva. Ukrajina sice zahájila, jak se ukazuje, asi nepovedenou protiofenzívu, záměrně používám termín asi, neboť v politice platí, že není ani tak důležitý výsledek, jako jeho vyhodnocení. Každopádně podle amerického Institutu pro studium války (ISW) v době bruselského summitu se ruská armáda přes nejnáročnější počasí snaží podnikat ofenzivní operace v několika oblastech fronty s cílem převzít a udržet iniciativu před březnovými prezidentskými volbami, ve kterých bude Putin kandidovat. 

Ukrajinské velení připouští, že nepříteli se v některých místech, jako hranice mezi Charkovskou a Luhanskou oblastí, u Bachmutu a v okolí Avdijivky podařilo převzít bojovou iniciativu. Podle ISW ovšem není jasné, zda současné ruské ofenzivní síly vytvoří podmínky k tomu, aby si Rusové připsali nějaké významné zisky. Poslední větě rozumím tak, že i když Rusko nezíská významná nová území, o doposud dobytá ale nepřijde. A podle významných západních diplomatů a stratégů oslovených listem The Wall Street Journal, Ukrajina možná nebude schopná podniknout další významnou protiofenzívu do roku 2025. Jsem si takřka jist, že zahájení či nezahájení přístupových rozhovorů na tom nic nezmění.

Sliby chyby

Dovoluji si odhadovat, že dalším mimořádně velkým problémem Kyjeva jsou zbraně, především nedostatek dělostřelecké munice. V tomto případě mohu na základě hovorů s experty s jistotou tvrdit, že to, jakým směrem se budou ubírat přístupové rozhovory, výrobní kapacity evropských zbrojovek určitě nezvýší. A nic na tom nezmění ani nedávný slib první dámy české politiky Markéty Pekarové Adamové a předsedy Senátu Miloše Vystrčila, kteří v Kyjevě naše spojence ujišťovali, že Ukrajině dodáme další zbraně. 12.12 totiž řekla na tiskové konferenci ministryně obrany Jana Černochová, že Česká republika ukončuje vojenskou pomoc Ukrajině a bude pokračovat jen v té finanční. 

Být ministrem Kulebou, spíše než aktuálně nic neřešící zahájení přístupových rozhovorů, bych se snažil dopídit toho, proč v březnu EU slíbila Ukrajině milión dělostřeleckých granátů za rok, zejména se mělo jednat o tolik potřebné granáty ráže 155 milimetrů, aby posléze informovala agentura Bloomberg o tom, že se bude jednat maximálně o třetinu z plánovaného množství. Podle předsedkyně EK, Ursuly von der Leyenové, bylo a někdy bude dodáno 480 000 kusů granátů do děl.

Naděje umírá poslední

Nelze zcela vyloučit, že Ukrajina sází na to, že po oznámení zahájení přístupových rozhovorů si minimálně stovky tisíc bojeschopných Ukrajinců uvědomí, že jejich země se přiblížila k EU a tato skutečnost v nich probudí doposud spíše spícího vlasteneckého ducha a vrátí se bránit svoji zemi. Moc tomu nevěřím, ale je známo, že naděje umírá poslední.  

Malý Putin?  

Ukrajinská vnitropolitická situace začíná být hodně turbulentní. Například starosta Kyjeva, Vitalij  Kličko se netají tím, že na rozdíl od prezidenta Zelenského souhlasí s názorem generála Zalužného, podle kterého se válka nachází v patové situaci. V rozhovoru pro švýcarský zpravodajský web 20 minuten bývalý profesionální mistr světa těžké váhy v boxu konstatoval, že někteří lidé nechtějí slyšet pravdu, ale euforicky lhát lidem a partnerům se nedá věčně. Dále dodal, že stojí za Zalužným, kterého naopak podle listu Ukrajinská pravda, Zelenskyj obchází. Podle švýcarské rozvědky pak vykazuje ukrajinský prezident čím dál častěji autoritářské rysy.  

Nejsem si vůbec jist, jestli se má jednat o zahájení rozhovorů o vstupu do EU se zemí, které největší evropské hodnoty spočívají v tom, že byla napadena Ruskem, a ve které se navíc stupňuje napětí mezi politickým a vojenským vedením? Na druhou stranu je pravda, že byť minimální evropský úspěch přinese Zelenskému kladné body. Je pak ovšem otázkou, zdali bodů prezident nevyužije k tomu, aby dokonal proměnu z Napoleona v malého Putina, kterou odhalil v rozhovoru pro polský list Rzeczpospolita jeho ex poradce Oleksij Arestovyč.