Před volbami jsem absolvoval, asi jako každý z nás, desítky rozhovorů o probíhající kampani, o rozdělené společnosti. Mnozí z diskutujících si přáli: „Už aby bylo po volbách, bude konečně klid.“ Jako správný škarohlíd jsem je varoval: „Nedělejte si iluze, po volbách to bude horší. Ti, kdo prohrají, se s tím jen tak nesmíří.“ A je to tady.
Nedávno zahájili poražení ve volbách a jim spřízněná média bitvu ve snaze znevěrohodnit na základě jakýchsi starých, údajně smazaných, rasistických a xenofobních příspěvků čestného předsedy Motoristů sobě Filipa Turka, který je kandidátem strany na ministra zahraničí. Tedy něco podobného, co probíhalo už před volbami do Evropského parlamentu, s tím rozdílem, že dnes se média (tedy hlavně Deník N prostřednictvím své redaktorky Zdislavy Pokorné) „hrabou“ ve smazané digitální historii sociální sítě jednoho politika. Ano, může se to stát každému z nás. Přináším příběhy, které s metodou, jak zlikvidovat Filipa Turka, nesouvisejí jen zdánlivě.
Příběh první: Lenin a Lipavský
Týden před volbami vyzýval dosluhující ministr zahraničí Jan Lipavský na své síti X své příznivce: „Přijďte podpořit slušnost a říct jasné NE komunistům ve sněmovně. Na pódiu vystoupí řada známých tváří z politiky i kultury. Přijďte podpořit budoucnost bez komunistů!“
Budoucnost bez komunistů z hnutí Stačilo! sice nastala (s výsledkem necelých pěti procent se členové KSČM do Poslanecké sněmovny nedostali), ale jeden velký komunista v ní sedět rozhodně bude. Kdo? Ukázalo se, že myšlenky klasických bolševiků nejsou cizí naší nové hvězdě klubu ODS – Janu Lipavskému. Naše redakce byla jednou z několika dalších, která obdržela printscreen diskuze na pirátském fóru z roku 2017, na kterém se tehdy ještě velmi aktivní Pirát a člen vedení Pirátské strany, dvaatřicetiletý Lipavský, zapojil do debaty tímto příspěvkem: „Jinak k tomu Facebooku se musíme postavit racionálně. Odcituji Lenina, který se neřadí mezi mé oblíbence, ale tento shrnuje můj postoj: ‚Kapitalisti sami nám prodají provaz, na kterém je pověsíme.‘“
Když Jana Lipavského autor tohoto textu konfrontoval na síti X, zda je jeho příspěvek o věšení kapitalistů autentický, a pokud ano, jestli už jako člen klubu ODS kapitalisty věšet nenavrhuje, odpověděl: „K tomuhle se postavím čelem. Využití citátu masového vraha pro potřeby paralely v diskuzi bylo z mé strany nevhodné. Uvědomuji si to a lituji toho. Komunismus = zlo.“
A jede se dál, močálem plným krve kolem bílých pirátských skal, chce se napsat. Zdislava Pokorná z Deníku N Jana Lipavského nevyzvala kvůli citaci masového vraha k okamžité rezignaci na post ministra zahraničí (ta ostuda ve světě, máme ministra, který navrhuje věšet kapitalisty!) nebo na poslanecký mandát. Což měla rozhodně udělat minimálně z úcty k obětem komunistického režimu. Ani sám Jan Lipavský nešel dále než k formální omluvě na síti X a nepošle ani jeden svůj ministerský plat nějaké nadaci, starající se o pozůstalé oběti rudého teroru, před kterým bývalý Pirát a dnes občanský demokrat varoval před volbami.
