Poděkování za odmítnutí Istanbulské úmluvy Miloši Vystrčilovi. Dotáhl to na úroveň Jakeše a Biľaka

Nutno říci hned na začátku, že žádný ze zdatných borců hájících barvy obou týmů v tomto zápase nezklamal. Jak to s oblibou říkáme my, sportovci: zastánci Istanbulu předvedli velké ideologické výkony, leč obhájci normálnosti měli nakonec více ze hry a skórovali.

Senátor Drahoš, jako obvykle vyděšený, tentokrát vizí afghánizace naší společnosti, předvedl hezké kličky, jenže tradičně nepřesvědčivě a bez důrazu a soustředění na koncovku. Více se pochlapil senátor Hilšer, který asi pod dojmem blížícího se odchodu – či vyhazovu – ze senátorského týmu nasazuje všechny síly, dokonce i papeže Jana Pavla II. Jeden z diváků to komentoval slovy, že zmíněný papež, pokud by mohl, by asi nejraději vstal z hrobu a ferulou by senátorovi naložil za zneužití svého jména na záda takovou nakládačku, že by Hilšer možná i zapomněl, jakého je pohlaví. Mnozí pozorovatelé soudili, že Hilšerova podpásovka byla už na žlutou, ne-li červenou kartu. Nicméně ani jeho srdnatá, leč nepromyšlená hra na hraně pravidel, také nestačila, spíše naopak viditelně posílila všechny odpůrce Istanbulské úmluvy.

Ti byli ovšem rozhodujícím způsobem energetizováni především vystoupením samotného kapitána týmu ideologů Miloše Vystrčila. Nejen obyčejní diváci, ale také někteří novináři i senátoři byli s otevřenými ústy fascinováni jeho bezskrupulózně agresivní hrou. Oprávněně byl jeho výkon přirovnáván k zářným momentům takových sportovně ideologických velikánů jako Milouš Jakeš nebo dokonce Vasil Biľak. A to se – přiznejme si – na našem politickém hřišti stále ještě nevidí úplně každý den, jakkoli jednotliví členové vlády v tomto směru vyvíjí obdivuhodné úsilí.

Také podle útržkovitých poznámek jednotlivých senátorů lze s velkou pravděpodobností odhadovat, že svým velevýkonem generální tajemník senátorů Vystrčil postrčil některé nerozhodnuté senátory správným směrem, tedy k odmítnutí krajně zideologizovaného pamfletu, nazývaného Istanbulská úmluva.

Takže za všechny obhájce normálnosti je po tomto mači nutné nahlas zvolat: Děkujeme Miloši Vystrčile! Nevzdávejte se prosím svých velkých vzorů, borců Jakeše, Biľaka a dalších. A zejména prosíme, kdykoli bude v Senátu projednáván opět nějaký hloupý či nebezpečný ideologický nesmysl, vystupujte stejně bravurně, jako ve středu. Věřte, že sklidíte vděk mnoha lidí za čistší, spravedlivější a rozumnější legislativu.

Vám a všem vašim vzorům ještě jednou nehynoucí díky.