Před dávnými lety v jedné blízké zemi žila byla tlupa kromaňonců. Spali, kdy chtěli, jedli, když bylo co, sex měli, když to na ně přišlo, vyhřívali se na sluníčku, mokli v dešti. Snědli, co našli nebo co šlo kolem. A občas něco snědlo je. A občas zmrzli nebo umřeli na nemoc. Prostě idylka.
Jednou ale přišly horší časy. Kolem nešla ani veverka, tuhé kořínky se nedaly jíst, bobule opadaly. Strašný hlad trápil je. Kousek stranou od hlavního ohniště přebýval starý moudrý šaman. Tak se ho šli zeptat, co dělat. Šaman rozuměl řeči zvířat, řeči stromů, řeči oblaků. Nebo to aspoň říkal. Hlavně ale rozuměl řeči božských hromových vládců hor, kteří sídlili vysoko ve skalách. Nebo to aspoň říkal.
Šamanovo proroctví
Šaman delegaci kromaňonců vyslechl a pravil: Půjdu do skal a zeptám se tam božstev. Sbalil se na tři dny a odkráčel. Za tři dny se vrátil k nedočkavým kromaňoncům. Na jejich naléhání vážně promluvil: máte průšvih. Málo jste se klaněli směrem k horám a málo dárků jste jim přes šamana posílali. Je to vaše vina. Božstva se nakrkla a proklela vás. Nic tu neporoste a ani žížalka se tu neproplazí. A to by nešlo si je nějak usmířit, žadoní kromaňonci. Šlo, odvětil šaman. Ale to byste museli přinést oběti nejvyšší. Ona totiž božstva hromová žerou děti. Vyberte z místních děcek tři nejlépe rostlá, já je tam odvedu, a bude zas dobře.
Kromaňonci neznali zákaz dětské práce, tak se jim moc nechtělo, děti se hodily, ale pořád lepší přijít o pár děcek než pochcípat hlady. Vybrali tři pěkné kousky a předali je šamanovi. A šaman že se obětuje a sám s nimi půjde do skal. A jak řekl, tak udělal. Každé dítko na vodítko a vyrazili.
Celý článek čtěte v aktuálním vydání měsíčníku TO 8/2026.
