Byl jednou jeden král, na boha si hrál. Bohatým dával peníze, lůze je bral… a také iluze. Západu lezl spodem do žaludku, před východem varoval, co jeho lid vytvořil, to jinému daroval.
Kvůli lepší vizáži nosil silné brýle, své přehmaty kreslil na růžovo, černou viděl bíle. Na hlavě měl českou korunu, pod ní nastřelené vlasy. Proč asi? Nekradl, jen přesunoval, nelhal, jen se mýlil, bez známky studu zapřel, co den předtím slíbil. Strašil lidi válkou, co se do nich vešlo, zvyšoval jim daně, přestal, když už to víc nešlo. Lůze rostly výdaje, jemu zase pupek, za všechno se platilo. I za dobrý skutek.
Prý zbavil zemi závislosti… Asi z té lži zpitoměl, neb na sebe zapomněl. Sám totiž dělat musel, co chtěl po něm Brusel. Byl jednou jeden král, bez ochranky se bál. Vedl bitvy z kanceláře, na vojevůdce si hrál. Fikci měnil ve skutečnost, věřil ve svou jedinečnost. Brvou při tom ani nehnul, jako by si něco šlehnul. Od Zlína (přes Brno) až po Liberec zametal kauzy pod koberec. K tomu dodal pohádku, že jdeme všichni na západ, takže je všechno v pořádku.
Nemají ho tu rády veverky, srnky, hory, doly, ani les. Včera kvůli němu po setmění ani měsíc nevylez. Během své cesty k Anglosasům všechno možné zkusil, likvidoval nepřátele, svobodný tisk dusil. Věděl, že kdyby povolil, už by ho nikdo nevolil. S arogancí vládce světa, šlapal po vlastních lidech, sketa. Teď mezi ně jezdí se svým blonďatým koněm a varuje je před těmi, co chtějí přijít po něm.
K říjnovému hlasování ještě malé varování: „Kdo seje nenávist a pere ji do lidí, ten zatraceně riskuje, že ji také sklidí.“
Čtěte také:
Nová evoluční teorie
Jdu na západ…
Běhejme, teď jde o všechno!
Geniální! Natolik, že z toho nejde vybrat nejblbější větu. Ale za všechno se platí (blik, vole!) a někdy je nutné ruku vnořit hlouběji, než by jednomu jaklovi bylo milé:
„Během své cesty k Anglosasům všechno možné zkusil, likvidoval nepřátele, svobodný tisk dusil“.
Pane Stoniš, prosímvás, jak je to teď s instrukcemi pro užívání výrazu „Anglosasové“?
Asi jako s pandemií neočkovaný a Purin – Hitler nebo s demokratickými volbami. Jaký to je, prohrát všechno?
www sosp cz americke-granty
https://messerinzidenz.de/
Karel se inspiroval Poetikem,
rozlil přitom svůj čaj s mlíkem.
Proč by se najednou objevil rým,
ve fejetonu,
dám ti inspiraci popiš Krym,
rusáckou zlodějnu.
Díky Karle, za Tvůj projev úcty,
byl jsem rád Tvou inspirací,
musíme však srovnat účty,
vyrovnat vliv konspirací.
Karel i jiní útočí na Brusel,
tenhle deník je však jenom průser.
Je věcí Tvou jestli chceš EU nebo ne,
nic Ti nebrání se sebrat a jít do prdele.
Deník TO je falešné médium,
zkrachovalých novinářů teritorium,
dezolátů opium,
konspirační sanatorium.
Karlův fejeton je jenom vtip,
daleko od reality,
zrno od plev, spousta chyb,
masturbace pro fanatiky.
Karel Hohl,
vlastní gól,
cesta na severní pól,
porušila protokol.
Sdílíme spolu část formy,
to je bohužel vše,
tvoříš obsah odporný,
nekopíruj mě, bude zle.
Poetik Tě poblije,
raní tvoje city,
pomočí Tě z voleje,
zvolá It’s a pitty.
Když píšeš verš,
nauč se používat enter,
nepiš pro zvěř,
pravdu měj jako metr.
Pokud máš pocit,
že v pravdě jsi,
máš rozumu deficit,
podporuješ lži.
Za svobodu co máš,
vděčíš evropské unii,
pomatenče náš,
poskrvnils Poetika debilní komedií.
Podívej se sám do diskuzí,
pro jaký odpad píšeš,
inteligentní to tu fakují,
chválí tupá zvěř.
Dlouho jsem byl potichu,
vše jen mapoval,
avšak nastal konec ostychu,
vše jsem zfakoval.
Cimbál práskač udavač,
Hohl anti Brusel,
Bošnakov pohádkář,
Stonišův průser.
