Šířící se projevy islamismu nevidí už jen slepí. Jak bránit demokracii a rovnoprávnost?

Ilegální masová migrace z rizikových zemí do střední Evropy probíhala již během migrační krize v letech 2017-18 podobně jako nyní a mediální masírka za podpory bohatě dotovaných neziskovek typu OPU (loňský rozpočet 72 mil. Kč) lobovala za nekontrolované hranice a vytvářela dojem, že se není čeho bát. Témata migrace a islámu byla mezi prvními, kvůli nimž začaly sociální sítě na popud politiků masově cenzurovat. Postupně přibývalo atentátů v Paříži, Nice, Londýně, Bruselu aj.

Snažil jsem se vždy vysvětlovat, že bychom měli přistupovat úplně jinak k islámu jako ideologii a jinak ke každému muslimovi jako člověku – každý může mít totiž k islámu v celé jeho šíři odlišný vztah. Jakoukoli ideologii je v principu možné zkoumat a její části kritizovat nebo odmítat, pokud by např. byly v rozporu s lidskými právy a demokracií, jak je mají evropské země zakotvené ve svých ústavách.

Politické projevy islámu

Je islám náboženství nebo politická ideologie? Takto obvykle začínaly debaty. Po těch letech by už měla alespoň většina pracovníků nevládních organizací, resp. úředníků, kteří se věnují práci s cizinci, vědět, že obojí. A pokud to stále nevědí, neměli by mít na veřejné dotace nárok, resp. o nich rozhodovat. Pro zájemce odkazuji na četné materiály, které vydává (i v češtině) mezinárodní Centrum pro studium politického islámu s pobočkou v ČR.

Náboženskými projevy islámu se pracovníci v oblasti imigrace a integrace cizinců zabývat nemusejí (pokud sami nechtějí) – ty se týkají toho, co islám ukládá muslimům samotným. Nás všechny by však měly zajímat jeho společenské a politické projevy, protože ty mají dopad i na naše občany – nemuslimy.

Často se uvádějí pojmy jako “radikální islám” nebo “islamismus”, které mají navodit představu, že se jedná o nějakou věroučnou úchylku nebo extrémní výklad. Připomeňme si slova tureckého prezidenta Erdogana, který odmítl představu, že existuje nějaký “islamismus” či “umírněný islám“ slovy „Islám je jen jeden”. Někteří si možná vzpomenou také na další jeho slova: “Demokracie je vlak, ze kterého můžete vystoupit, když se dostanete do cíle.“

To lze už pozorovat na mnoha místech západní Evropy. Významná část tamních islámských komunit porušuje evropské zákony a pod záminkami náboženské svobody a multikulturní tolerance prosazuje ve společnosti politické projevy islámu a jeho součásti – práva šaría, které jsou se základními lidskými právy a pluralitní demokracií neslučitelné. Pár příkladů níže.

• svatby s nezletilými, pedofilie
• mnohoženství
• ženské obřízky prováděné často na dětech
• vynucování extra privilegií (blokace dopravy na ulicích, modlitby na pracovištích, pracovní úlevy při ramadánu, kvóty na některé pracovní pozice aj.) ve veřejném životě a halal potravin (rituální porážky zvířat za plného vědomí odporují českým zákonům)
• segregace mužů a žen (např. mužské a ženské dny na plovárnách a v bazénech)
• diskriminace žen (např. zákaz navazování intimních vztahů s nemuslimy a řízení aut, povinné zahalování, statut svědectví, dědické právo, podmínky rozvodu atd.)
• požadavky trestů pro kritiky islámu („rouhačství“, výmysl „islamofobie“)
• vraždy ze cti, drastické tresty kamenování za nevěru
• násilí a výhrůžky smrtí vůči homosexuálům, Židům a těm, co opustili islám

Kritici tohoto stavu (lékaři, policisté, místní zastupitelé, ale i svobodomyslní muslimští intelektuálové) jsou radikály už více než 10 let osočováni z rasismu, xenofobie a islamofobie, přičemž spojencem těchto radikálů bývají často političtí aktivisté z řad liberální levice. Islámští disidenti a obhájci lidských práv z řad muslimů varují před uznáváním tzv. „islamofobie“ – manipulativního termínu, jenž má umlčet kritiky (jako by existovala fašofobie nebo komunismofobie) a učinit islám nekritizovatelný a požívající nadřazené postavení omezující svobodu slova.

