Když člověk sleduje poslední kroky prezidenta Petra Pavla, musí nutně dojít k závěru, že se mu na Hradě už nelíbí a těší se, až tam po roce 2028 bude sedět někdo jiný. Nikoho snad nepřekvapí, že bych kvůli tomu netruchlila.
Šance Petra Pavla na znovuzvolení snižuje především fakt, že se stal neformálním lídrem opozice, přičemž dlouhodobé rozložení voličské přízně hovoří spíše ve prospěch potenciálního protikandidáta současné vládní koalice. A místo toho, aby se snažil vymanit se z této „funkce“, dělá všechno pro to, aby se stal lídrem ještě výraznějším. Za to může do značné míry děkovat i opozičním stranám, respektive jejich absolutní impotenci vygenerovat ze svého středu nějakou opravdovou osobnost, která by byla schopna roli opozičního lídra od Petra Pavla převzít.
Současný prezident zkrátka opět několikrát přesvědčil o tom, že rozhodně není nezaujatým politikem schopným naslouchat rozličným názorovým proudům a moderovat společenskou diskuzi. Tedy tím, koho by si na Hradě představovala asi většina z nás, a přiznejme si – i tím, kdo tam ještě nikdy neseděl. Kdyby totiž byl opravdu nestranný, nemohl by nikdy prohlásit, že je pro, abychom v naší zemi začali platit eurem. Místo toho by téma otevřel nějakým neutrálním výrokem, jako například „pojďme diskutovat o tom, zda a případně kdy přijmout v naší zemi euro, nebo zda si zachovat naši českou korunu“. Od počátku celospolečenské slovní přestřelky mezi příznivci a odpůrci eura, kterou svým výrokem odstartoval, se však český prezident postavil na stranu příznivců. Podle očekávání ta přestřelka nepřinesla vůbec nic nového. Jenom tisíckrát omleté argumenty i „argumenty“.
Svým postojem k přijetí eura si Petr Pavel rozhodně cestičku k opětovnému zvolení za hradního pána neumetl. Právě naopak. Přijetí společné evropské měny je totiž v Česku dlouhodobě odmítáno, a to především stranami současné vládní koalice – a logicky i jejich voliči. Tedy těmi, jejichž hlasy musí Petr Pavel alespoň z části získat. Jenomže pak se vytasí s výrokem, který na ně působí jako červený hadr na býka.
Nebyl to však jediný případ, kdy Pavel v poslední době nezůstal nestranný a místo toho zaujal opoziční postoj. Vzpomeňme na sraz Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně. Ten byl ze strany vládní koalice kritizovaný, zatímco opozice byla k jeho pořádání mnohem smířlivější a vstřícnější. Včetně Petra Pavla, který dokonce poskytl celé zastřešující akci záštitu. A nebyl to jeho jediný nestranný postoj související s touto akcí. Na jednu stranu totiž (správně) odsoudil malování hákových křížů na památník pochodu smrti v Pohořelicích odpůrci srazu, na stranu druhou však neudělal totéž, když (zřejmě) aktivisté toto setkání podporující polili rudou barvou sochu Edvarda Beneše v Brně.
Žalování a kňučení v zahraničí
Petr Pavel zkrátka pokračuje ve stejné linii, jakou nastoupil již po loňských parlamentních volbách a díky které si vysloužil roli opozičního lídra. Vyslovením se pro přijetí eura stejně jako podporou brněnského setkání tak navázal na ciráty ohledně jmenování Andreje Babiše premiérem, kecání jeho vládě do programového prohlášení, nejmenování Filipa Turka ministrem a vynucování si účasti na summitu NATO v Ankaře. Jeho posledním „zářezem“ je pak kritika vlády Andreje Babiše v zahraničí. Což se vážně nedělá, protože špinavé prádlo se pere vždycky doma a nekňourá se kvůli tomu ublíženě venku.
Ničím z výše uvedeného rozhodně neboduje u koaličních voličů, jejichž hlasy však bude pro své znovuzvolení potřebovat. Jakoby o ně ani nestál. Třeba kalkuluje s tím, že je sice naštve, ale oni nebudou mít koho volit a zůstanou doma. Jeho podporovatelé tak budou tvořit většinu těch, kteří k volbám dorazí. Zatím totiž skutečně není v dohledu žádný dostatečně silný kandidát, který by mohl koaliční voliče oslovit. Jenomže do prezidentských voleb je ještě poměrně daleko a zkušenosti s těmi předchozími napovídají, že předčasné představení kandidáta je kontraproduktivní. Dá se tedy očekávat, že se nějaká silná osobnost teprve objeví.
Ale třeba je to úplně jinak a Petr Pavel se prezidentem podruhé stát ani nechce. A protože se neumí vzepřít investorům, kteří mu jeho první mandát svými penězi zajistili a teď očekávají, že se jim jejich investice zhodnotí, tak dělá vše pro to, aby zvolen nebyl.
Jsem pro, abychom mu jeho přání splnili…
Čtěte také:
Metál pro Zemana? Teď se ukáže, zda má Petr Pavel nadhled, nebo jen hroší kůži
Má Petr Pavel domlouvat v Ankaře kšefty pro Koláře?
Slovakizace českého prezidentství aneb Pavel jako Čaputová
