Spojené státy, Rusko a Čína se scházejí u jednoho stolu, zatímco Evropa zůstává stranou. Setkání tří světových lídrů vyvolává otázky, zda se právě nerodí nové uspořádání mezinárodních vztahů. Italský konzervativní tisk připomíná historickou konferenci, která před více než osmdesáti lety zásadně ovlivnila osud evropských států včetně Československa. Podle některých komentátorů se nyní může historie v určité podobě opakovat.
Ve čtvrtek 19. listopadu se v čínském Šen-čenu mají na okraj summitu Asijsko-pacifického hospodářského společenství (APEC) sejít americký prezident Donald Trump, ruský prezident Vladimir Putin a čínský vůdce Si Ťin-pching. Historicky první schůzka této trojice vyvolává značnou pozornost, především kvůli možné debatě o válce na Ukrajině, jaderném odzbrojení a dalších bezpečnostních otázkách. Evropská unie u jednacího stolu zastoupena nebude. Právě tato skutečnost znepokojuje část evropských politiků i komentátorů, kteří se obávají, že by velmoci mohly jednat o záležitostech přímo ovlivňujících evropskou bezpečnost bez účasti samotných Evropanů.
Italský komentátor Alessandro Sallusti v deníku Libero Quotidiano přirovnává setkání k nové Jaltě. Připomíná konferenci z února 1945, na níž americký prezident Franklin Roosevelt, sovětský vůdce Josif Stalin a britský premiér Winston Churchill jednali o poválečném uspořádání Evropy. „Rozdíl spočívá ve třetím účastníkovi: Evropu, tehdy zastoupenou Churchillem, nyní nahrazuje Čína,“ upozorňuje Sallusti. Podle něj tento symbolický posun ukazuje, že Evropa přestává být považována za světovou velmoc. Za hlavní příčinu označuje její vojenskou závislost na Spojených státech. Zatímco Washington, Moskva a Peking disponují silnými armádami a vlastními strategickými kapacitami, evropské země podle něj nedokážou svou bezpečnost plně zajistit bez americké pomoci.
Podobné obavy zaznívají také ve Francii. Konzervativní deník Le Figaro upozorňuje, že jednání může posílit představu velmocenských sfér vlivu, v nichž o osudu menších států rozhodují silnější hráči. Francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrot však význam schůzky zpochybňuje. „Tito tři představitelé se na ničem neshodnou, takže z tohoto setkání nic nevzejde,“ prohlásil ve čtvrtek. Také Kreml odmítá historické přirovnání k Jaltě. Mluvčí Dmitrij Peskov zdůraznil, že schůzka nemá rozhodovat o osudu světa. Podle dalších analytiků jsou navíc zájmy Spojených států, Ruska a Číny natolik rozdílné, že představa jejich společného rozdělení světa je přehnaná.
Přesto setkání otevírá otázku, jaké místo bude Evropa v budoucím světovém uspořádání zaujímat. Válka na Ukrajině, napětí kolem Tchaj-wanu, konflikty na Blízkém východě i soupeření o světový obchod ukazují, že bezpečnostní a hospodářské zájmy jednotlivých mocností se stále více prolínají. Sallusti proto vyzývá evropské státy k posílení vlastních obranných schopností a varuje před politikou rozsáhlého odzbrojování. Zda summit v Šen-čenu přinese konkrétní dohody, zatím není jasné. Už samotná představa společného jednání Washingtonu, Moskvy a Pekingu bez evropských představitelů však vyvolává debatu o tom, zda si Evropa dokáže udržet odpovídající vliv na rozhodnutí, která se jí bezprostředně týkají.












