S Turkem na Západ, a zase zpět

Takto, a tímto směrem, s tím ovšem začal agresívně a cílevědomě už za vlády sultána Sulejmana I. Nádherného, dobře si to pamatujeme. Tedy ze školy. Již v roce 1521 na té trase dobyl Bělehrad, pět let poté v bitvě u Moháče porazil českého a uherského krále Ludvíka II. Jagellonského, až nakonec 1683 podruhé oblehl Vídeň. Což bylo také historickým vyvrcholením tureckých nájezdů a představovalo jednu z hlavních bitev mezi habsburskými předchůdci našeho Karla Schwarzenberga a Osmanskou říší.

Strach v Čechách, zklamání na Slovensku

Z tohoto období je vzpomínka na Turka spojená se strachem a obavami i u nás na Moravě zvláště poté, co padla strategická pevnost Nové Zámky na jižním Slovensku. Až tak daleko se dostali, jak dokazuje bitva v Hrozenkovském průsmyku, kde se roku 1663 kníratým nájezdníkům postavily oddíly valašských portášů. Přiblížili se Osmani prý až na dostřel Znojmu, onomu historickému chrámu české nakládané zeleniny. Od těch dob se traduje výraz ´Turek od okurek´.

V evropských očích byli po staletích vnímáni jako nájezdní barbaři a dobyvatelé, v některých českých pohádkách nezřídka symbolizují vše nepřátelské, chaos proti řádu, šílenství proti rozumu. Přitom kupodivu nedaleko za řekou Moravou byla očekávání tímto směrem zcela opačná až neadekvátní. Skromný důkaz jsme objevili ve scénáři hry Jáánošíík, jak ji představilo Radošinské naivné divadlo. Tam v jedné scéně prostá ženička ze slovenského lidu vytýká mocnému županovi, tamnímu hejtmanovi: „Povedali, že prídú Turci a budú znásilňovať. Sĺubovali – a kde sú?“

Nuže ten náš jménem Filip takový není. Už od pohledu žádný barbar, docela pohledný chlapík, i když taky pěknej řízek. Žádný výbojník a násilník, vlastně již jen takový řadový – nebojme se toho pojmu – rozvědčík na ne právě přátelském unijním západoevropí. Bojovník na politickém poli urputný, leč skromný. Není sultánem celé armády, stačí mu prosté prezidentování svého klubu. Nemá k dispozici tisícihlavé stádo arabských polo až plnokrevníků, stačí mu zkrocených tři sta nejankovitých pod kapotou svého nejmilejšího hřebce, z jehož okénka dav souvěrců vždy zdraví svým charakteristickým pokynem. Již nemusí spolubojovníky povzbuzovat máváním meče nad hlavou; má už jenom docela malý kordík, a ani s ním se raději veřejně nechlubí.

Pohlednou, pohlednou, tu já mám nejradši

No vidíte, a tenhle sám samotinký Turek to dotáhl až tam, kam hordy jeho předků (tedy podle jména) ani náhodou: se zdravicí „Jak se máte, Vondrovi?“ až do Bruselu. V Evropském parlamentu však pohledného hranatého nováčka nepřivítali, jak se sluší, už si totiž vyslechli své. Včas poreferovala jedna jeho rovněž pohledná zubící se krajanka, t. č. též tamtéž úspěšně výdělečně činná. Její představy se ovšem zásadně liší od těšení se oné slovenské ženičky: „Je na místě odhalit, co je Turek za člověka. Jako ženy tohle nehodláme akceptovat.“ Údajně to prý ještě podtrhla dramatickým zvoláním „Stačilo!“, což ale, za ironického potlesku jedné přítomné taky poslankyně Kateřiny, zase okamžitě odvolala.

Podle posledních zpráv to však našemu Turkovi tak daleko od pražských garáží nevoní, už tam nemá stání ani sezení. Český Filip totiž se svou filipikou proti bruselským misomusům příliš neuspěl. Pokud se mu nepodaří silou argumentů přesvědčit Evropu, aby se vrátila k benzínu a naftě, vrátí se on k Vltavě. Vystajlovaný borec osedlá svého vytuněného oře poetického jména Jaguar Sport XJR-S, šlápne do pedálů (to obrazně) a uskuteční výpad tentokrát richtung Prag k domovu.

Po žních od válu

Dobře ví, že tam ho čeká práce víc a smysluplnější, a to nejen po žních. Zvláště těch příštích. Popít pražského turka a zaplašit hrozící rozpad strany, jejímž je čestným prezidentem. Jak na to nebezpečí škodolibě upozornil etalon novinářské všehoschopnosti Forum 24 ve svém investigativním materiálu Motoristé v sobě. Ale třeba nebude tak zle, třeba se zase semknou při známém spirituálu

Nechci už kývat, chci svůj názor mít,
až se k nám Turek vrátí.
Já chci svůj život jako člověk žít,
až se k nám Turek vrátí.

Závěrem jako zasvěcený autor dodávám, že – podle mého názoru – zvláště důležitou roli v jeho politickém činění hraje mimořádná osobní ješitnost. On totiž především touží po tom, že se už v dohledném předvolebním budoucnu celou českou kotlinou unisono ponese ono Wildovské poznání „Jak je důležité míti Filipa.“

Čtěte také:
Poslední půlrok před 17. listopadem 1989 očima pamětníka
Danuše pálí ostrými
Vládnou nám morální mrtvoly a paraziti, migrační pakt je zlo, říká Filip Turek