Bombastické přivítání Ježíše při příjezdu do Jeruzaléma. Lidé vítali mesiáše zelenými ratolestmi. Židovští zákoníci v chaosu z toho, co se to děje. Herodes mimo a místodržící Pilát si ani příjezdu židovského krále nevšiml. To je Květná neděle, kterou začíná Svatý týden, vrchol křesťanských svátků.
Ježíš si přivítání nepřipravil. Nesvolával lidi. Přijel dokonce jen na oslu. Žádná pýcha z vítězství. Přivítání bylo spontánní. Pravda, měl už za sebou proměnu vody ve víno, uzdravení slepého či vzkříšení Lazara. I bez sociálních sítí se zpráva o Ježíšových skutcích roznesla rychle. Lidé čekali na mesiáše. Spíše však než mesiáše duchovní cesty čekali osvoboditele od římské nadvlády, což se potvrdilo v postavě Jidáše.
Bolestný pád
Po pár dnech, za necelý týden stejný dav volá po Ježíšově kruté smrti na kříži. Jak je to možné? Možná by nám mnoho známých osobností, a to nejen z politiky, mohlo vyprávět o své křížové cestě. Přízeň davů je nestálá. Známý citát anglického dramatika Johna Osborna říká – Buď slušný k lidem, když jdeš nahoru, mohl bys je potkat, až půjdeš dolů. Vzestup je někdy snadný a rychlý, až se z toho může hlava vyvoleného zatočit. Odolat tomu dokáže málokdo. Ježíš odolal. Pádu se přesto nevyhnul. Nemohl, protože právě kvůli němu na svět přišel.
Zatčení Ježíše v Getsemanské zahradě a předvedení před prefekta Piláta Pontského. Hrozba kruté smrti, přesto Ježíš téměř nepromluví. Žádná obhajoba, žádná hádka o pravdu, jen pokora. Bez ohledu na zradu Jidáše, bez ohledu na zapření od Petra. Přijetí cesty kříže, byť by asi k osvobození stačilo Pilátovi jedno Ježíšovo slovo.
Jak my dnes? Boje a hádky mezi držiteli pravdy. Jistě, Ježíš věděl, že je Božím synem, mohl by leckdo namítnout. V jistém smyslu jsme ale všichni Boží děti. To nám přišel Ježíš říct a ukázat. Slyšíme ho ještě?
Zmrtvýchvstání
Po těžké deziluzi na Golgotě a uložení do hrobu zmučeného Ježíšova těla však přichází vzkříšený Kristus. Jak hluboký je tento příběh pro život každého z nás? Kdo nezažil bolest a utrpení své křížové cesty? Ježíš Kristus nám přinesl naději vzkříšení. A tuto naději každý rok můžeme prožívat znovu na vigilii Bílé soboty. Kéž naději a citlivost srdce neztrácíme ani v 21. století!
Čtěte také:
Občanská společnost nejsou jen „chvilkaři“
Svatý Josef – snoubenec Panny Marie
Boj o katolickou fakultu trvá, ale odvolaný děkan Brož se vrací
