Když před pár lety ministryně Černochová navrhla vystoupení z OSN, mnozí si z ní dělali šašky. Málokoho napadlo, že by to mohl být jeden z mála rozumných nápadů, jaké kdo v tehdejší vládě za celé vládní období vyslovil.
Připomeňme si, co napsala a proč: „Stydím se za OSN. Dle mého názoru nemá ČR v organizaci, která fandí teroristům a nerespektuje základní právo na sebeobranu, co pohledávat. Vystupme.“ Reagovala tím na resoluci OSN vyzývající k „humanitárnímu příměří“ po hamásském masakru izraelských civilistů 7. října 2023, proti níž Česko hlasovalo jako jedna z pouze 14 zemí. Bylo to v podstatě napomenutí Izraele, aby na ten masakr nereagoval a nechal si ho líbit.
Na návrhu paní ministryně bylo vadné jen to, že měl být přednesen už dávno. OSN proti Izraeli vydala tolik rezolucí, že se v nich nevyzná ani umělá inteligence. Podle toho, v čem se vyzná, se rezoluční skóre Izraele jeví takto: Valné shromáždění jich vydalo 187, Komise pro lidská práva 112, a do toho se nepočítá dalších 55, které vetovaly USA.
Rezoluce proti Izraeli
Pro srovnání s ostatními soutěžícími: Vedle těch 112 rezolucí Rady pro lidská práva proti Izraeli jí na celý zbytek světa vystačilo 76 (45 Sýrie, 15 Irán, 11 Rusko, 4 Venezuela). Od Valného shromáždění jen za rok 2025 jich Izrael obdržel 15, všechen ostatní svět 11. O ty se podělily Severní Korea, Írán, Myanmar, Rusko a tentokrát i USA. Za celou tu dobu se OSN neobtěžovala komentovat vyvražďování křesťanů v Nigérii, Somálsku a dalších afrických zemích, nebo terorizování žen v Afghánistánu (jen tak pár těch lidsko-právních příkladů). Zatímco po celém takzvaném Třetím světě beztrestně vraždila všelijaká etnika a všelijaké vlády, Izrael dostával výprask za kdejakou absurditu. Jako třeba únos šéfa holocaustu Eichmanna. Vydání teroristů z USA do Izraele. Spolupráce Izraele s USA. Mírová smlouva s Egyptem. Ta je obzvlášť absurdní: napomenutí za mír tu jinak nikdy nebylo. Izrael dostává od OSN nafackováno za cokoliv, co udělá nebo neudělá.
Brát to jako „měření dvojím metrem“ by bylo banální. Mnohým členům OSN jednoduše vadí samotná existence Izraele. Jenže zde nejde jen o Izrael, ale v zásadě celý Západ, jehož je Izrael jen předmostím, trvale na ráně. Všechny protizápadní rezoluce si AI netroufá spočítat, ale jsou jich další stovky. Proti západním obchodním sankcím a embargům, proti pozůstatkům imperialismu a kolonialismu, ohrožování lidských práv nezápadních menšin, vykořisťování rozvojových zemí, nemravné sankce a embarga.
OSN protizápadní
OSN byla v roce 1945 vytvořena převážně vítězi Druhé světové války se záměrem udržovat ve světě mír, hájit lidská práva, svobodu, rovnost a důstojnost a napomáhat zlepšování životních podmínek – jak se praví v jejích zakládacích dokumentech. Sotva tři roky poté početná část členů propadla komunismu. S jeho pomocí pak všelijaká osvobozenecká hnutí vytvořila nové státy s totalitními vládami. Většina jich zůstala totalitní i po rozpadu komunistického impéria. Ideologickou náhražkou pro mnohé se stal oživený radikální islám. Ze 193 členských zemí zůstalo demokratických jen 88. V mnohých z nich je navíc demokracie oslabená oligarchismem, neomarxismem, nebo islamizací a v OSN tu a tam (vlastně stále častěji) hlasují „protizápadně“.
Tak tato dobře míněná organizace dospěla do téměř komického stavu, v němž Komisi pro práva žen předsedá Saúdská Arábie, v Radě lidských práv zasedají Írán, Čína, Pákistán, Egypt a Irák, v Radě bezpečností Somálsko. Jazyk „lidských práv“ proměnila v totalitní propagandu. Svůj „Mezinárodní den proti jednostranným donucovacím opatřením“ (zavedený loni z iniciativy Číny, Kuby a Íránu) proměnila v ochranný štít totalitních tyranií proti sankcím Západu. Jeho „speciální referentce“ z Běloruska na tento úkol přiklepla honorář 1,3 milionu dolarů, na něž se složily Čína, Rusko a Katar.
Čínu pověřila vytvořením bloku „Přátel globální správy“ s programem „prohloubit spolupráci a spojit kolektivní sílu“ s členstvím téměř výlučně totalitních států jako Írán, Kuba, Pákistán, Venezuela, Severní Korea, Zimbabwe nebo Nigérie. Svou oblíbenou „speciální referentku“ Francescu Albanesi nechává hlásat, že „Západ má rasismus ve své DNA“ nebo že „USA je národ postavený na genocidě a ovládaný židovskou lobby“. A taky že „všichni ostatní členové OSN by se měli sjednotit proti vládě USA a její nenasytné zločinnosti“. A další desítky podobných výroků…
Gratulace do Íránu
Pak se někdo diví, když generání tajemník António Guterres posílá k výročí islámské revoluce íránskému prezidentovi „nejvřelejší blahopřání k národnímu svátku Islámské republiky“ ve dnech, kdy tato republika masakruje desetitisíce demonstrantů. A tento pán, který pobírá větší plat než americký prezident, má tu chucpe žádat o lepší placení členských příspěvků, jinak organizaci „hrozí finanční kolaps“. Hlavním jeho lakomcem jsou USA, které dosud hradily přes čtvrtinu rozpočtu OSN a teď příspěvek z 15 miliard snížily na 2 miliardy. A tak to prý zůstane, dokud bude Trump prezidentem a Rubio ministrem zahraničí. Ať si to věčné antizápaďáctví financují ti diktátoři ze svého, napadlo je oba, konečně. „OSN má velký potenciál, ale neplní ho,“ vysvětlil Trump, když zakládal svou Radu míru jako potenciální konkurenční podnik.
Takže není vyloučeno, že OSN se brzy sesype a 40 tisíc zaměstnanců jeho sekretariátu (plus dalších 72 tisíc pracovníků všech jeho agentur, nadací a programů, zvyklých létat první třídou a nocovat v pětihvězdičkových hotelech) se ve svých zemích přihlásí na sociálku. Česko, jemuž prý chybí 200 tisíc kvalifikovaných pracovníků, bude mít z čeho vybírat. Guterres a Albanesi budou k roztrhání.
Někdo za OSN sepíše pitvu jedné z těch největších korupcí, jaké svět kdy zažil. Občas si někdo na její omluvu vzpomene na nějaký ten dobrý skutek od UNESCO nebo UNICEF. Kolik toho slibovaného zlepšování životů zanedbala, a kolik jich naopak poškodila, budou jiní namítat. Kolik peněz světových daňových poplatníků prošustrovala, se nikdo nikdy nedopočítá.
Čtěte také:
Španělsko vítá okupanty
Fóry davoského fóra
Francie na kolenou
