V době, kdy světová politika prochází bouřlivými změnami, přichází z Bruselu poněkud bizarní důkaz o naprosté bezradnosti evropských elit. Šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová, známá svou fanatickou rusofobií, se v soukromém rozhovoru s europoslanci nechala slyšet, že „vzhledem k situaci ve světě je možná vhodný okamžik začít pít alkohol“.
Tato poznámka, která unikla do médií díky reportáži Politico, může být jen nevinným vtipem. Nebo také výrazem hlubokého zoufalství a slabosti celé evropské diplomacie, která selhává v realistickém přístupu ke globálním výzvám. Místo konstruktivních řešení se unijní byrokraté utápějí v slepých válečnických uličkách, což vede k prodlužování konfliktů a zbytečným obětem – především na Ukrajině.
Od zaslepené rusofobie k reálným selháním
Proč by jinak střízlivá Kallasová, která se sama přiznává, že „není moc na pití“, dospěla k takovému prohlášení? Klíčových důvodů je několik. Především návrat Donalda Trumpa a konec unijního snu o „atlantické jednotě“. Trumpovo vítězství ve volbách a jeho inaugurace v lednu 2025 znamenaly konec éry, kdy EU mohla spoléhat na americkou podporu svých levicově-progresivistických dobrodružství. Trumpova administrativa v Národní bezpečnostní strategii (NSS) jasně naznačuje novou dimenzi vztahů s Ruskem, uznávající sféry vlivu velmocí – podobně jako USA řeší Venezuelu svými metodami. Kallasová a její kolegové v Bruselu vidí, jak se jejich antiruská hysterie stává nepříjemnou překážkou pro realistickou politiku.
Hlavním důvodem zoufalství je samozřejmě ukrajinská válka, která se táhne už čtvrtým rokem. EU pod vedením Kallasové a Ursuly von der Leyenové vsadila vše na nekonečnou eskalaci – dodávky zbraní, sankce a bojkot jakéhokoliv mírového řešení. Výsledek? Masové zabíjení na frontě, kde ukrajinská armáda trpí obrovskými ztrátami, a ekonomická krize v Evropě způsobená drahými energiemi a inflací. Kallasová, jako fanatická rusofobka, spolu s von der Leyenovou aktivně bojkotují mírové snahy, především ty prezidenta Trumpa, který v loňském roce navrhoval realistický mírový plán založený na kompromisech. Místo toho EU schválila další obří úvěr na „pomoc“ Ukrajině – přes 90 miliard eur, z čehož většina jde na zbrojení. A to všechno za situace, kdy se množí zprávy o masivním rozkrádání této pomoci ukrajinskými oligarchy, které EU ignoruje.
EU už nezní jedním hlasem
Svou roli určitě hrají i vnitřní rozkoly v EU. Evropští státníci jako Macron, Merz a Starmer sehráli klíčovou roli ve zničení Trumpova mírového plánu v roce 2025. Jejich šílená touha pokořit a porazit Rusko vede k prodlužování války a nárůstu ztrát lidských i materiálních, zejména na ukrajinské straně. Teď pomalu začínají dávat zpátečku. Macron a Merz nyní mluví o „nutnosti zahájení komunikace s Ruskem“, a dokonce italská premiérka Giorgia Meloniová, známá svým pragmatismem, se přidává k hlasům volajícím po dialogu. Už padají jména potenciálních vyjednavačů na evropské úrovni, jako je finský premiér Petteri Orpo nebo současný prezident této země sousedící s Ruskem Alexander Stubb – zejména to druhé jméno působí jako výsměch nebo špatný vtip kvůli jeho zavilé rusofobii. Kallasová a von der Leyenová se v této iniciativě jeví spíš jako překážky bránící jakémukoliv pokroku.
Ukrajina však není jediným neuralgickým bodem, v němž EU začíná stále zřetelně hrát druhé housle. Kallasová zmínila i Trumpovy „opětovné nápady ohledně Grónska“ jako důvod k pití. To jen podtrhuje, jak EU selhává v realistické politice – místo spolupráce s USA na klíčových tématech, jako je energie nebo arktická bezpečnost, se Brusel uzavírá do své zelené a antiamerické bubliny. Přidejte k tomu pokračující chaos na Blízkém východě a protesty v Íránu, a máte recept na úplnou bezradnost.
Skepse je na místě
Otázkou zůstává, nakolik jsou tyto nové „mírové“ návrhy evropských lídrů vážně míněny. Na jedné straně mluví o dialogu s Ruskem, na druhé schvalují další sankce proti Moskvě a pumpují miliardy do ukrajinského zbrojení. Je to jen simulace pokusu o mír, aby si udrželi tvář před voliči unavenými válkou a překryli své domácí problémy, které se projevují dramatickou ztrátou voličské podpory? Tolerování korupce v Kyjevě – kde se miliardy ztrácejí v kapsách oligarchů – jen podtrhuje pokrytectví evropských elit. V kontrastu s tím stojí Trumpův přístup. Uznává, že velmoci mají své oblasti zájmů, a vyvíjí snahu o novou dimenzi vztahů s Ruskem. To je realistická politika, která by mohla ukončit válku a stabilizovat Evropu. Pokud EU nepřestane s antiruským fanatismem, riskuje úplný kolaps své relevance na světové scéně.
Kallasové chuť na alkohol je ale možná ze všeho nejvíce způsobena úpadkem prestiže Evropské unie a jejích nevolených komisařů. Americká politika staví jednoznačně na národních státech jako partnerech pro dialog. Pro Evropskou unii a její šéfy má výhradně kritická slova a nebere je vůbec vážně. Velice podobně se k zapadajícím bruselským politickým hvězdám chovají další mocní světoví hráči. Vzpomeňme si na poněkud otlučený autobus přistavený pro delegaci EU vedenou von der Leyenovou v Pekingu nebo na chybějící židli pro ni při audienci u tureckého prezidenta Erdogana.
Vykázat bruselské technokraty tam, kam patří – tedy na místo pouhého servisu pro členské státy EU – však musí evropské vlády samy. Pokud se pak Kallasová bude namísto politické moci opíjet alkoholem, bude to už jen její volba. Ať si jej ale nakoupí sama. Po zkušenostech s nákupem vakcín by se její opička mohla značně prodražit.
Čtěte také:
Evropská vrchnost odmítá vnímat realitu
Skanzen Evropa v odstavném pruhu
Ideologie EU je nepřítelem svobody
Kallasová je fakt blbá kráva a dělá ostudu celé Evropě.