Ubejvá nás. Odešel Oskar Petr, muž, který dal české hudbě hlas, poezii i Zmrzlináře

Oskar Petr a Petr Žantovský na archivním snímku. Foto: archiv autora
Petr Žantovský
Petr Žantovský Komentátor

V jedné starší písni kapely Folimanka Blues se zpívá „Ubejvá nás“. Přesně tato dvě slova mi vytanula na mysl, když jsem se dozvěděl o odchodu Oskara Petra. Originálního a skvělého písničkáře, majitele krásného hlasu, autora, který psal, zejména v časech, kdy byl součástí skupiny Marsyas, poetické texty, spíš básně.

Oskar byl vždy podstatnou součástí české moderní kultury, osobitým samorostem, který někdy méně nápadně, ale o to silněji vstupoval svými písněmi do hudebního kontextu. Za pár dní, 16. května, by se dožil čtyřiasedmdesátin.

Už jsem zmínil neobyčejnou éru s Marsyas. Jejím plodem byla stejnojmenná LP deska z roku 1978. Na jejím obalu je reprodukce Oskarova obrazu, na němž vypodobnil sebe a své kolegy, Petra Kalandru a Zuzanu Michnovou, na vesmírném pozadí. Byl to trochu záměrně naivistický obrázek, ale přesně seděl k obsahu desky, kde se všechny tři tak rozmanité osobnosti představily s tím nejlepším ze své tehdejší tvorby.

Musím přiznat, že si z té desky pamatuju hlavně Oskarovy věci, Lilin tanec, Bělásek ztracený v dálkách, Dívka z plakátu, a především Zmrzlinář. Šestiminutová epopej plná hudebních zvratů a překvapení, košatá instrumentace a především ten mámivý text:

„Na hlavní třídě stál zmrzlinář / jen pár porcí na dně hrnce měl / zavřel svůj krám a odtáh‘ vozík / co býval chloubou bulvárů / Z kostky dlažební se vylíh‘ pták / pěti jazyky teď naříká / Vole mu roste sílí / hlavou se korun stromů dotýká / Vedle v domě bydlel starej pán / kampak zmizel asi někam jel / zbyla tu po něm stará hůl / a alej krásnejch jabloní…“

Oskar emigroval na konci sedmé dekády. Pak na řadu let zakotvil v USA. Navzdory hudebnímu nadání se tam živil především jako fotograf. Fotil tehdejší hvězdy, Davida Bowieho, kapelu Devo a další. Když se po roce 1989 vrátil domů, vyprávěl o tom s velkým nadšením.

Oskar byl totiž velký profík, a jak sám říkal, od těch amerických mistrů se učil právě profesionalitě. Neuměl nic odbýt jen tak. Možná i proto vydal za celý ten čas jen tři sólová alba, Krev, bláto, slzy (1994), Fabrica Atomica (2003) a Jsme starý jako děti (2013). Mezitím ale napsal spoustu písní, z nichž se mnohé staly hity, ať už v podání kapely Lucie (Medvídek), nebo Anety Langerové (Hříšná těla, křídla motýlí) a dalších.

Setkal jsem se s Oskarem velice záhy. Seznámil nás společný kamarád, fotograf Miloš Rosůlek. To z jeho aparátu pochází ta archivní zrnitá fotka pod titulkem. Psali jsme s Oskarem interview pro týdeník Reportér. Pozor, neplést s časopisem a webem téhož názvu, který vychází dnes a je oporou progresivního mainstreamu.

Tehdy to byla redakce, v níž se setkávaly někdejší zakladatelské osobnosti ze šedesátek s kolegy o generaci až dvě mladšími a navzájem se inspirovali a ovlivňovali. To byla škola velké tolerance a názorové všestrannosti. Asi nejhezčí zkušenost z mého profesního života. Jedním z větších počinů byl právě ten rozhovor s Oskarem Petrem.

Tak si tu teď pouštím Zmrzlináře, myslím na Oskara a hořekuju: ubejvá nás.

Upoutávka
Přečtěte si v elektronickém vydání měsíčníku TO
odkaz
Ukázat komentáře (3)
  1. V roce 1977 mi bylo patnáct. Propadl jsem zcela hard rocku a glam rocku. Měl jsem to štěstí, že jsem se přes spolužáka seznámil Pepou Streichlem. Bydlel tehdy v Rychvaldu, což je městys vedle Ostravy. Pepa mne uvedl do světa „kotlíkářů“. Má generace tehdy tou pololegání muzikou žila. Vykládat dnes někomu jak jsem musel prosit v prodejně Supraphonu aby mi schovali Marysas nebo Svět hledačů od Modrého efektu (název Blue Effect měli zakázaný) nemá smysl. Kdo to nezažil, nemůže pochopit. Možná už jsem do vzpomínek zahleděný dědek, ale ta muzika tehdy měla šťávu. Navíc chodit na pololegální koncerty, kde třeba Progres II si dovili zazpívat: !Nám vládne král, má jméno heroin….“ mělo v sobě nádech dobrodružství. Žel, čas nejde zastavit.

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Líbí se vám článek?

Komentátor

Můj košík Close (×)

Váš košík je prázdný
Prozkoumat e-shop
Deník TO členství
Pořiďte si členství a získejte řadu skvělých výhod!
Zde se můžete zaregistrovat >