Paní „pedagožka“ zapojuje do své činnosti děti a ani neví, že dětská sexualita se začíná vyvíjet ve dvou letech a vykládá, že dětí se sexualita nedotýká.
Nebudu se zmiňovat o tom, jak paní Olivová vypadá a jak svým životem, podle jejího vyjádření, otevírá cestu dalším umělcům …
O umění paní pedagožka neví nic. Není obeznámená se základními fakty dějin a teorie umění. Hovoří o svobodě umělce a neví, že tento problém se řešil už před sto lety.
Dnes je, naopak, doba, kdy si uvědomujeme, že v umění je možné vše a že umělec sám musí hledat hranice. Dokonce si dovolím prohlásit, že umělecká svoboda je něco neaktuálního, nesoučasného a je potřeba hledat nová pouta.
Svoboda bez pokory neexistuje
Současná avantgarda, můžeme-li o něčem takovém mluvit, je v hledání hranic, nikoliv v získávání svobody.
Svoboda je důležitá a delikátní věc. To, co dnes řada lidí vnímá jako svobodu, je často jen prostá bezuzdnost. Svoboda bez pokory neexistuje.
Paní Olivová hovoří stále o sobě, o svých pocitech, o svých potřebách a já se ptám, proč tím zatěžuje ty ostatní, proč valí své problémy na lidi kolem sebe? To jsou levné pseudohumanistické postoje módní v současném světě.
Zákony platí pro všechny
Rovněž hovoří o tom, že by společnost měla dávat umělcům pardon, tzn. modifikovat pro ně zákony tak, aby se nedotkly jejich „posvátné svobody“. Na to nemá nikdo právo. Zákony platí pro celou společnost. Přizpůsobování zákonů jedincům, třídám nebo sektám jsou projevy totality.
Umělecké školy hledají svoji podobu, kterou v záplavě experimentálních gest ztratily. Úloha pedagoga je nesmírně důležitá. Současní umělci, v rámci zachování směšné originality, odmítají vlastní historii, jsou nevzdělaní a nechtějí naslouchat jiným názorům. Dnes, kdy umění ztratilo svojí materiálovou základnu a převažují konceptuální polohy, hraje vzdělanost a kultivovanost zásadní roli. Ani jedno se s paní Olivovou neslučuje. Je ostudou naší nejstarší umělecké školy, že tam může působit jako vedoucí pedagog.
Znovu opakuji. Pro umělce platí stejné zákony jako pro celou společnost. Pokud mu jeho čest přikazuje jejich porušení, měl by tak učinit a přijmout stanovený trest.
Navrhuji, aby AVU byla odebrána akreditace.
Autor je emeritním rektorem Akademie výtvarného umění.
Čtěte také:
Nedemokratická demokracie
Kulturní válka o Ježíše na AVU: trpící spasitel začal traumatizovat studenty
Zdravice Milana Knížáka k 17. listopadu: Zatím ještě můžu říkat, co chci a za to děkuji
V roce 1823 získala Brazílie nezávislost na Portugalsku. a rok 1836 poznamenal Bahiu divokou revoltou proti otroctví. Když bylo v první polovině devatenáctého století založeno candomblé, katolictví bylo tehdy jediným povoleným náboženstvím, protestantismus byl tolerován jen u cizinců, a islám byl nezákonný a trestný.. Candomblé je brazilskou obdobou západoafrických náboženství, jež je znovuvytvořena v radikálně novém kontextu katolické otrokářské kolonie devatenáctého století.“ Lei Aurea neboli „Zlatý zákon“, vydaný v roce 1888, znamenal zrušení otroctví s konečnou platností. O téměř sto let později byla vydána deklarace náboženské svobody vyznání. Od té doby jsou v Brazílii tisíce oficiálně registrovaných terreiros a tisíce jich existují neoficiálně. Sedmdesátá léta 19. století se postarala o významné změny v postojích k africkému dědictví. Candomblé bylo prohlášeno za náboženství přírody a objekty s ním spojené za „Arte Sacra Negra“. Rodrigues byl doktorem v oboru psychopatologie a jako takový byl přesvědčen, že černoši jsou primitivní mentality a charakterizoval jejich náboženské praktiky spolu s posednutím duchem jako projevy mentální choroby zvané somna hysteria.
https://www.youtube.com/watch?v=7jOP2ir85Hs
Když kritický komentář začíná slovy „Nebudu se zmiňovat o tom, jak paní Olivová vypadá“, ani není nutné číst dál. Knížák nezklamal…
Jinak mohu jen doporučit výborný text Standy Bilera k té petici, kde je paní Olivová rovněž zmíněna:
https://a2larm.cz/2024/06/nova-petice-narodnich-umelcu-pozaduje-navrat-sveta-pred-rok-1996-a-zakaz-zen-ve-verejnem-prostoru/?fbclid=IwZXh0bgNhZW0CMTAAAR0IiUezB39DgP-KCJgpm95GO5CD6WC7uFNSw_CbukOlqwv10E5mpX–tCU_aem_ZmFrZWR1bW15MTZieXRlcw
Bylo by lze – aby z toho autor nevycházel jako negramot – opravit těch asi padesát chyb v textu? Zejména v interpunkci.
Pak bych s textem v zásadě souhlasil, AVU je škola postavená na hlavu.
Podle pana Knížáka Dr. Olivové chybí vzdělání. Je to neskutečná drzost, ona vystudovala řádně jak vš, tak doktorské studium. Knížák je sice z právního a formálního hlediska jmenovaný vš profesor, nicméně vzdělání on nemá. Sám v životopise uvádí, že neabsolvoval ani jednu z více škol, kde vždy vydržel rok. Uvádí, že vždy odešel, já bych myslel spíš byl odejit, ale to je jedno, nejspíš ani jeden z těch prvních ročníků nedokončil. Dostal profesuru za to, že měl asi správné kamarády. Nechápu, jak někdo, v podstatě dělnický kádr bez vš, se může stát vš profesorem. I za bolševika takových případů pár bylo, ale ne mnoho. Nešikovný krejčík Vasil Bilak si nechal dát doktorát, snad na té škole i „studova“, byla to ta stranická „vš“. Pak tu byl akademik Štoll, ten se stal jako absolvent reálného gymnazia vš profesorem. Aspoň u Knížáka bylo co napodobit, vš profesor bez vš vzdělání.
Dr. Olivová prezentuje umění, které mi není nejbližší, ale jako člověk mimo se necítím kompetentní vše hodnotit. Když ji člověk slyší mluvit, tak v hlavě to srovnané má a určitě je to inteligentní osoba, což by o Knížákovi šlo tvrdit těžko.