V politických předpovědích jsem se mnohokrát mýlil, a přestože se komentováním politiky do jisté míry živím, nebojím se to přiznat. Jedním z mých velkých omylů je – krom jiných – také dnešní ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka.
Setkání první: Ostrava 2010
Poprvé jsem jej potkal před šestnácti lety, kdy jsem byl coby novinář pozván do štábu TOP 09 v centru Ostravy a čekal tam spolu s ním na výsledky voleb do Sněmovny. Smál jsem se a odhadoval, že TOP 09 nemá šanci. Měl jsem vůči Alešovi Juchelkovi uštěpačné poznámky (mnohé z nich na hranici urážek), on se jim však jen smál a hádal se, že ještě uvidím a budu překvapen.
Myslel jsem si tehdy, že tehdejší šéf Topky Miroslav Kalousek hledá lidi, kde se dá, když do svých řad přilákal i člověka, kterého lidé znají hlavně díky moderování hudebního pořadu Medúza s Richardem Krajčem, ale o jeho politických názorech neví v podstatě nikdo vůbec nic. Aleš Juchelka měl pravdu a já jsem se mýlil; TOP 09 tehdy získala 17 procent, sestavila s ODS a Věcmi veřejnými vládu, ministrem financí se stal Miroslav Kalousek a předsedou vlády Petr Nečas. Ale to už je jiný příběh.
Aleš Juchelka posléze kandidoval za TOP 09 jako lídr do ostravského zastupitelstva, skončil v opozici a předpokládal jsem, že se nad ním pomalu zavírají politické vody. Zase jsem se mýlil. Nakonec racionálně vyhodnotil svou politickou budoucnost a fakt, že v dresu TOP 09 coby typické intelektuální pražské strany nemá v drsné Ostravě moc velkou šanci, a přestoupil k Babišovu hnutí ANO. Ale zase jsem si myslel v podstatě totéž, co před pár lety – že Andrej Babiš podobně jako Miroslav Kalousek hledá, kde se dá, a proto oslovil Aleše Juchelku, protože je známou televizní tváří s čerstvě nabytými politickými zkušenostmi z Ostravska, ve kterém se on moc neorientuje a kde jeho hnutí ANO trpí personální nouzí. Ale znovu – ve volbách uspěl, stal se poslancem a já jsem se v Alešovi Juchelkovi pletl podruhé.
Setkání druhé: Praha
V době jeho následného poslancování jsme se několikrát potkali, možná i proto, že jsme oba Ostraváci, tedy tak trochu v pražském vyhnanství. Postupně mi došlo, že má několik vlastností, které jsou pro české politiky a političky ne úplně obvyklé: Našel si své téma – rodinu a sociální politiku, které si v opozici a stínové Babišově vládě tvrdě odpracoval a i díky tomu se později stal ministrem. A dále: Má smysl pro humor a sebeironii, což považuji za známku inteligence. Je loajální ke svým spolupracovníkům i podřízeným, což prokázal v parlamentních diskusích, kdy vyzval politické oponenty, aby útočili přímo na něj a nevybírali si pro zástupnou agresi jeho spolupracovníky, kteří nemají možnost se jejich útokům bránit jako on.
Je srdečný, dokáže autenticky oslovit cílovou politickou skupinu, tedy především seniory, případně znevýhodněné skupiny občanů. Stává se, zjevně i díky svému moderátorskému talentu, úspěšným parlamentním řečníkem. Jeho replika k pirátskému poslaneckému klubu v rámci interpelací, kdy sarkasticky a tvrdě odhalil jejich dvojí morálku, se stala prokazatelně jedním z letošních vrcholů přestřelek, které se u sněmovního řečniště odehrávají mezi vládou a opozicí.
Přestože se opticky může zdát, že jde o typicky levicového politika (kvůli tomu, že stojí v čele nejvíce „rozhazovačného“ českého ministerstva, že prosazuje „zastropování“ odchodu do důchodu a zvyšuje v době rekordních deficitů penze), výběr jeho spolupracovníků a silný akcent na tradiční rodinu svědčí o opaku: v době, kdy levicové agresivní soldatesky útočí na ulicích na procházející rodiny s malými dětmi, „neziskové“ politické spolky a velká část levicových politických stran zpochybňují biologii, existenci dvou pohlaví, manželství jako svazek ženy a muže, je silný hlas člověka, který se nebojí veřejně hájit jednoduché pravdy, vycházející ze základů naší křesťansko-židovské evropské civilizace, prostě důležitý. Že z moci své úřední škrtá absurdní miliardové dotace na projekty typu „duhový kamion“, lze chápat jako potvrzení výše řečeného a třešničku na Juchelkově aktuálním politickém dortu.
Jsem tedy přesvědčen, že pokud se nestane něco nepředvídaného (třeba, že na ulici, kde nejezdí tramvaje, jej srazí duhovými vlajkami opentlená tramvaj), politická přímka Aleše Juchelky je na vzestupné trajektorii a že post ministra práce a sociálních věcí rozhodně není jeho poslední exekutivní štací.
Ale jak je mým dobrým zvykem, můžu se mýlit. Ale nerad bych.
Přeji vše dobré, zdraví Tobě i blízkým, Aleši.
Čtěte také:
Špidla, to je jiná klasa. Jako kolie Lassie se neochvějně vrací po stopě
Petr Pelz: Chcete mír v Evropě? Pořiďte si pořádnou smlouvu s Ruskem
ČT: Konec „dojné krávy“. Sjednocená kulturní fronta v panice