Lhotská vyschlá vagína,
Žantovský jí padá do klína.
Vavruška mladý blbec,
trikolóry poklopec.
Hádej, co jsem si schoval nakonec?
Špína IDe,
pitomec Kvakin,
přiblblá Hanka přijde,
oslavit vesnici, co stavěl Potěmkin.
Je to tak. Když dva dělají totéž, není to totéž. Chybí valm metfuka, takent i vtip.
Z veršování jste propal a tu svou prohru jděte prodávat ke svým.
Pavel Urban
fetoval durman.
Půlku názoru je třeba luštit,
zkus se příště jedem nenapustit.
Asi bych i tvoje hodnocení bral,
jenže ty ses z mých názorů posral.
Tobě vadí obsah, ne forma,
jsi ulhaná bytost odporná.
Kdybych veršem urážel ČT,
přišla by poklona od kundy sjeté.
Poetik ale ničí údy nelíže,
po tvé kritice přichází stav beztíže,
Budu dál sledovat, komu prdel vylížeš.
Co to blábolíš, opičáku.
Vy mi vždycky rozbolíte oči, vy hrůzo na druhou. Rytmus těžkopádný, rýmy vachrlaté, esprit nulanula prd, hloubka cca tři centimetry. Hlavně že máte pocit, že jste zkritizoval autora, který má minimálně lehkost a hravost – na rozdíl od vás, vy zrezivělý buldozere poezie.
Panu Hohlovi bych ráda vzkázala, že lesům se skutečně ježí listí 😎
Nazdar Markýzo,
od tebe mám taky pětku na vízo?
Mně to nevadí,
teď se chyť zábradlí,
pouštíme uzdu fantazii.
Nemusí se vždy rýmovat verš,
říká se mu volný,
sleduj jak Tě přejede buldozer,
slizký had odporný.
O poezii nevíš nic,
i tak hodnotíš,
poezie nemá hranic,
opravdu sníš?
Doufáš, že se probudíš?
Když píšeš pro debily,
hloubku přizpůsobíš.
Proto další řádky asi nepochopíš.
Přicházím do síně,
je tam To.
Nemyslím tento deník, na něj seru,
v očích mám čisté zlo.
Už to skučí,
jsme teprve v půlce,
rychle se to učí,
jsme v trojnásobné hloubce.
Bolí to oči,
příšerně to skučí,
hrál jsem si se lžící.
Nádech a výdech,
čím dál víc ztěžka,
heká to víc a víc.
Něco je v kýblech,
pomalu a zlehka,
nad tím nádobu otáčím.
Otevřou se víčka,
pod nimi prázdno,
červenají se líčka,
mně, tomu je smutno,
ale nebrečí.
Otevřou se ústa,
polknou na prázdno,
chtějí prosit,
můj soucit,
ale nemluví.
Vše je bez chuti,
bez vůně,
bez barev.
Všude je tma.
Led se rozpustil,
padá do tůně,
zvrácený kabaret.
Je zima.
Už nedoufá,
vědomí se ztrácí,
duše je prokletá.
Markýzo, víš, co je To?
Nejsi to Ty, není to nikdo.
Pokud uhodne Markýza
o čem mluvím,
zavřu hubu a už nepromluvím.
Odpověz na mou hádanku,
máš čas do půlnoci,
svá ústa uzamknu.
Chci odpověď a vysvětlení,
musíš ukázat
skutečné pochopení.
Pokud nevíš,
pravdu se dozvíš
po setmění.
Čas běží.
Dlužím ti odpověď,
držíš hubu tupá kundo,
i přes mnoho nápověd,
pozorovalas crescendo?
Odpověď skrývá se v očích,
v nich přece mnohé se odráží.
To v mé básní je ztělesnění zla,
beztvarému byla dána podoba.
Už nikdy mě nepoučuj,
ty tupá svině,
běž pinzetou honit komentujícího IDe,
primitivní hádanku jsem ti dal,
hloubku a metafory ukázal,
a jako vždy, kde je pravda ty chuj,
jsem dokázal.
Žádný dezolát nepochopil,
hlavně že kritizuješ hloubku,
čas jsem ti přidal,
Markýzo, teď jsi za trubku,
uvažuj o náhubku.
Nevadí mi že mluvíš,
ale náhubek ti pomůže,
nemůžeš sobě škodit když mlčíš,
čekej dál, až ti někdo anál vylíže.
Jak talíř.
Příště nebuď blbá,
nestav si svůj vlastní pranýř.
Hezké a ze života…bohužel. Osobně si myslím, že král je psychicky nemocný (megalomanský komplex), ale proto ho vybrali, aby dělal krále. Ani ten západ už není co býval, pomalu se mění na na smradlavé smetiště, doslova.