Islám a Evropský soud pro lidská práva

Podle výnosu Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) z roku 1998 nejsou zákony šaría slučitelné s principy liberální demokracie a ústavami západních států (což potvrzují i výroky islámských kleriků). Podle něho by zavádět právo šaría – byť i jen částečně vedle evropských právních systémů – bylo porušením Evropské konvence na ochranu lidských práv a základních svobod, neboť by „zrušilo úlohu státu jako ručitele osobních práv a svobod a porušovalo princip nediskriminace jednotlivců, pokud jde o požívání veřejných svobod, které jsou jedním ze základních principů demokracie“.

Podle výnosu z roku 2001 „instituce zákonů šaria je neslučitelná se zásadami demokratické společnosti“ a z roku 2003 „režim založený na zákonech šaria je neslučitelný s Konvencí o lidských právech, zvlášť pokud jde o zásady trestního práva a jeho postupy, o postavení žen v právním řádu a zasahování do všech sfér soukromého a veřejného života. A je přímým porušením specificky jejích článků 9 (svoboda myšlení), 10 (svoboda projevu), 11 (svoboda sdružování), 14 (zákaz diskriminace), 17 (zákaz omezování práv) a článků 1 (ochrana majetku) a 3 (práva na svobodné volby) dodatečného Protokolu číslo 1.“  V roce 2003 vydal ESLP rezoluci, která říká, že „pravidla práva šaría jsou s demokratickým režimem neslučitelná“.

Listina základních práv a svobod, tedy naše Ústava, říká v článku 16, odstavec 4: “Výkon těchto (náboženských) práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.“

Co se děje právě teď jen pár hodin autem od nás

Události posledního měsíce, kdy davy na ulicích západní Evropy volají po zničení Izraele, pochodují pod vlajkami ISIS a požadují chalifát, kdy se na židovských podnicích objevují načmárané Davidovy hvězdy a háknkrojce, konečně probouzejí dlouhá léta pochybující novináře a politiky k “uvědomění, že islámský svět má ve svém hodnotovém žebříčku věci, které jsou s moderním evropským liberalismem totálně nekompatibilní”.

Už se nejedná “o titěrnou menšinu extremistů“, mezi řadovými muslimy je totiž “antisemitismus celkem mainstreamový jev”, všímá si Marian Kechlibar a dodává:  “Má-li nějaké město třeba 20 % muslimského obyvatelstva původem z Blízkého východu, začne jeho místní politika nevyhnutelně připomínat tu blízkovýchodní. Nejdříve na ulicích… a později – podle toho, jak dotyční získávají volební právo – i mezi volenými zastupiteli.”

V rozhovoru pro německý deník Bild uvádí expert na politický islám Eran Lahav, že masivně narůstají výzvy k násilí a různé teroristické skupiny zveřejňují seznamy a návody, jak ublížit židům či křesťanům. „Když Hamás a další teroristické organizace vyhlašují džihád, tak není namířen pouze proti Židům, ale proti celému západnímu světu.“ “Islám a sekulární liberalismus evropského střihu jsou stejně nesmísitelné entity jako olej a voda – lze přejít od jednoho k druhému, ale těžko být zároveň liberálem a přitom upřímně věřit, že na zemi má jednoho dne zavládnout právo šaría.”

Autor se imigraci a integraci cizinců dlouhodobě věnuje, své zkušenosti publikuje na blogu Za oponou migrace.