A teď: Dovedete si představit, co by se dělo, kdyby se podobného výroku jako Jan Lipavský dopustil kdokoliv ze vznikající vládní koalice? Třeba Andrej Babiš, Tomio Okamura nebo Petr Macinka? O Kateřině Konečné před volbami ani nemluvě, ta už by čelila desítkám trestních oznámení… Prezident Pavel by zvedl varovný prst a z papíru Petra Koláře by hlubokým státnickým hlasem přečetl, že „pokud se výrok pana XY potvrdí, znamenalo by to velkou komplikaci pro budoucí sestavení vlády.“
Milion chvilek by obsadil Staroměstské náměstí čtyřiadvacet hodin denně sedm dnů v týdnu, Jaroslav Hutka by hrál Náměšť pořád dokola, Danuše Nerudová vztyčovala véčko, Vít Rakušan zapaloval svíčky, Petr Fiala mával lidem z pódia a europoslanec Zdechovský psal zhruba 90 antikomunistických postů denně. V případě Jana Lipavského nic z toho ovšem nehrozí, on už si svůj výrok dávno ve službách demokratické diplomacie a díky podpoře Ukrajiny odpracoval. Přitom jeho výrok nebyl vůbec nešťastný. Jasně dokázal, z jakého ultralevicového podhoubí jeden z možných budoucích kandidátů na předsedu ODS (dostal přece ve volbách nejvíce preferenčních hlasů!), strany, která kdysi paradoxně rehabilitovala v českých zemích kapitalismus, vlastně pochází.
Příběh druhý: Petr Bystroň, Zdislava a BIS
Jedna z hlavních hrdinek dehonestace kandidáta na ministra zahraničí Filipa Turka, redaktorka levicového Deníku N Zdislava Pokorná, na jaře roku 2024 slavně „rozkryla“ temné pražské rejdy německého europoslance českého původu Petra Bystroně z AfD. Sepsala dramatické odhalení, jak ruské tajné služby na českém území předávají prostřednictvím internetové rozhlasové stanice Voice of Europe (marginální médium, které prakticky nikdo nezná a neposlouchá) finanční prostředky „antisystémovým“ evropským politikům.
Česká vláda ke kauze uspořádala mimořádnou tiskovou konferenci za účasti šéfa BIS Michala Koudelky, informovala o rozšíření sankčního seznamu o fyzické osoby i společnosti a ohrožení české suverenity vlivovými akcemi ruských agentů. Nejzajímavější na celém skandálu ovšem bylo, že Deník N se Zdislavou Pokornou publikoval na svém webu dosud supertajné „třaskavé“ informace BIS ještě dříve, než je stačil na tiskové konferenci premiér doříct a prezentovat. Skvěle propojení Deníku N, vlády a českých tajných služeb popsala naše spolupracovnice Angelika Bazalová v tomto článku.
Proč ten příběh Deníku N, Petra Bystroně a BIS připomínáme právě teď?
1) Svědčí o propojení tohoto média s tajnými službami. Jeho novináři bez jakékoliv kritické korekce přejímají zprávy a závěry českých tajných služeb, především při jejich patologické honbě za vnitřním nepřítelem.
2) Kauza Petra Bystroně skončila doztracena, celá aféra, která měla ovlivnit německé volby (Petr Bystroň kandidoval jako dvojka kandidátky AfD), vyšuměla doztracena a třaskavé informace o tom, jak se Rusko snaží ovlivnit výsledek voleb v Německu, se nepotvrdily. Podobně jako se ostatně ukázaly jako lživé informace levicových médií i amerických tajných služeb o tom, že Rusko se snaží pomoci v tamních prezidentských volbách Donaldu Trumpovi.
3) Současná aféra kolem Filipa Turka nese všechny znaky podobně fabulované zpravodajské hry tajných služeb a jejich tiskových orgánů s jediným cílem: Rozbít jednání o sestavení vlády, ve které budou sedět politici, z jejichž hodnotového ukotvení a idejí má redakce Deníku N tíseň a stavy psychické úzkosti. Není od věci připomenout, že ještě do roku 2019 seděl v redakční radě Deníku N člověk, který má na sestavení vlády také svůj vliv – prezident Pavel, kterého při cestě na Hrad zaměstnavatelé Zdislavy Pokorné finančně podpořili.
