Kmín a obyčejná člověčí opravdovost zvítězí

Václav Havel přišel po změně režimu s rozšířením hesla z prezidentské vlajky o morálním imperativem – Láska a pravda musí zvítězit nad lží a nenávistí. Dnes jsme svědky toho, že se tento morální imperativ mění dle přání toho, kdo si ho přivlastní, neboť si přivlastní především pojem „pravda.“

Pravda na jedné straně a lež na straně druhé se nám nebezpečně přiblížily. Když pomineme v sekularizované české společnost skutečnost, že pravda je Bůh, pak si každý může myslet, že právě on je držitelem pravdy. Trochu v duchu Pirandellova dramatu Každý má svou pravdu.

Chaos a zmatení pojmů

V politice a v médiích se pojmy pravda a lež střídají jak svatí na orloji a čert, aby se v tom vyznal. I lidé z jedné názorové bubliny se často těžko shodnou, natož jde-li o názorové odpůrce. A už nestačí konstatování – nemáte pravdu, lžete. Vláda vytvořila orgán, který má rozhodovat o pravdě a lži, rozhodovat, kdo produkuje fake news a tím je společensky nebezpečný. Přitom právě politici často opakují prázdné fráze, které pak média rozšiřují, pitvají a převracejí.

V takové atmosféře permanentního zmatení pojmů se dobře nežije. A protože chaos je nejen v pojmu pravda, ale i v pojmech pohlaví, rodina, ekonomický růst a inflace, oponent a nepřítel, jde z toho jednomu hlava kolem a budí to v něm chmurné myšlenky. Až do chvíle, kdy potká milou úřednici, promluví s drobným podnikatelem, nebo rozveselí prodavačku. Čím to? Místo pravdy se jen zachová pravdivě.

Český kmín

Téměř přesně před rokem jsem na facebooku zveřejnila tuto fotku a text: Drahonice u Písku, na návsi bombastická kavárna a pražírna. Vedle domek – prodej máku a kmínu. Návrat ne do minulého, spíše do předminulého století. Zavoláte na číslo, nebo otevřete vrata a hlas vás vyzve. Vejdete na verandu domku, kde je opojná vůně čerstvého kmínu, který navážil a prodá vám ho za 100,- Kč kilo tento 92letý pán. Už dva roky tam jezdím a bez ohledu na zdražování a inflaci stejná cena. Nezapomenutelný zážitek dnes a pevně věřím, že ještě dlouho příště.

Prodavač kmínu s autorkou textu, Zdroj: osobní archiv

I letos byl kmín k mání, jen ho prodával syn dotyčného 92letého, dnes už 93letého pána. Trochu ve mně hrklo, zeptala jsem se na otce. „Otec odpočívá v kuchyni. On moc rád prodává, ale teď odpočívá,“ odpověděl syn. Ulevilo se mi, že pravdivý, normální člověk je ještě stále s námi.

Právě s normálním, pravdivým člověkem máme šanci. Nemusíme se bát. Pravdivost lidí ne že musí zvítězit. Imperativy, pan prezident Havel promine, nemám ráda. Zcela jistě ale opravdovost zvítězí. Je to jedna z nejcennějších věcí, kterou lidská bytost má. A pravdivých lidských bytostí je v naší zemi ještě stále dostatek.

Čtěte také:
Regulovat, regulovat, až se uregulovat
Ku… pí.. ču… aneb ďábelské drama v tramvaji,  
Výchova v tramvaji