Nenápadně, téměř tiše, byla posunuta hranice, za kterou už nejde jen o svobodu slova, ale o svobodu vůbec. Hranice, za kterou už začíná sešup směrem k trestání křesťanské víry a křesťanův vůbec. Přinejmenším ve Finsku. Víme však velmi dobře z minulosti, že Evropská unie se moc ráda chytá všeho špatného, co může posloužit k prosazování a nadvládě Bruselem zastávané progresivistické ideologie. Což ostatně zřetelně ukazuje vývoj evropské legislativy v oblasti regulace svobody projevu. Proto rozsudek Nejvyššího soudu Finska v kauze Päivi Räsänenové není „jen“ právní epizodou v jedné malé zemi na severu. Je to, jak by řekl jeden náš expremiér, výrazný signál. A to velmi nebezpečný signál. Byl totiž potrestán výrok (text), který nevyzýval k násilí, neorganizoval útok, ale vycházel z tisícileté náboženské tradice. A to je okamžik, kdy by měl každý hodně zpozornět. Bez ohledu na to, zda je věřící nebo ateista.
O co jde?
Případ se týká Päivi Räsänenové, kterou finská prokuratura obžalovala za „podněcování k nenávisti vůči skupině“ kvůli výrokům vycházejícím z křesťanského učení. Konkrétně kvůli textu z roku 2004, jeho pozdějšímu šíření a veřejným vyjádřením, v nichž mimo jiné označila homosexualitu za „psychosexuální poruchu“. Spolu s ní byl stíhán i představitel církve, jehož nadace materiál vydala.
Päivi Räsänenová je poslankyní finského parlamentu od roku 1995. Byla ministryní vnitra Finska v letech 2011 až 2015 a předsedkyní strany Křesťanští demokraté (2004-2015). V letech 2022 a 2023 byla Räsänenová finskými soudy dvakrát zcela zproštěna viny s tím, že její výroky spadají do rámce svobody projevu a náboženského přesvědčení. Obrat nastal až nyní. Nejvyšší soud Finska ve svém rozhodnutí zveřejněném 26. března 2026 těsnou většinou hlasů rozhodl oproti předchozím soudům opačně, uznal část výroků za trestné a uložil pokutu. Případ tak po letech skončil pravomocným rozsudkem, který zásadně mění dosavadní výklad svobody projevu a náboženské svobody.
Největší nebezpečí tkví v tom, že tady nejde pouze o křesťanství, jakkoliv právě na křesťanských hodnotách dva tisíce let vyrůstala celá západní civilizace. Tady jde o zásadní princip. Jestliže stát začne rozhodovat, že určitý náboženský výrok, vycházející hluboko z víry, je „nesprávný“ – a tudíž trestný, vstupuje na území, které bylo v moderní a svobodné, demokratické západní civilizaci tabu. Je to temné území, kde se nevede spor argumentem, ale sankcí, a kde pravda není hledána, ale určována. Kde se víra, filozofie i tradice podřizují momentální ideologii.
Historie je v tomto ohledu neúprosná. Ukazuje, že společnost, která se tomu podvolí, velmi rychle přichází o názorovou svobodu (nejen v otázkách víry), ale také o svobodu projevu a posléze i o demokracii. Každý režim, který si osoboval právo určovat, co si lidé smějí myslet a říkat o základních otázkách člověka – dobra, zla, sexuality, rodiny, víry – dříve či později sklouzl k represím.
Jistěže by neměly být tolerovány výzvy k násilí vůči lidem zastávajícím nepřátelské názory, třeba ve smyslu „vezměme klacky a pojďme je zmlátit, protože mají názory, které jsou nám odporné“. Nebo v druhém případě ve smyslu „nesouhlasíme s jejich názory, tak jim je zakažme“. Ničeho z toho se však nedopustila Päivi Räsänenová, ani s ní spoluobžalovaný luterský biskup Juhana Pohjola (za vydání textu). Naopak se onoho druhého případu dopustili ti, kdo ji žalovali. Tedy finská prokuratura.
Otázka všech otázek
A tady přichází otázka, kterou asi dnes mnoho lidí nechce slyšet, ale o to víc se o ní musíme veřejně bavit: Co bude příště? Jak bude vypadat další cesta stíhání křesťanské víry – a zopakujme si, že nejen ve Finsku, ale také v Evropě?
Budou se odsuzovat i výroky v Koránu? Nebo pasáže z Bible, které jsou pro nějakého moderního ideologického aktivistu nepřijatelné? Budou odsuzováni křesťanští kněží za další výroky a jejich výklad víry? Nebo také rabíni za výklad Tóry? Nebo buddhističtí učitelé za výroky o lidské přirozenosti?
Nebo – a to je v současné EU nejpravděpodobnější – se právo začne uplatňovat selektivně? Tedy tak, jak se to bude hodit módní ultralevicové ideologii – na některé ano, na jiné ne? Jenže to už nemluvíme o demokratickém právním státu. To je svévole nemající s demokracií nic společného.
Pro intelektuálně nesmělé budiž zopakováno, že nikdo rozumný neobhajuje výzvy k nenávisti, nebo dokonce k násilí. Ale jakmile začneme trestat slova, která jsou pro někoho údajně urážlivá kvůli jeho ideologickému postoji, přičemž nevyzývají k nenávisti nebo násilí, otevíráme Pandořinu skříňku, kterou už těžko někdo nezavře. Dnes se jednalo o formulaci v jednom výkladovém textu víry. Zítra to může být kázání. Pozítří jakákoliv „nepohodlná“ učebnice. A posléze samozřejmě i samotné myšlení.
Ten rozsudek je proto velkým problémem kvůli tomu, co vůbec řešil. A ještě větším problémem je vzhledem k tomu, čemu a kam otevírá dveře do budoucna. Adekvátní reakcí je naprosto nekompromisní odpor. Protože svoboda projevu nezačíná u názorů, se kterými souhlasíme, to je definice nesvobody, totality. Svoboda projevu začíná přesně tam, kde nám jsou jiné názory nepohodlné, nepříjemné, a klidně i odporné.
Čtěte také:
Kampaň před referendem v Itálii poukazuje na polarizaci a stranickost soudnictví
Neoprávněná činnost pro cizí moc? Ústavní soud oslabuje ústavnost
Lze odsoudit člověka bez soudu? V EU ano!
