Byl jednou jeden král, na boha si hrál. Bohatým dával peníze, lůze je bral… a také iluze. Západu lezl spodem do žaludku, před východem varoval, co jeho lid vytvořil, to jinému daroval.
Kvůli lepší vizáži nosil silné brýle, své přehmaty kreslil na růžovo, černou viděl bíle. Na hlavě měl českou korunu, pod ní nastřelené vlasy. Proč asi? Nekradl, jen přesunoval, nelhal, jen se mýlil, bez známky studu zapřel, co den předtím slíbil. Strašil lidi válkou, co se do nich vešlo, zvyšoval jim daně, přestal, když už to víc nešlo. Lůze rostly výdaje, jemu zase pupek, za všechno se platilo. I za dobrý skutek.
Prý zbavil zemi závislosti… Asi z té lži zpitoměl, neb na sebe zapomněl. Sám totiž dělat musel, co chtěl po něm Brusel. Byl jednou jeden král, bez ochranky se bál. Vedl bitvy z kanceláře, na vojevůdce si hrál. Fikci měnil ve skutečnost, věřil ve svou jedinečnost. Brvou při tom ani nehnul, jako by si něco šlehnul. Od Zlína (přes Brno) až po Liberec zametal kauzy pod koberec. K tomu dodal pohádku, že jdeme všichni na západ, takže je všechno v pořádku.
Nemají ho tu rády veverky, srnky, hory, doly, ani les. Včera kvůli němu po setmění ani měsíc nevylez. Během své cesty k Anglosasům všechno možné zkusil, likvidoval nepřátele, svobodný tisk dusil. Věděl, že kdyby povolil, už by ho nikdo nevolil. S arogancí vládce světa, šlapal po vlastních lidech, sketa. Teď mezi ně jezdí se svým blonďatým koněm a varuje je před těmi, co chtějí přijít po něm.
K říjnovému hlasování ještě malé varování: „Kdo seje nenávist a pere ji do lidí, ten zatraceně riskuje, že ji také sklidí.“
Čtěte také:
Nová evoluční teorie
Jdu na západ…
Běhejme, teď jde o všechno!
