Ve volbách do Senátu zvítězil zdravý rozum

Přestože považuji Senát od samého začátku za zbytečnou a předraženou instituci, s postupem času jsem se smířil s jeho existencí. Výrazně k tomu dopomohl i bývalý předseda, jeden z mála osvícených politiků ODS poslední desetiletky, bohužel předčasně zesnulý Jaroslav Kubera. A po předposledních volbách jsem s potěšením konstatoval, že mezi převážně kovanými straníky se prosadily nezávislé kandidátky jako „normální“ Daniela Kovářová, proticovidová právnička Jana Zwyrtek Hamplová a nezpochybnitelná autorita v podobě kardiochirurga Jana Pirka.

Odpověď na otázku, proč si pamatovat letošní senátní volby, během kterých se volilo do třetiny Senátu, je snadná. Z mého pohledu si největší dík zaslouží převážná většina moudrých voličů ve volebním obvodě Benešovsko, kteří vyřadili již v prvním kole Dominika Haška. Na základě nominace TOP 09 totiž hrozilo, že do Senátu pronikne v podobě světového brankáře a neúspěšného podnikatele násilník, kterému nečiní problém praštit nejdříve soupeře hokejkou do hlavy a pak bezbranného člověka ležícího v bezvědomí na zemi dorazit a poslat na pár týdnů do nemocnice.

Reálný konec Dominátora?

Pokud Deník TO publikováním textů ohledně Haškova incidentu, ze strany policie podezřele rychle zameteného pod koberec, přispěl k jeho volebnímu neúspěchu, jsem tomu velmi rád. Jenom si nejsem jist, že v případě svého času nejlepšího brankáře světa bude platit část textu hitu první poloviny osmdesátek jeho dnešního podporovatele Petra Jandy: Skončili jsme, jasná zpráva. Odhaduji ale, že vzhledem k předchozím podnikatelským neúspěchům totiž Dominik Hašek pochopil, že nejsnazší cestou, jak se dostat k penězům, je politika. A za rok máme další volby, proto se mi jako vcelku pravděpodobné jeví, že úporná Dominátorova snaha sehnat politické angažmá letošní prohrou nekončí.  

Další výhry zdravého rozumu

Dále mě potěšila radost z úspěšné obhajoby Jiřího Čunka (KDU-ČSL) a Zdeňka Hraby (ODS). Oba totiž řadím do kategorie politiků, v jejichž případě je zdravý rozum nadřazen stranické disciplíně. Stejně tak je tomu v případě Vladimíry Ludkové, představitelky silně upozaďovaného pravicového proudu v ODS. Nejsem si proto zdaleka jist, že v sídle ODS budou jejich triumf slavit s velkým nadšením. Jsem velmi zvědav na to, jak bude v Senátu fungovat komunikace mezi Zdeňkem Hrabou, „spolulikvidátorem“ přijetí Istanbulské smlouvy a progresivismu nakloněnými senátory z jeho klubu ODS a TOP 09 v čele s šéfem instituce, Milošem Vystrčilem. Navíc a naštěstí, progresivisté oslabili, neboť post neobhájil permanentně neúspěšný prezidentský kandidát Marek Hilšer, který prostřednictvím svého hnutí vytáhl ze státu během šesti let 5,4 miliónu korun navíc.   

Kromě toho mě zaujal úspěch dvojice Jiří Drahoš – Robert Šlachta. V prvním případě obhájil svůj post senátor, který sice do Senátu sice šest let docházel, aby se po celou dobu velmi úspěšně vyhýbal práci. Ve druhém se voliči rozhodli pro předsedu Přísahy, který stál za, policejně – prokurátorským pučem a svrhl poslední pravicovou vládu v Čechách.

Diktatura stranických sekretariátů

Přestože to nakonec nedopadlo špatně, stále považuji Senát ve stávající podobě za zbytečný. Jsem přesvědčen o tom, že alespoň částečnou nápravu škod by přinesl jednokolový systém, ten současný až na výjimky nahrává nikoli osobnostem, jak bylo původně plánováno, ale stranickým sekretariátům. Proto se měnit nebude, byť účast v druhém kole je tristní. A tak budou nadále, řečeno s lehkou dávkou nadsázky, rozhodovat o mém životě politici těšící se podpoře o síle fanklubu fotbalového týmu Slavoj Houslice ze seriálu Okresní přebor. 

Čtěte také:
Povolební psina
Petr Fiala není chlap
Fiala hodil Bartoše přes palubu. Piráti hovoří o hnusné zradě a konci v koalici
Prohnilí proti ještě prohnilejším aneb „Fakt hnusnej vyhazov“ Pirátů z vlády