Nejen spisovatelé, ale i politici píšou knihy, pokud tedy nejsou autentičtí spisovatelé politici, ale těch zase tak moc není. Případně politikům knihy někdo píše, třeba nějaký novinář.
V každém případě jednou za čas proběhne v nějakém prestižním pražském knihkupectví velký křest knihy politika, který sponzoruje většinou nějaký jeho kamarád podnikatel, kterému politik pomohl k veřejným zakázkám nebo něčemu podobnému. Jak to vidím já; Moje služba, vaše radost; Proč chci být prezidentkou; Já a ti druzí… Tak nějak nebo podobně se knihy mohou jmenovat.
Otázka zní: Proč politici vlastně píšou knihy? Na tuto otázku existuje jednoduchá odpověď skrývající se v prostém faktu, že knihy politiků se většinou objevují na pultech před volbami. Takže si říkají, že voliči propadnou představě, že kdo umí napsat a vydat knihu, je chytřejší než ostatní, a jako takoví dostanou od voličů více hlasů. A přiznejme si, kdo z politiků se v knize nedělá lepším, než ve skutečnosti je? Kniha, to zní i vypadá hrdě! Na slovech v ní skoro nezáleží.
Existují samozřejmě politici, kteří píšou reálnou literaturu, a jako takové je lze vnímat – například naše spoluautorka senátorka Daniela Kovářová. Ale čest výjimkám, ty nechejme stranou.
Bestsellery, i pravda
Může se stát, že politik nechá ve své knize nahlédnout za oponu moci a dopustí se něčeho, čemu se říká skandál, případně bestseller. Což se povedlo exprezidentovi Miloši Zemanovi, když vydal krátce poté, co odešel z postu premiéra, knihu Jak jsem se mýlil v politice, ve které „nastavil zrcadlo“ politikům devadesátých let, se kterými spolupracoval nebo bojoval, někdy obojí zároveň.
Nejpilnějším spisovatelem mezi politiky je samozřejmě další exprezident Klaus, který svými díly většinu svých kritiků rozčiluje doběla, protože v nich má pravdu, ať už jde o jeho pohled na Green Deal, migraci, národní státy, ekonomiku, nebo moderní českou historii.
Píše knihy i někdejší světový lídr Petr Fiala, ale ty jsou jen dokladem smutného faktu, že popsaný papír vzletnými konzervativními frázemi a realita ulhaného předsedy levicové koaliční vlády jsou dokladem minimálně odtržení od akademické reality. Nebo života, nevím.
Píšu knihu
Přestože se knih z per politiků a političek válí plné regály ve slevách a můžeme si myslet, že nás nemůže už nich překvapit, i tak jsme se dočkali naprosté novinky: S citem pro marketing sobě vlastním oznámil bývalý ministr zahraničí Jan Lipavský na svých sociálních sítích, že píše knihu. Po několika dnech se svých fanoušků tamtéž zeptal, co by si v ní rádi přečetli. Což je samo o sobě zajímavé, začít psát knihu a pak se ptát, co by v ní mělo být. Ale co už… Z diskusí pod příspěvkem je patrné, že půjde o něco jako politické memoáry tohoto pozoruhodného politického tvora, a že nám možná dokonce nechá nahlédnout pod pokličku příběhu, kterak utekl od Pirátů, vyhozených z vlády, aby mohl zůstat ministrem zahraničí.
Celý článek čtěte v aktuálním vydání měsíčníku TO 7/2026.
