Není to fór, u kterého by se člověk za břicho popadal, nicméně reflektuje dění ve filmařském sektoru z minimálně poslední dekády. Obsazování rolí v nových filmech podléhá snaze o rasovou i genderovou vyváženost. Všimli jste si, že když je film o nějaké skupince dětí, bývá namíchána z holčiček i chlapečků, černochů, bělochů, Asiatů i Hispánců?
Progresivisté se navíc snaží do tvorby namíchat co nejvíce zmínek o LGBTQ komunitě či transgender nebo nebinárních osobách. Jestliže takto vznikají díla podle nových námětů, proč ne, pokud si své diváky najdou. Nicméně problém je u snahy zcela předělat díla již klasická. Pamatujete, jaký poprask vzbudila informace, že agent 007 James Bond by v dalším dílu mohl být černoch?
Obsaďte černocha nebo to nehrajte
Je zvláštní, pokud novodobým tvůrcům nevadí, bude-li bělocha hrát člověk jiné rasy, ale pozastavují se nad tím, pokud se kvůli historické věrnosti nebo scénáři bílý herec načerní. Známý je případ, kdy pražský Činoherní klub musel koncem roku 2021 stáhnout z repertoáru oblíbenou inscenaci hry Martina McDonagha Ujetá ruka (Behanding in Spokane) v režii Ondřeje Sokola.
Důvod byl přitom poměrně kuriózní. Ve smlouvě prodlužující práva k jejímu uvádění se totiž objevila nová podmínka, podle které musí držitelé licence zajistit, aby byl herec hrající roli Tobyho potomkem černošských Afričanů nebo černošských obyvatel Karibiku. Herec musí být navíc poskytovatelem licence písemně schválen.
Tobyho původně hrál Domingos Correira, ten ale nyní působí v diplomatických službách v zahraničí. Ve hře ho nahradil Ondřej Sokol s načerněnou tváří. To je už ale teď nemožné.
Ve jménu protirasistických snah jsme stáhli protirasistickou hru
„Snaha skoncovat s diskriminací se přesunula od revolučních odvážlivců a hrdinů, kterým při tom šlo o život, k líným úředníkům bez rozhledu, kteří dokážou jen exaltovaně a bezduše plnit a přikazovat. Ano, mnozí naši bílí předci se k lidem ´tmavé pleti´ chovali jako zmetci. Ano, mnoho našich současníků se k nim tak chová pořád,“ napsal na webu divadla umělecký šéf Činoherního klubu Martin Finger.
„Stojíme na prahu celosvětové multikulturní společnosti. Kastovat člověka podle barvy pleti nebo tvaru očí by už dávno mělo být přežitkem. Bohužel není. Ovšem momentální napravování křivd směrem k lidem ´tmavé pleti´ došlo až sem, že radši píšu ´tmavé pleti´, místo abych barvu popsal takovou, jaká je,“ doplnil.
„Ve jménu protirasistických snah jsme museli stáhnout protirasistickou hru. Tomu říkám ujetá logika! Těžko se dopátrat a personifikovat nejvyššího ´hyperkorektního´ diktátora (někde kolem Mee Too, Black Lives Matter nebo LGBT komunity nebo někde jinde, kde se prosazují úplně jiné zájmy?), který těmito příkazy a zákazy, touto diskriminací naruby nedocílí bezkonfliktního soužití mezi lidmi. Ať už mají barvu pleti, jakou mají, ať už jsou to muži, ženy nebo jak se kdo cítí… Naopak se míchá výbušná směs, na kterou extremisté vždycky čekají,“ uzavírá Finger.
Co se zatím nenatočilo, ale mohlo by
A jak by se podle představ progresivistů mohla předělat některá klasická díla? Připravili jsme pro vás pár ukázek, které, doufejme, zůstanou fikcí.
Pohádka O šípkové Růžence – poté, co se chrabrý princ proseká až k princezně, políbí ji a ona i celý zámek se probudí. Zůstaňme u varianty, že prince hraje muž a nikoli nebinární osoba, nicméně vzhledem k tomu, že princeznu políbil bez jejího souhlasu, čeká jej nyní popotahování před královskou justicí…
Robinson Crusoe – děj je v mnoha ohledech totožný, nicméně posunutý v čase do současnosti. Při dlouhém společném pobytu na ostrově Robinson s Pátkem zjistí, že se vzájemně milují. Po záchraně se usadí v Anglii a stanou se hlavními propagátory „manželství pro všechny“…
Tři mušketýři – jednou z aktérek je žena-mušketýrka, která je stejně dovedná jako muži a bojuje o své místo v jejich řadách. To by mohlo podle autorů otevřít diskuzi o genderové rovnosti a rovnosti příležitostí. Jeden z hrdinů je navíc otevřeně homosexuální muž, což přidává nový rozměr jeho vztahům a povaze…
Sněhurka a sedm trpaslíků – zapomeňte na trpaslíky! Sněhurka má pestrou skupinu přátel z různých kultur a sexuálních orientací, což samozřejmě zdůrazňuje důležitost různorodosti a tolerance…
Napadají vás další příběhy či pohádky a jejich nové varianty? Podělte se o ně v komentářích pod článkem.
Co třeba ta o tom, jak Jeníček s Mařenkou při své cestě sbírali „cookies“ a zlá ježibaba je pak na tom chtěla „uvařit“?
Anebo lidská bytost si takhle jde lesem, zatímco „vlk“ ji sleduje a snaží se jí vnutit myšlenku instalování appky na trasování, aby se v tom lese náhodou neztratila a aby si ji logicky navigoval tam, kam ten „hodný vlk“ potřebuje (třeba na úřad uhradit poplatek za -bytí, povinná platba. Bezhotovostně, protože hotovost není pod gescí „DIA“).
A propos kdy přijde to strašení mimozemšťany, co když se budou cítit jako lidé, dostanou též práva a povinnosti?? Nebo je budeme jen registrovat a vyplácet dávky? Už se těším až toho zeleného panďuláka bude hrát skutečný mimozemšťan. To teprve bude svět v pořádku.