Kdyby u nás přistáli Marťané, museli by po prvním rozhlédnutí nabýt přesvědčení, že tu probíhá fatální střet mezi silami dobra a zla, pročež se na obranu prezidenta coby představitele a ochránce těch nejvyšších morálních hodnot, jenž je spolu s celým demokratickým systémem v ohrožení, zvedla vlna lidových manifestací.
Po bližším prozkoumání naší reality by si ale nejspíš začali ťukat na čelo, neboť by zjistili, že jsme se tu na našem politickém dvorku už definitivně zbláznili. Davy tu totiž demonstrují na podporu prezidenta, kterého vůbec nikdo nijak neohrožuje a který ve skutečnosti vůbec není ztělesněním žádných morálních hodnot, spíše naopak. A protože se nic neděje, klidně si kdesi drandí na motorce.
To vše krátce po svobodných demokratických volbách, ve kterých zvítězili ti, proti kterým se tu demonstruje, a naopak prohráli političtí zástupci protestujících. Marťanům by proto rychle docvaklo, že pokud je tu snad demokracie v ohrožení, pak jen a jen proto, že protestující část společnosti se nesmířila s výsledkem svobodných voleb a ráda by mocenské poměry v zemi přepsala na ulici.
Kdyby se Marťané navíc seznámili s naší nedávnou historií, zjistili by také, že to zdaleka není poprvé, co se tu demonstruje proti vládě. Také za minulé Fialovy vlády opozičně naladění občané demonstrovali. Trklo by je ale do jejich antének, že tehdejší demonstrace se přece jenom od těch současných něčím podstatným lišily.
Za Fialovy vlády se protivládních demonstrací neúčastnili opoziční poslanci. Na jedné demonstraci se na pódiu mihl pouze Jaroslav Foldyna, ale jinak se opoziční poslanci SPD ani ANO tehdejších lidových protestů neúčastnili. Má to svou logiku. Poslanci mají na rozdíl od nás obyčejných smrtelníků mnoho jiných možností a příležitostí, kterak své kritické postoje a názory prezentovat. Protifialovské demonstrace organizovala mimoparlamentní opozice a organizovala je jako protest proti konkrétním krokům Fialovy vlády, ne jako nesouhlas s výsledkem voleb.
Jak apoštolové na orloji
Na manifestacích, které nyní organizují gauneři, podvodníci a demagogové z Milionu chvilek a nadšením se u toho zalykají další nešťastníci kupříkladu ze Štítu demokracie (chtělo by se napsat Štítu demagogie), je to jinak. Producírují se na nich poslanci z pětiopozice jak apoštolové na orloji a ještě se u toho prostomyslně fotí.
A aby byl ten Kocourkov dokonalý, pozdravy posílá sám prezident, kterého si všichni tihle demagogové vystrčili dopředu jako vůdčí personu opozice. To vše za situace, kdy adorovaná hlava státu ve svém prezidentském slibu slavnostně slíbila, že bude prezidentem všech.
Mobilizovat prostomyslné občany k obraně demokracie, když ji vůbec nikdo neohrožuje, je propagandistický zločin. Jestliže na to prezident přikyvuje, nemá na Pražském hradě co pohledávat, neboť se zcela zpronevěřuje svému prezidentskému slibu. Namísto toho, aby byl svorníkem občanů různých názorů, pomáhá je štvát proti sobě.
Tohle by bylo i na Marťany moc a raději by zase rychle odletěli…
Autor je 1. místopředsedou Trikolory
Čtěte také:
Stojíme za komunistou, proti zaprodancům a ztroskotancům!
Proč na demonstraci nepůjdu…
Protivládní demonstrace: Morální kýč, nebo státní převrat?
