Staletá zášť Západu vůči Rusku a Majdan

Podstata těch nejzásadnějších bezpečnostních hrozeb dneška byla stanovena odstraněním regulace úspěšného modelu kapitalismu konce 19. a první poloviny 20. století. Dnes západnímu ekonomickému modelu dominují koluze monopolů a výsledný efekt je umocňován skutečností, že investice do finančních derivátů je výrazně výnosnější než do průmyslu. Tendence, která platila vždy, ale teprve v momentě, kdy moc finančních oligarchií stoupla natolik, že se jim – pod lákavým heslem liberalizace – podařilo odstranit pravidla hry, získala vývojová křivka parametry regrese.

Nekalé zisky z monopolů přerozdělují bohatství a dusí trh i společnost. To ústí v bezprecedentní nárůst globální moci privátních subjektů a následné pronikání prvků kriminální podstaty do prostředí mezinárodních vztahů. Vznikají tak situace, na které diplomaté nebývají připraveni. Kartely nadnárodních finančních skupin (Supranational Corporations) skupují západní média hlavního proudu a uplatňují rozhodující vliv na jednotlivé státní struktury i mezinárodní organizace, počínaje OSN, NATO a EU.

Selhání demokracie vlivem médií

Ztráta nezávislosti tradičních západních médií je klíčovým faktorem bezpečnostní situace ve světě. Monopolizace postihla média také. Zde ovšem nejen zničila konkurenci, ale přímo změnila samu podstatu mediálního prostředí. Mediální společnosti byly převzaty nadnárodními korporacemi a staly se jednou z divizí jejich portfolia.

Veřejnost média již neinformují, ale prosazují privátní zájmy mateřské korporace. Bez přesně informovaného elektorátu demokracie selhává, obyvatelstvo přestává mít vliv na vlastní společnost a političtí vůdci se věnují byznysovým projektům ve prospěch korporací. Jde o záměr.

Upír chce stále novou krev

Fakt, že investice jsou výnosnější do finančních produktů než do průmyslu, dále vede k „přefinancializaci“ hospodářství, deformaci přirozeného trhu a k „outsourcování“ výroby do zahraničí. Západ pak musí kupovat zahraniční zboží zpět, což přímo způsobuje záporné saldo zahraničního obchodu a nepřímo další nárůst státního dluhu. Virtuální tištění fiat měny jako formy kvantitativního uvolňování stabilizaci trhu rozhodně nepřináší. Západ ignoruje skutečnost, že stát je tak silný, co umí vyrobit, ne co umí koupit.

Tento systém má znaky Ponziho schématu („letadlo“) světového měřítka. Upír musí sát stále novou krev. Když nabídka vysychá, upír hyne. Není možné se konejšit představou, že globální finanční upíři, silnější než většina států, zahynou bez boje.

Uvedené skutečnosti přímo vedou ke kinetickému střetu Západu se „zbytkem světa“ reprezentovaným Ruskem. Příčiny konfliktu jsou shodné s důvody první světové války (i té druhé). Přefinancializovaná ekonomika (tedy hospodářství ve službách nadnárodního kapitálu) neschopná průmyslové produkce (tehdy Velká Británie; nyní Spojené státy) proti klasickému hospodářství postavenému na výrobě (tehdy Německo; nyní Čína/Rusko).

Londýn si financializovanou ekonomiku mohl dovolit, protože vysával kolonie, Washington také, protože stále ještě využívá výhod plynoucích z existence dolaru jako světového platidla. Současně jde o klasický konflikt „mořských národů“ s vnitrozemskými. Pozemní dopravní koridory organizované Ruskem a zejména Čínou začínají až příliš konkurovat námořním trasám kontrolovaným dříve Velkou Británií, nyní Spojenými státy. Londýn se před více než stoletím k průmyslovému hospodářství odmítal (či nemohl) vrátit, tak zbývala válka. Přesněji řečeno, dvě světové války.

Kinetický konflikt na Ukrajině je pro Rusko existenční záležitostí, zdálo by se, že pro USA se jedná o nadbytečné riziko primárně se netýkající vlastní bezpečnosti. Jenomže válku nevede americký lid, ale Drákula za Washingtonem se jen skrývající a jemu jde o přežití také. Křečovitá pozice nynějších evropských vůdců nedává jiný smysl než i jejich politické přežití. O přežití jde tak celé planetě. Mějme na paměti – už se to dvakrát stalo…

Evropa a Rusko

Historie se neopakuje, ale její kapitoly na sebe navazují. Drákula tedy počátkem 20. století nezahálel. Rozhodl se, že kromě rozpoutání Velké války rovnou spláchne i Rusko. Financoval bolševiky a podporoval carské loajalisty v naději, že se vzájemně vyčerpají. To mu vyšlo, ale bolševici se ukázali jako tvrdý oříšek. Drákula zplodil Frankensteina. Ještěže se alespoň brestlitevským mírem trochu odsunuli z Evropy a hospodářství Sovětského svazu nemohlo po desetiletí konkurovat Západu. Rozmrzelý Drákula tedy připravil Německu, které bylo v první světové válce nevinněji, než se dnes obecně soudí, po jejím konci nepřijatelné reparace a nasměroval národ vedený šílencem – překvapivě – proti Rusku. Jenže šílenci se nedají řídit, a tak se Drákula dočasně spojil s vypočitatelnými Sověty. Povšimněme si, že se od nich odklonil okamžitě po šílencově smrti.

Celý text najdete v měsíčníku TO číslo 12