Režim si udržuje svou oficiální legitimitu skrze propagandu. Propagandu nejen sdělovacími prostředky, ale i prostřednictvím kultury – a také prostřednictvím udělovaných ocenění. Zažívám již několik let nepříjemné déjà vu. K této glose mě inspiroval právě letos zveřejněný vítěz „politického filmu“ Českého lva.
Nesleduji tvorbu současných „umělců“, ať ze sféry hudby, filmu, nebo kultury obecně. Jen občas ke mně proniknou některé výrony, a to si pokaždé natruc pustím nějakou hudební klasiku starých osvědčených rockových fláků nebo nějaký film z období, kdy se filmy točily pro potěšení oka a k zamyšlení, případně pro pobavení s inteligentním humorem. Anebo prostě sáhnu k „disentní“ tvorbě nízkonákladových děl, kde tvůrci měli jediný cíl: upřímně oslovit publikum, o které jim šlo.
Za posledních patnáct, dvacet let můžeme sledovat, jak propagandistická díla opět opanovávají veřejný prostor s tím, že následně sbírají ceny, které jim mají zajistit lesk (kočičího zlata).
Bohužel je úplně jedno, jestli se zaměříte na hudební ceny jako český Anděl nebo na světové Grammy Awards, Brit Awards či MTV. Je jedno, jestli se zaměříte na české filmové ceny Český lev, Ceny české filmové kritiky, Cenu Magnesia za nejlepší studentský film nebo světová ocenění Oscary, Zlaté glóby, Evropské filmové ceny, Zlatou palmu z Cannes či Zlatého medvěda z Berlína.
Miss i Nobelovky…
Tenhle hodnotový mor napadl i ceny jako Miss. Letos se v Německu do finále dostal takový „ein richtiger Miss-Eintopf“, ve kterém najdete z postupujících osmnácti „krásek“ jednu bledou tvář, ostatní jsou mixnuté napříč celým glóbem, a samozřejmě nesmí chybět ani pohlavní předělávky.
A to obludné na tom je, že podobná zhouba napadla i Nobelovky, kdy se ceny za mír a jiné soft obory udělují genocidním zločincům či jejich politickým přispěvatelům.
Je tudíž ložené, že všechna oceněná „díla“ mají ve svých kořenech propagované „západní hodnoty“. Které? No sorry jako, pokud tohle nevíte, tak jste spali spánkem medvědím a nemá smysl vám to vyjmenovávat. Vaše srážka s realitou bude fatální.
To déjà vu, které prožívám, je spojené se socialistickým Festivalem politické písně Sokolov, kde vyhrávaly „perly pevně zakotvené v socialistické morálce a socialistickém soužití“. Pojďme si tedy společně zapět jeden z jeho tehdejších songů, který je nicméně svým způsobem jaksi stále aktuální: „Radšej budem dnes aktívny, ako zajtra rádioaktívny…“
Čtěte také:
Svatý Václave, ty s tou Českou televizí! Společně zachráníme demokracii…
Izraelská zpěvačka na mušce rudohnědé úderky. Eurovize jako festival evropského antisemitismu
Festival europolitické písně
