Až do seslání Ducha svatého, to je 7 neděl, pokračuje radost z Ježíšova vítězství nad smrtí. Ostatně na památku prázdného Ježíšova hrobu, který Marie Magdaléna v neděli za úsvitu našla, je každá neděle v roce malou slavností, tak jako je každý pátek roku vzpomínkou na Velký pátek, a tedy dnem půstu.
Kříž je naším majákem
Boží hod velikonoční je vrcholem svátků, který nám ukazuje, že kříž je majákem našich životů. „Kristův kříž je znamením naděje, která neklame, a ujišťuje, že v plánu Boží spásy se neztratí ani jedna slza, ani jeden povzdech.“ (víra.cz) Marie Magdaléna přišla v novém týdnu po ukřižování (týden končil sobotou) k hrobu a skrze své slzy uviděla Ježíše.
„Prostá skutečnost je, že Marie Magdaléna viděla Pána jako první proto, že byla nejvytrvalejší ve své věrnosti skrze utrpení. Ježíš se i dnes zjevuje jako první těm (a skrze ty), kteří snášejí utrpení s věrností, a aniž by přestali Boha chválit.“ (víra.cz)
Po našich hříších z minulosti, po naší bolesti v přítomnosti, po temnotě Velkého pátku a zmatku Bílé soboty přichází Velikonoční neděle, kdy s Ježíšem můžeme podat zprávu o naději.
Po Božím hodu velikonočním následuje Pondělí velikonoční čili pondělí ve velikonočním oktávu, které je spojeno s lidovými tradicemi vítání jara. Takže na zítřek si můžete chystat pomlázky, malovat vajíčka, péct zajíčky a vítat koledníky.
Pokud vás progresivisti neobviní z násilí proti ženám, můžete se dokonce pokusit svou milou polít studenou vodou, abyste ji omladili. Myslím však, že více než pomlázka vadí neomarxistům spíše duchovní rozměr největších křesťanských svátků, tedy naděje. V jejich světě plném příkazů, zákazů a agresivního prosazování práv kohokoli na cokoli totiž naděje nemá místo.
Požehnané Velikonoce všem a všem čtenářům TO.
Čtěte také:
Zeleným čtvrtkem začíná Ježíšovo martyrium
Velký pátek, velká bolest
Bílá sobota – život leží v hrobě
„Zmrtvýchvstání“ a zbožštění člověka Ježíše považuji za jednu z největších chyb lidstva. Zbožštit jsme měli jeho myšlenky, na něž se dnes v podstatě zapomnělo a ne jeho mrtvolu. Kde je ta láska k bližnímu, kterou hlásal? Kde je odpuštění? Namísto těchto dvou hodnot vzýváme dnes nenávist a nejvíce času věnujeme nekonečnému hledání viníků. Tak hezké velikonoce.
Nejen duchovní, ale politici, podnikatelé a mediální carové nás chtějí přimět myslet jako oni. Intelekt může manipulovat a být manipulován. Nezáleží na tom, jak pokročilý člověk je. Například Němci byli nejvyspělejší národ, přesto jim to nezabránilo v manipulaci Hitlerem. Vložil svou mysl do jejich mysli a donutil je přemýšlet jako on. Podobně, když mohou být dogmata navrstvena na mysl, může být člověk dohnán k páchání těch nejohavnějších zločinů. Vezměte si případ softwaru islámského fundamentalisty, který je naprogramován jako jednosměrná ulice do nebe. Věří, že ti, kteří nenásledují islám, jsou nevěřící a měli by být obráceni, nebo jinak odstraněni. Jejich software nezahrnuje pocity. Intelekt může diktovat způsob, jakým myslíme, ale nemůže diktovat způsob, jakým se cítíme. Racionalita je bezpochyby důležitým nástrojem porozumění, ale vnímá pouze dílčí realitu. Moudrost spočívá v pochopení omezení racionality. Abychom to překročili, potřebujeme něco víc – víru v něco mnohem většího, než jsme my sami. víra je ale jenom předpoklad, nikoli zkušenost.pokud v sobě neprobudíme ducha pravdy, nemůže nás osvobodit od sebeiluze.
Je patrné, jak se anglosaská kultura poučila z bible k ovládaní tupých mas..
Vytipování trpitele, nechat ho trpět, vytvořit z něj ideál boje proti utrpení a vytvořenou modlu použít k ovládání tupých ovcí…
Ale i tak přeji hezké Velikonoce…
Dík za článek. Kritici křesťanství nevědí, že celá idea svobody jako přirozeného práva na zodpovědný individuální život je s ním zcela spjata. Přitom se jim nedivím, protože příležitostí se to dovědět není mnoho. Každý je odkázán na vlastní úsilí, a kdo se po informacích nepídí, je odkázán jen na zdeformované školství nebo permanentní ateistickou propagandu.
Kristovo vzkříšení má pro všechny hledače Pravdy nejvyšší význam. A musíme pochopit, že se vzkřísil proto, abychom se i my mohli vzkřísit. Poselstvím Jeho života je Jeho vzkříšení, ne Jeho kříž. Nesl za nás kříž, který my už nést nemusíme. Vídíme mnoho lidí, kteří hrají hru – nesou kříž, aby ukázali: „Děláme tuto práci pro Krista!“ Jako kdyby nám On zanechal nějakou práci, kterou musí udělat tito lidé, kteří hrají hru. Ale touto hrou klamete sebe i ostatní. Hrát takové zbytečnosti, abychom ukázali, jak Kristus trpěl, nemá žádný smysl. Kristus netrpěl proto, abyste plakali. Trpěl, abyste se těšili, abyste byli šťastní, abyste vedli život v naprosté blaženosti a vděčnosti k Všemohoucímu, který vás stvořil. Nikdy by nechtěl, abyste byli nešťastní. Který otec by si přál, aby byl jeho syn nešťastný? Proto musíme chápat, že poselstvím Jeho života, důvodem, proč přišel na tuto Zemi, bylo vykonat tu nejdůležitější práci, kterou je vzkříšení. Vítězství Ducha nad materializmem…Náboženství v podání světových církví se již stala pro člověka a společnost nebezpečnými a brzdou duchovního růstu, protože poselství skutečných moudrých byla jejich následovníky vždy zmonopolizována, překroucena, zideologizována, zobchodována, využita a zneužita.