Politický establishment se už několik let snaží zastavit Alternativu pro Německo stejnými kvazidemokratickými recepty. Označování za extremisty, (proti)demonstrace, izolace i dohled tajných služeb však přinášejí opačný efekt a preference AfD dál rostou. Pokud tradiční strany nezmění kurz, mohou brzy stát před rozhodnutím, zda se s AfD naučí politicky žít, nebo se ji pokusí odstranit rozhodnutím soudu.
Takzvaná Brandmauer (cordon sanitaire) měla zabránit vstupu AfD do vlády a omezit její vliv. Výsledek je však opačný. Ve spolkových volbách roku 2021 získala AfD 10,3 procenta hlasů, v roce 2025 už 20,8 procenta, a stala se tak nejsilnější opoziční stranou v Bundestagu. Současné průzkumy jí přisuzují 26 až 29 procent podpory, což by znamenalo první místo před CDU/CSU i SPD.
AfD vs. Německo
AfD vede právní spor se Spolkovým úřadem na ochranu ústavy (BfV), který ji 2. května 2025 označil za „prokazatelně pravicově extremistickou“ organizaci. BfV vznikl po druhé světové válce, na základě Základního zákona z roku 1949, k ochraně demokratického řádu před návratem totalitních ideologií. AfD však tvrdí, že je tento nástroj dnes zneužíván proti nejsilnější opoziční straně.
Úřad své rozhodnutí opřel o utajovanou zprávu v rozsahu 1 100 stran. Po jejím zveřejnění časopisem Cicero kritici upozornili, že vychází převážně z veřejných výroků a obsahuje minimum zpravodajských informací. Podle Cicera některé citované výroky mohou být protiústavní, jiné nikoliv, a důkazy nestačí k označení celé strany za extremistickou. Po žalobě AfD úřad BfV označení dočasně stáhl, až do rozhodnutí soudu. Pokud AfD neuspěje, může být klasifikace obnovena.
Problémy, které nikdo nechce řešit
Vzestup AfD nelze vysvětlit pouze pragmaticky pochopitelnou radikalizací společnosti. Mnohem důležitější jsou témata, u nichž část veřejnosti získala pocit, že je tradiční strany odmítají otevřeně řešit. Proč? Protože hodnoty a liberalokracie na věčné časy.
Nejvýraznějším z nich je migrace. Německo během poslední dekády přijalo miliony migrantů a uprchlíků. Jen v roce 2025 zde bylo podáno více než 168 tisíc žádostí o azyl, ale počet osob pobývajících pod různými formami mezinárodní ochrany přesahuje tři miliony.
Debatu dále přiživují bezpečnostní otázky. V roce 2024 německé úřady evidovaly více než 26 tisíc násilných trestných činů, v nichž figuroval alespoň jeden podezřelý vedený v kategorii žadatelů o azyl nebo osob s obdobným statusem. Mediálně sledované útoky v Mannheimu, Solingenu či Aschaffenburgu pak posílily obavy části veřejnosti o bezpečnost.
Spory se vedou také o integraci, islamistický teror ve školách či náklady sociálního systému. AfD těží z přesvědčení části voličů, že tradiční strany tyto problémy bagatelizují, nebo o nich nechtějí otevřeně mluvit.
Liberální dogmata narážejí na realitu
Migrace není jediným zdrojem nespokojenosti. AfD získává podporu také mezi voliči kritickými vůči energetické politice, Green Dealu nebo ekonomickému vývoji země, a zcela oprávněně. Stále častěji se AfD prosazuje u mladých voličů, kteří chtějí prožít život v prosperujícím Německu, a ne v ekogulagu s wifinou a naordinovaným vegetariánstvím.
Po odstavení jaderných elektráren čelí Německo vysokým cenám energií a obavám o konkurenceschopnost průmyslu. Náklady zelené transformace dopadají především na střední třídu a průmyslové regiony.
Dalším důležitým tématem je svoboda projevu. Tuto problematiku v německém prostředí dokazuje už samotná šikana AfD. Část veřejnosti má pocit, že kritika migrace, klimatické politiky nebo evropské integrace bývá automaticky spojována s extremismem. AfD tak dokáže vystupovat jako hlas voličů, kteří se cítí být přehlíženi nebo umlčováni. Současný establishment často považuje za větší problém samotnou kritiku migrace, než problémy, na které tato kritika upozorňuje.
Německo směřuje pouze ke dvěma scénářům
Pokud bude růst AfD pokračovat, čekají Německo podle všeho jen dvě realistické možnosti. První spočívá v postupném prolomení Brandmauer. Pokud bude AfD dlouhodobě získávat kolem třiceti procent hlasů a vyhrávat zemské volby, může část CDU dospět k závěru, že trvalé vylučování vítěze voleb představuje větší problém než určitá forma spolupráce. Nemuselo by jít přímo o koalici, ale například o model tolerance nebo regionální dohody.
Druhým scénářem je pokus o zákaz strany. Debata o této možnosti již probíhá. Právním základem by byl článek 21 německého Základního zákona, který umožňuje zakázat stranu usilující o odstranění svobodného demokratického řádu. O zákazu by však rozhodoval výhradně Spolkový ústavní soud.
Právě zde vzniká zásadní otázka. AfD dnes podporují miliony voličů a podle některých průzkumů by vyhrála spolkové volby. Pokus o její zákaz by proto patřil k nejvýznamnějším politickým krokům v poválečných dějinách Německa. Milionům Němců by bylo fakticky znemožněno se svobodně vyslovit ve volebních místnostech v otázkách migrace, bezpečnosti atd.
Zakázat stranu neznamená zbavit se milionů „nepohodlných“ voličů…
Zákaz politické strany automaticky neznamená konec názorů jejich příznivců. Lze rozpustit organizaci, nikoliv odstranit společenskou nespokojenost, která stojí za jejím vzestupem.
Pokud by byla zakázána strana podporovaná miliony Němců, část jejich voličů by to pravděpodobně nevnímala jako obranu demokracie, ale jako důkaz, že systém odmítá respektovat jejich politické preference. To by mohlo dále prohloubit nedůvěru vůči institucím i tradičním stranám.
Největším paradoxem současného Německa není růst AfD, ale skutečnost, že strana sílí navzdory všem prostředkům, které proti ní byly nasazeny. Demonstrace, mediální kampaně, dohled tajných služeb ani politická izolace její podporu nezastavily.
Pokud bude tento trend pokračovat, čeká Německo rozhodnutí, které žádná demokracie nečiní ráda. Buď přijme nepohodlného vítěze voleb jako součást systému, nebo začne hledat právní cesty, jak mu zabránit převzít moc. Ani jedna z těchto možností nebude bez vážných politických důsledků.
Čtěte také:
Prorazí AfD skleněný strop a přepíše pravidla německé politiky?
Německo na rozcestí: liberalokratický režim mezi AfD a lidovým odporem
Česká televize hrozí vítězstvím AfD
