Za návrat angažovaných umělců si můžeme sami

Statut umělce je europoidní nesmysl, který si vylobbovali neschopní a neúspěšní takyumělčíci, aby měli plné koryto, ačkoli vlastně není zač. V principu to znamená, že když dva roky v nekonečném seriálu nějaké TV, jak se na divadle říká, nosíte dopis na scénu, jste po tu dobu počítán za umělce. Jakmile vás ze seriálu vyhodí, nebo tento skončí, či snad zkrachuje celá televize, jste stále umělec, neb na to máte bumážku. Před časem jsem na to téma psal úvahu do měsíčníku TO, kdy jsem to srovnal se situací zedníka. Dva roky staví někde nějaký hotel, pak je dostavěno a personál jde na ulici hledat si jiný džob. Jenomže takový zedník se statutem zedníka, to by bylo jiné kafe. Jen nevím, kde na ně budeme brát.

Mě na kolegově příspěvku zaujala ještě jedna věc. Ta zmínka o angažované kultuře. V titulku je to sousloví dáno do tázací věty. Myslím, že už poněkud post festum. Umělců, kteří se snaží přitřít se k mocným, tato země nosila vždycky dost. A nemusíme mluvit zrovna o nebohém Pavlu Liškovi, symbolu normalizační písně a oblibovateli sovětských pořádků, ačkoli si neodpustím aspoň malý šťouch. Liška prý někdy v osmdesátkách chtěl emigrovat do SSSR, ale tamní soudruzi mu to neumožnili, neboť prý v Československu udělá pro věc socialismu víc. Nevím, zda je tento drb pravdivý, ale Liškově upřímně bolševické tvorbě by to vcelku odpovídalo.

Také my zde máme své „Lišky“. Asi prvním hlasem z té top ligy pop music byl Tomáš Klus se svou písní „Za co, pane bože, za co“ – pokračovalo to: „čtyři roky v pr-eli“ a byl to explicitní útok na Miloše Zemana. Mezitím se do Zemana pustil i Jarda Hutka s písní Miloš a zubatá, ale tam je to o něčem jiném. Hutka zlobil každou vrchnost (dokonce i Havlovu), tak tedy i tuhle. Co na tom, že píseň je pitomá? Je ale pravděpodobné, že za ni od žádných jiných politiků neinkasoval tučné honoráře, prostě mu vyklouzla z jeho vlastní mysli a vůle. To David Koller v songu opěvujícím tutéž část těla („Jsme v pr-eli a můžem si za to sami, jsme v pr-eli, zvolili jsme si je sami“), namířeném pro změnu na Andreje Babiše, je jiná káva. Tady bych už tolik ideové naivity nehledal. Spíš jako bych odněkud zdáli slyšel povědomý cinkot mincí, ale mohu se samozřejmě mýlit.

Luxusní Benz

Zatím vrcholu dosáhla loni osoba říkající si Anna Benz (možná skromně vynechává prostřední jméno Mercedes, kdo ví). Ta se blýskla songem opěvujícím generála Petra Pavla s názvem Díky, pane prezidente. Kdo jste ji nezachytili, tak zde máte aspoň kus textu pro ukázku: „Naší zemi ve slušnosti jenom dobré jméno děláte, Skromně s úctou, korektností na svět kolem nás se díváte.“ Pavel je zde prezentován jako příklad i pro následující generace: „Ukažme jim směr, naučme je řád, pravda vyhraje, za pravdou budem stát… Každý je tu sám za sebe, ale velké věci tvoří tým, až vás potkám na motorce, tak vás takhle pozdravím“.  A táž nadaná umělčice v jiné písni zase optimisticky pěje: „Tak jak rána z čistého nebe přišla sem zloba, co mrazí a zebe. Zlo se ti za dobro bohatě odvděčí, vrátí se laskavost a s ní bezpečí. Naděje dýchá na všechny strany, otupí bolest i ostré hrany. Minulé časy ať drží se zpátky, nemáme v plánu jít stejnými vrátky.“ Komu by to nepřipomnělo slavné „Kupředu levá, zpátky ni krok“?

Myslím, že kolega Bošnakov je zbytečný pesimista. Angažovaná píseň je realitou. A nejen u nás, ale i v zahraničí. Taková píseň Hey Hey Rise Up, kterou předvedli Pink Floyd s ukrajinským sborem a zpěvákem Andrejem Chlivňukem, by se velice dobře vyjímala na festivalu politické písně Sokolov. Kdyby ještě nějaký byl.

Umělce na Hrad

Tak mě napadá, že by si pan generál měl pronajmout za symbolickou jednu korunu druhé nádvoří Pražského hradu, to je největší, vejde se tam nejvíc lidí a lze je při příchodu dobře perlustrovat hned třemi příchody – z Hradčanského náměstí, od Jeleního příkopu i od Baziliky sv. Jiří, aby nepronikli nějací nežádoucí živlové. Program sám by se pak skládal ze samých pozitivních písní oslavujících našeho Velkého Kormidelníka a odsuzujících odporné šváby z Kremlu. Událost by pak mohla být stylově zakončena ukamenováním Anny Netrebko, Jarka Nohavici a Pepy Nose. To celé by měla přenášet Česká televize, aby si vysloužila koncesionářské poplatky. A moderovat by to samozřejmě měl Jakub Železný, neb u něj je ta názorová pevnost součástí osobnosti. To by v tom byl čert, aby licenci na estrádu nekoupili aspoň na nejlevnějším  televizním pornokanálu v Singapuru! Výtěžek by samozřejmě putoval na vetché konto, aby za východní hranicí Slovenska mohlo umřít ještě víc lidí. A premiér by si udělal čárku ve své žákajdě v bruselském učilišti pro budoucí světové lídry!

Apropos, tady se hodí citovat toho Kollera: Můžem si za to sami…

Čtěte také:
Stát zavádí status umělce podporovaného státem, dojde na angažovanou tvorbu?
Šílenství ještě nekončí: Severus Snape bude z Ghany a z Rusalky je šlapka
Kultura, sprosté slovo z minulosti