A pohádka to byla do slova a do písmene. Také do důsledků. Však cesta od člověka žijícího ze dne na den až k dolarovému miliardáři pohádková je. Vlastně pardon, spíš miliardářce. Ale vraťme se na začátek devadesátých let. Tehdy po kavárnách portugalského Porta začala ledva pětadvacetiletá Joanne Rowlingová sepisovat první texty své ságy o kouzelnickém učni Harrym Potterovi.
Jak se to stalo? Zemřela jí matka, rozpadl se vztah a vše šlo od desíti k pěti. V Guardianu vyšel inzerát hledající učitele angličtiny. Sice v Portugalsku, ale aspoň byl dobrý důvod zkusit změnu a něco nového. A tak se úzkostlivá Jo přestěhovala do Porta hledat práci, výdělek, a možná i vztah.
Manželství se nepovedlo
Ten nakonec našla, ale s dost nevhodným protějškem. Byl to Jorge Arantes, šarmantní student žurnalistiky. Toxická maskulinita z něho jen kapala, řekly by dnes genderfeministky. Ale Joanne nedbala, i když varovných signálů bylo více.
Svatba s Jorgem v roce 1992 nakonec zpečetila už tak značně italské soužití. Nešlo o šťastné manželství. Rowlingová na něj doplácela finančně i nervově, ale svůj boj nevzdávala. Až po několika měsících a násilných scénách skončila v letadle nazpět do Londýna i s roční dcerou Jessicou a několika kapitolami románu o Harrym. Její otec si vzal podezřele rychle svoji sekretářku, sestra se čerstvě vdala a Jo skončila i s dcerou v bytě bez topení, kde pobíhaly myši. Než přišel zázrak.
Z Joanne J.K.
Ale, ještě předtím, další setkání s genderem. Dvanáct nakladatelství její knihu odmítlo. Když se konečně našel vydavatel, rovnou Joanne doporučil iniciály. Knihy čtou i kluci a nemělo by být tak okaté, že autorkou je žena. A tak se z Jo stala J. K., Kathleen po babičce, a z knihy bestseller. A z Rowlingové nejlépe honorovaný autor na světe. Stala se osobností, filantropkou, vzorem i aktivistkou. Ženou, která si to vytrpěla i vybojovala a nebojí se být slyšet, když jde o správnou věc.
Občas to bylo až otravné, jako v případě klecových lůžek v českých ústavech pro děti. Zdálo se, že Rowlingová hledá zástupné problémy, aby mohla páchat dobro. Ale vše, co dělala a za co bojovala, dělala vždy z přesvědčení. A tak dnes může tuplem. Protože místo zástupných problémů má jeden vlastní, a pořádný.
Žena by měla zůstat ženou
Jmenuje se cancel culture, což se dá česky přeložit jako kultura rušení. Ta vytlačuje jedince ze sociálních nebo profesionálních kruhů buď v online prostředí na sociálních sítích, nebo v reálném prostředí, nebo v obojím. Vzniká zpravidla tak, že se někdo vymezí proti liberálnímu progresivnímu pokroku, a to natolik viditelně, až začne vadit. A může to být úplná banalita.
Jako v případě Rowlingové. Wumben? Wimpund? Woomud? Spisovatelská fantazie se nezapře, těmito novotvary okomentovala Rowlingová své pátrání po náhradě slova women namísto ‚lidí, kteří menstruují‘. A pod jejím tweetem nastalo peklo. Šestadvacet tisíc komentářů, vesměs naštvaných, že místo transgenderových novotvarů někdo volá po starém dobrém pojmu žena. Neakceptovatelné. A tak tomu i bylo.
Židovští skřeti i satanistický podtext
Záhy se našly i další prohřešky, jako židovské rysy skřetů v kouzelnické bance u Gringottových, satanistický podtext, kvůli kterému je kniha zakázána ve školách ve Spojených arabských emirátech, a další věci, přes které dnes nejede vlak. Z proevropské liberální aktivistky je tak náhle konzervativní radikální feministka, a ani neví jak.
Vlastně ví. Co je to cancel culture a co dovede nenávistný liberální twitterový mob už zakusila spousta lidí. Nejde jen o existenci v digitálním světe. Seznam suspendovaných účtů na Twitteru sice obsahuje dnes již stovky známých jmen, ale tím to nekončí. A ani nutně nezačíná, Rowlingovou na Twitteru nechali na pokoji. Bohužel ale ne v reálném životě. Z něj je vymazávána s takovou úporností, až zůstává rozum stát.
Zachovejme si zdravý rozum
Když vysílala HBO výroční pořad k potterovské sérii, Rowlingová chyběla. Trailery na nová Fantastická zvířata jméno autorky neuvádí. A Guardian prý stáhnul anketu o osobnost roku, protože měla vyhrát Rowlingová. Škola ve východní Anglii přejmenovala svoji kolej, asociace famfrpálu se přejmenovávají a spousta Potterových fanoušků okázale šíří teze, že tvůrcem Harryho Pottera je Daniel Radcliffe, protože jej filmově ztvárnil, a nikoliv autorka předlohy.
A nikomu to nepřijde divné. Protože v době postfaktické je možné cokoliv. A když se vedou kulturní války, střílí se maličkostmi. A rozhodují pocity. Pocit z toho, co je dobré pro revoluci, a co ne. A to klasifikuje už i naprosté banality do kategorií přijatelného a nepřípustného. A Joanne Rowlingová je krásný případ, jak je pro celý svět víc než přijatelné dílo náhle nepřípustné, dokud se nezřekne vlastní autorky. Ta dichotomie z toho přímo křičí.
Tak se nezříkejme zdravého rozumu, jinak tahle pohádka skončí špatně i pro nás…
Komentáře (0)