Komunisté z podstaty své ideologie považovali křesťanské církve, a zvláště římsko-katolickou církev, za jednoho z největších ideových nepřátel. I přesto si nedovolili svátky, které Evropa slavila po staletí, zrušit. Jakž takž přijali Vánoce (mimochodem ponížení významu se projevovalo i tím, že podle pravopisných pravidel se psaly s malým „v“), to možná proto, že v nich šlo o narození „miminka.“ A to se dalo dobře vysvětlovat. Ani komunista nemohl proti „miminku“ nic mít. Velikonoce se pak v marxisticko-leninské vizi vracely k pohanským zvykům vítání jara (pomlázka, polévání vodou, kopřivy, malovaná vejce).
Poslední večeře
Začátek tridua – Zelený čtvrtek je dnem poslední večeře Páně. Opravdu se podstata jednoho mimořádného života, Syna člověk, vejde do tří dnů. Těsně před svou poslední večeří Ježíš sám umyl nohy svých učedníků, apoštolů. Mytí nohou před slavnostní večeří byl židovský zvyk svátku pesach. Mytí obstarávali služebníci hostitele. Hostitelem apoštolů byl sám Ježíš, on se rozhodl jim umýt nohy. Je to velké gesto lásky a pokory. Na památku tedy dnes v kostelích myjí nohy dobrovolníkům kněží. Je to docela zábavné, protože žijeme v jiné době než Ježíš a pro řadu lidí nemusí být tato zkušenost zcela příjemná. V kostelích se tedy dopředu hledají dobrovolníci pro tuto událost.
Důležité je, že při mši na Zelený čtvrtek znovuprožíváme hlavní odkaz Ježíše – ustanovení eucharistie. Ježíš obětního beránka nahradil obětí sama sebe. Ježíšovo tělo a krev nás osvobozují z otroctví hříchu a smrti a z jakéhokoli otroctví. Proč? Protože právě tuto oběť dal Pán na kříži za nás, aby nás vykoupil. Druhý den Ježíš skutečně umírá: „…aby zbavil nečistoty nejenom nohy, nýbrž také srdce a celý život svých učedníků.“ (víra.cz)
Eucharistie a zrada
Na Zelený čtvrtek při večeři Pán také oznamuje svým učedníkům, že jeden z nich ho toho večera zradí. Nikdo tomu nechce uvěřit. A Ježíš nepřímo potvrdí Jidášovi, který se zeptá, že je to on. Jidáš je zajímavou postavou Pašijového týdne. Zřejmě patřil k radikálním bojovníkům proti římským okupantům a očekával, že Ježíš jako Mesiáš Židy osvobodí. Jenže Ježíš zjevně nechtěl měnit světské pořádky, přišel změnit srdce a vztahy lidí. A to byl základ Jidášovy zrady. Jidáš se spojil se starozákoníky, kteří ho přesvědčili, že Ježíš je rouhač. Jidášovi zaplatili za to, že jim Ježíše označí. Ježíš to věděl. Zároveň však věděl, že zajetí a smrt je jeho úkolem, proto ani on, ani jeho nebeský Otec proti Jidášovu činu nic neudělali. Možná, že pokud by Jidáš po svém činu nespáchal sebevraždu (smrtelný hřích), měl by i on možnost vykoupení.
Další událost Zeleného čtvrtku se odehrála v Getsemanské zahradě v Jeruzalémě. Tam Ježíš se svými učedníky odešel po poslední večeři, aby se modlil. Učedníky prosil, aby s ním při modlitbě zůstali vzhůru. Nestalo se, oni usnuli. Ježíšova modlitba byla poznamenána tím, že věděl, co se v příštích okamžicích stane. Přišli vojáci s Jidášem Iškariotským a Ježíš byl zatčen.
Je to velmi silný okamžik tridua. Ježíš, člověk bez jakéhokoli hříchu, je zatčen jako zločinec. V krátké době po slavnostním přivítání jeruzalémským lidem padá na společenské dno. A zůstává v tom sám, protože jeho učedníci ho ve strachu opustili, rozutekli se.
Kolik lidí po staletích po Ježíšovi zažili podobné. Kolik lidí to zažívá na světě dnes. Ráno hrdinou, večer padouchem! Bez toho, aby se dotyčný (stejně jako Ježíš) jakkoli změnil. Změní se mínění o něm v nás. Jedno z možných zamyšlení na Zelený čtvrtek. Kolikrát jsem na někoho změnil názor pod vlivem davu, zmanipulovaného svými vůdci? Kolikrát jsem odsoudil nikoli na základě zkušenosti, ale na základě neověřitelných informací? Vítězilo v té situaci mé srdce nebo mé ego? To už ale pomalu přecházíme do druhého dne tridua. A o tom zítra.
Požehnané Velikonoce všem a všem čtenářům deníku TO.
Komentáře (0)