Vystoupení z EU nesmí být tabu

Kdykoliv někdo vysloví názor, že by bylo lepší, kdyby naše země opustila EU, okamžitě se vyrojí spousta odmítavých reakcí argumentujících tím, jak závažné důsledky by to pro nás mělo. A tak se z otázky vystoupení z Unie stalo tabu.

Zastánci našeho setrvání v EU obvykle zmiňují především nepříznivé dopady vystoupení na naši ekonomiku, která je s tou unijní provázaná pupeční šňůrou. A jako odstrašující příklad uvádějí, jak EU „zametla“ s Velkou Británií. Veškeré tyto argumenty jsou naprosto relevantní. Na rozdíl od poukazování na to, že pak bychom se stali snadnou kořistí Ruska. Před ním nás totiž chrání naše členství v NATO, a nikoliv EU. Pak se také objeví nemálo těch, kteří každého, kdo s myšlenkou na vystoupení z EU přijde, onálepkují jako „extremistu“ nebo rovnou „proruského kolaboranta“. Ty ale nechme protentokrát stranou. Žijí si ve svém vlastním světě, ve kterém vidí Putina snad i pod postelí. A tak je v něm nechme.

Argumenty pro setrvání

Vraťme se raději k věcným argumentům podporujícím naše setrvání v EU. Jsou sice relevantní, ale to ještě neznamená, že bychom se s nimi měli spokojit a basta. Ona symbolická nerovnice porovnávající dopady vystoupení z EU a setrvání v ní má totiž dvě strany. A my stále varujeme pouze před důsledky jedné z nich, ale vůbec neřešíme, co nás čeká, pokud v EU zůstaneme. Dle mého soudu se zcela jasně ukazuje, že ani to nebude žádný med. V důsledku zpackané „zelené“ politiky ztrácejí unijní firmy konkurenceschopnost na světových trzích, což samozřejmě musí dříve či později pocítit i její občané. Zatím se daří žít „z podstaty“ nebo na dluh, ale okamžik, kdy nebude kde brát a zároveň dojdou věřitelé ochotni půjčovat peníze na to, aby se prošustrovaly za „zelené“ nesmysly, se nezadržitelně blíží. Řítíme se zkrátka do zdi a evropská vrchnost místo toho, aby šlapala na brzdu, tak ještě přidává plyn.

Do té zdi se samozřejmě s celou EU řítí i Česká republika. Takže se nabízí, zda opravdu není lepší z toho vlaku „vystoupit“, dokud je čas. Nepochybně by nás postihlo vše, před čím odpůrci našeho vystoupení z EU varují. Ale také bychom něco získali. V podstatě ze dne na den by u nás skončil zničující Green Deal, v čehož důsledku by zlevnily veškeré energie, a tedy i náklady našich firem. Nebylo by také nutné zavírat uhelné elektrárny a měli bychom tak nadále k dispozici stabilní a bezpečné zdroje energie s dostatečným výkonem.

Pravda, náš export do EU by byl s největší pravděpodobností zatížen vysokými uhlíkovými cly, ale do zbytku světa bychom mohli vyvážet za výrazně nižší, a tedy i konkurenceschopnější ceny. A osobně bych se nebála ani toho, že by náš export do EU nějak zásadně poklesl. Ono totiž nelze jen tak jednoduše nahradit naši produkci jinými výrobci. Z levnějších energií by ostatně netěžily jenom naše tuzemské firmy, ale i ty zahraniční, které u nás působí. Takže by jejich majitelé neměli důvod přesouvat výrobu jinam. A levněji bychom vyráběli i pro naši tuzemskou spotřebu. Ta je ostatně jedním z rozhodujících tahounů české ekonomiky.

Vystoupení z EU

Pak by tu byly samozřejmě i přínosy „nefinanční“. Nemuseli bychom se řídit cenzurním nařízením DSA ani „šmírovací“ směrnicí „chat control“, firmy by přestaly utrácet peníze za GDPR a za hromadu dalších bruselských nesmyslů a nikdo by se k nám nesnažil skrytě „importovat“ progresivistickou ideologii. Například soudní cestou, jako v tomto případě.

Ale zpět k té nerovnici. Abychom dokázali určit, jak má být „obrácený její zobáček“, museli bychom se pokusit obě její strany kvantifikovat. Což však nebude možné do doby, kdy o nich nezačneme vážně a bez emocí diskutovat. Jinými slovy, dokud bude diskuze o našem vystoupení z EU tabu. Zatím totiž na toto téma stejně jako na téma našeho setrvání v ní slyšíme jenom výkřiky. Na jedné straně novoroční volání Tomia Okamury o „vyskakování z bruselského vlaku“ a na straně druhé neustálé omílání mantry o tom, že „členství v EU nemá alternativu“. Bez znalosti dopadů našeho případného vystoupení stejně jako dopadů našeho setrvání však patří oba tyto výroky do stejné kategorie.

Říká se tomu „žvásty“…

Čtěte také:
Nová vláda chce bojovat proti cenzuře. Držme jí palce…
Trump nastavil EU zrcadlo
Bruselské nápady vyhodíte dveřmi, vlezou oknem