Za minulého režimu se říkalo, že mnohem lépe se učí marxismus ve Vatikánu než v celém slavném socialistickém táboře. Proč? Protože ve Vatikánu dobře vědí, že když chci s něčím bojovat, musím to předně perfektně a do hloubky poznat.
Tahle paralela mě napadla, když jsem otevřel knihu čtyř ekonomů – Jaroslava Šulce, Jaroslava Ungermanna, Ilony Švihlíkové a Martina Fassmana s lapidárním názvem Inventura aneb kam jsme došli.
Před pár dny jsme v těchto místech reflektovali knihu těch prvých, Šulce a Ungermanna Dějiny píšou vítězové. Kniha Inventura je s tou předchozí spjata nejen jmény dvou ze čtyř autorů, ale také grafickým řešením a vydavatelem (nakladatelství Jaskmanický). Především jde ale o dotažení původního záměru – vytáhnout z minulosti starší i nedávné klíčové události, které se podepsaly na podobě dnešního státu, ekonomiky a společnosti.
Proč jsem vlastně na začátku připomenul ten pouze zdánlivý paradox s marxismem ve Vatikánu? Autoři Inventury jsou vesměs ekonomové, slovutní, respektovaní, ale pocházející z docela jiného tábora, než je tábor, řekněme, Klausův. Tedy transformační, stojící za privatizacemi 90. let a dlouho dominující domácí scéně, politické a hospodářské.
Podobnou knihu nemá smysl odbýt stručnou reflexí. Je třeba ji číst a přemýšlet o ní, třeba i polemicky. Nabízím zde několik názvů kapitol, které vám asi nejlépe poskytnou důvod se vážnou a mnoha dokumenty, statistikami či grafy doplněnou knihou zabývat. Přinejmenším vám to dá, podobně jako s tím vatikánským studiem marxismu, přesné svědectví, co především vytýkají tito ekonomové polistopadovému vývoji. A to je poznání velmi zásadní.
Nu a teď ty vábničky. Například těmito kapitolami (a mnoha dalšími, které najdete přímo v knize) zvou autoři k četbě:
„Banka Bohemia…Pád Agrobanky a Motoinvest…Živnobanka a Fond pojištění vkladů… Případ Investiční a poštovní banky…Kupónoví akcionáři plačte!…Případ Harvard Capital & Consulting…Privatizace ostravského hutního komplexu…Smutný příběh Nové Huti…Mostecká uhelná společnost…Unipetrol…Podvod jménem Green Deal…“
Pro našince, který všechna ta léta zažil a jména a instituce dobře zná, je to lákavá procházka po (leckdy osobních) dějinách, vsazená do rámce objektivizujícího, byť relativně jednostranného ekonomického průhledu. Tak jako tak určitě stojí za čtení i přemýšlení.
