Moderátorka letošního Českého lva Bianca Cristovao si hned zkraje rýpla do vlády, čímž se vlastně obhajovala, proč je na pódiu. Bylo naprosto zbytečné, zase se zbytečně popíchla ta uřvaná menšina. Moderátorka však byla velice milá, fakt vtipná, a pokud si scénář psala sama, tak velký klobouk dolů. Byla neskutečně profi a elegantně vyřešila návrh Jiřího Štěpničky, aby s ním šla taky do zákulisí. Byla po celou dobu uvolněná, usměvavá, čišela z ní pohoda. Za mě výborná volba.
Šuškalo se, že nejvíc sošek si odnese film Franz. Měl patnáct nominací. Já osobně jsem film protrpěl, ale jiného favorita jsem neměl, minulý rok byl na filmy mega slabý. Navíc mám pocit, že ten film není až tak moc ryze český, když už to oceňuje Český lev. Nakonec dostal čtyři sošky a jen jednu v top kategorii (hlavní mužská role), kterou si zahrál německý herec Idan Weiss.
Viet-film Letní škola, 2001 měl osm nominací, na únorovém udílení Cen české filmové kritiky 2026 získal dvě ocenění: za scénář a jako objev roku. Pokud mě paměť neklame, tak si stejný počet ocenění odnesl i z Kongresového centra.
Rád bych zmínil také práci slovenských kolegů, ale vzdávám to, jelikož jsem už ztratil přehled o tom, co je český a co slovenský film. Navrhuji to nějak sloučit na cenu „Československý lev“…
Kruh smrti
Bude to nemilosrdné, jak naznačil instruktážní hlas těsně před přenosem. Oceňovaní mají určitý čas na svoje projevy, a pokud kruh začne blikat červeně, blíží se konec, a až dobliká, vypne se mikrofon. Ano, je to správné, protože lidi z kumštu se rádi vykecávají, neumí krátké věty, rádi se poslouchají, mají nekonečná souvětí, samé ehm, samé jakoby – úplně stejně jako politici, které tak rádi kritizují. Takže souhlas, čas děkovačky je u konce, vysílací čas je drahý a jde z našich daní, vypínáme tedy mikrofon…
Chvilku to fungovalo, dokonce kruh smrti utnul jednu děkovačku uprostřed věty, při emotivním děkování komisi. Poprvé se kolo „zaseklo“, červená barva kroužila a mikrofon se ne a ne vypnout, při proslovu o vojně a politice ve filmech. Naprosto správně byl kruh smrti úplně vypnut při proslovu Heleny Bezděk Frankové, která dostala cenu za mimořádný přínos české kinematografii a která je pro filmaře a kinaře pojem.
Pochod institucemi
Na letošních lvech mi přišly divné dvě věci. Pět sošek poputuje filmové distribuci Aerofilms, což je silná artová „distribučka“, dvě do Cinemartu a jedna do Bioscopu. Zbytek si odneslo One Play. A druhá pro mě záhadná věc je fakt, že vítězí slovenské filmy a dokumenty mezi hranými.
Závěrem mi nezbývá než podotknout, že můj lev řve hlady. Málo originality v českých filmech, málo humoru, málo odvahy tvůrců. Děláme filmy na jistotu, děláme remaky, když už se artová a festivalová scéna odváží zabrousit do něčeho netradičního, je to buď politika, patos, nebo je to zkrátka špatně natočené. A je to chyba na obou stranách. Jak u tvůrců, tak i u diváka. Blbneme všichni…
Čtěte také:
Godyho filmový víkend: Princezna stokrát jinak; Poslední Viking; Otec Matka Sestra Bratr
Godyho filmový víkend: Pomocnice; Rodina k pronájmu; Mistr a Markétka
Godyho filmový víkend: Norimberk; Dream Team; Na nože: Probuzení mrtvého muže
