České osobnosti se bojí o svobodné volby

Otázku jsme všem položili stejnou: Rumunský ústavní soud vyřadil z prezidentské volby pravicového kandidáta Călina Georgeska, ve Francii byla za zneužívání náhrad Evropského parlamentu odsouzena a odstavena z případné kandidatury na prezidentku předsedkyně Národní fronty Marine Le Penová. Máte ve světle těchto událostí v zemích Evropské unie obavy o férový průběh podzimních voleb do sněmovny v České republice?

Václav Klaus

Mé obavy o osud podzimních voleb v naší zemi jsou obrovské. Když vidíme narůstající agresivitu exponentů vládnoucí koalice v médiích, ale i v bezpečnostních složkách a v justici, obávám se, že i u nás může být uplatněn rumunský nebo Rumunsku a Francii podobný scénář. Útoky na Okamuru, Turka a Konečnou nevěstí nic dobrého. Europoslankyně Konečná má na mnoho věcí v naší společnosti jiný názor než já (nebo než typický čtenář časopisu TO), ale je v parlamentu už dvě desetiletí, a zatím proti našemu demokratickému zřízení nic nezákonného nebo neústavního neudělala. Názory Macinky a Turka znám a ani jim nic takového nelze vytknout. Snad se svobodných voleb dočkáme.

Miloš Zeman

Nepřál bych si, aby Baxův Ústavní soud zneplatnil výsledky parlamentních voleb v České republice na základě tvrzení Koudelkovy BIS o údajném zahraničním zasahování do české volební kampaně.

Andrej Babiš

Nemám obavy z férového průběhu voleb v České republice, ovšem znepokojuje mě – kromě nebezpečí machinace s korespondenčními hlasy – trend narušovat demokratický výsledek voleb takzvaným lawfare. Tedy vyřadit nepohodlné kandidáty nebo zpochybnit výsledky voleb prostřednictvím soudních sporů. To se stalo Călinu Georgeskovi či Marine Le Penové a o to se moji soupeři pokoušejí posledních osm let u mě s vyfabrikovanou kauzou Čapí hnízdo. V případě České republiky je důvod této taktiky zřejmý – pětikoalice zcela selhala při řízení státu, vláda má nulové výsledky a nemá lidem co nabídnout. Proto se snaží odvést pozornost od vlastních neúspěchů strašením: populisty, válkou, Ruskem a věřím, že pokud budou mít příležitost, využijí i právních machinací. Vládní politici chtějí zůstat u koryt za jakoukoli cenu, i za cenu poškození demokracie. Jsem bytostně přesvědčen o tom, že skutečná hodnota demokracie vychází ze svobodné vůle občanů, nikoli rozhodování soudů.

Cecílie Jílková, publicistka a spisovatelka

Pokud by se lobbisté o něco nepokusili, znamenalo by to jedinou věc: že už opozici předem ovládli. Myslím, že nejsnadnější by byl scénář Russiagate, respektive Voice of Europe. BIS řekne Deníku N, že Babiš, případně kdokoli jiný, je ruský agent, případně cokoli jiného. Seznam Zprávy a Česká televize to převezmou bez mrknutí oka jako fakt, aniž se kdokoli obtěžuje požadovat skutečné důkazy. Další možný scénář je nějaký nový/obnovený finanční skandál. Zapojí se i tentokrát „věhlasná“ investigativní organizace OCCRP, ještě donedávna financovaná a řízená USAID? Nejnebezpečnější, avšak v českém prostředí nejsložitěji realizovatelný, by byl rumunský scénář, v němž spolupracuje s lobbisty i moc soudní. Pokud k němu dojde, bude to důkaz úspěšně postupující dynastizace moci, o které tak výstižně mluvil v roce 1967 můj táta Ludvík Vaculík. Už tehdy upozorňoval, že každý režim, včetně demokracie, se může zvrhnout. Že jsou to zákony moci – a ty platí neustále asi jako zákony fyzikální.

Gabriela Sedláčková, manažerka Společnosti pro ochranu svobody projevu

Pokud bych vycházela pouze z trendů napříč Evropou, přičemž dva alarmující případy sami v otázce zmiňujete, pak jsou samozřejmě obavy namístě. Ostatně, ne náhodou ve společnosti vidíme sílící útoky na opozici, včetně smyšlených a dezinformujících obvinění, která nabývají na závažnosti. Já ale pořád ještě věřím v resilienci naší demokracie. Jak řekl již T. G. Masaryk, je třeba překonávat nedostatky demokracie, nikoliv demokracii jako takovou. Pokud bychom dopustili, že je demokracie určena jen pro vládnoucí třídu, a pro opozici neplatí, pak bychom jasně deklarovali, že změna režimu je potřebná. A to bych nerada! Pořád si totiž myslím, že nic lepšího než demokracii ještě nikdo nevymyslel. 

Celou anketu najdete v 4. letošním čísle měsíčníku TO, který je právě v prodeji.